Modelový případ z praxe
»Domácí totiž spoléhají na to, že budou moci dříve pronajmout byt za tržní, vyšší ceny,« říká Růžena Šináglová z Prahy. »Naše sedmdesátiletá maminka chtěla vyměnit byt v domě bez výtahu. Sehnali jsme jí proto člověka, který by souhlasil s výměnou,« popisuje svoji osobní zkušenost. »Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že majitel odmítá výměnu schválit,« uvádí Růžena Šináglová. Několik dalších zájemců postupně kvůli tomuto problému od výměny odstoupilo, případ nakonec skončil až u soudu. Ten podle zainteresovaných nařídil majiteli domu, aby výměnu bytu povolil, protože neexistuje žádný vážný důvod k opačnému postupu. Majitel se však odvolal a současně dal ženě výpověď s tím, že potřebuje byt pro vlastní rodinu, což mu umožňuje paragraf 711 občanského zákoníku. To v praxi znamená, že nájemnice může v konečné instanci dostat výpověď s tím, že ji majitel domu sežene srovnatelné bydlení. Nakonec tak majitel dosáhne toho, že se buď případ vytratí do ztracena, protože zúčastění ztratí nervy a přestanou o výměnu žádat, nebo staršího člověka opravdu přestěhuje. Sice na vlastní náklady, ale s tím, že mladého člověka do domu nepustí. Eventuálně se případ potáhne tak dlouho, až dojde k úmrtí nájemníka.
Pohled z druhé strany
»Majitelé domů většinou nejsou zloduši, kteří se snaží za každou cenu vyštvat své nájemníky z domu,« přesvědčuje Libor Dellin z Občanského sdružení majitelů domů ČR. V drtivé většině si podle něho majitelé uvědomují, že investice do nájemního domu je dlouhodobá, a snaží se spíše postupně bydlení v domě zlepšovat. »Na druhou stranu padá podstatné procento výměn bytů na takzvané fiktivní výměny,« říká Libor Dellin. V tomto případě nejde o skutečnou směnu bytu, ale v podstatě o prodej bytu, který najemníkovi nepatří. Mnozí majitelé mohou mít navíc strach z nových nájemníků. V místě jejich starého bydliště si proto zjišťují jejich »profil« - pokud zjistí, že měli nevalnou pověst a problémy s placením, výměnu automaticky odmítají.
Adresa začíná být důležitá
»Seriózní majitelé už dospěli k poznání, že je lepší mít nájemníky za méně peněz, ale zároveň takové, kteří platí pravidelně, neruší sousedy a dům zbytečně nedevastují. Vlastnit dům s takzvanou dobrou adresou je pro ně dlouhodobě důležitější,« doplňuje Libor Dellin s tím, že se bohužel mezi lidmi vždycky budou vyskytovat i tací, kteří jsou schopni jít doslova přes mrtvoly. V mnohém s Liborem Dellinem souhlasí i místopředseda Sdružení nájemníků Milan Taraba: »Mnoho majitelů už ví, že mít dobré nájemníky v domě je terno. Na druhou stranu se však skutečně objevují případy, kdy jako by majitel opravdu čekal na úmrtí nájemníka.« Zároveň Milan Taraba doporučuje všem, kteří narazí na podobný problém, nebát se soudního projednání. »Je velmi pravděpodobné, že soud takzvaně přivolí k výměně. Je pravda, že se tím celý proces prodlouží, ale z principu je nutné ukázat, že majitel domu nemůže úplně všechno.«
Co se také stává
Modelový příklad je možné obměnit více variantami: Rodiče chtějí vyměnit velký byt se svými dospělými dětmi, které bydlí namačkané s rodinou v garsonce.Domácí podmiňuje souhlas s výměnou podepsáním smlouvy na dobu určitou, čímž samozřejmě všechny zájemce o nastěhování odradí. Výjimkou není ani podmínění uzavření smlouvy zvýšením nájmu o desítky procent - fantazii se meze nekladou. Fakta dokresluje i ta skutečnost, že staří lidé bydlící často ve velkých bytech v centrech měst navíc mnohdy mívají problém s placením vysokého nájmu. Podle Milana Taraby ze Sdružení nájemníků však vyhláška 176 z roku 1993 říká, že nová nájemní smlouva by měla být uzavřena za stejných podmínek jako s minulým nájemníkem. Pokud nejde o fiktivní výměnu nebo nastěhová ní evidentně problémového nájemníka, soud téměř se stoprocentní jistotou přivolí k povolení výměny.
»Domácí totiž spoléhají na to, že budou moci dříve pronajmout byt za tržní, vyšší ceny,« říká Růžena Šináglová z Prahy. »Naše sedmdesátiletá maminka chtěla vyměnit byt v domě bez výtahu. Sehnali jsme jí proto člověka, který by souhlasil s výměnou,« popisuje svoji osobní zkušenost. »Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že majitel odmítá výměnu schválit,« uvádí Růžena Šináglová. Několik dalších zájemců postupně kvůli tomuto problému od výměny odstoupilo, případ nakonec skončil až u soudu. Ten podle zainteresovaných nařídil majiteli domu, aby výměnu bytu povolil, protože neexistuje žádný vážný důvod k opačnému postupu. Majitel se však odvolal a současně dal ženě výpověď s tím, že potřebuje byt pro vlastní rodinu, což mu umožňuje paragraf 711 občanského zákoníku. To v praxi znamená, že nájemnice může v konečné instanci dostat výpověď s tím, že ji majitel domu sežene srovnatelné bydlení. Nakonec tak majitel dosáhne toho, že se buď případ vytratí do ztracena, protože zúčastění ztratí nervy a přestanou o výměnu žádat, nebo staršího člověka opravdu přestěhuje. Sice na vlastní náklady, ale s tím, že mladého člověka do domu nepustí. Eventuálně se případ potáhne tak dlouho, až dojde k úmrtí nájemníka.
Pohled z druhé strany
»Majitelé domů většinou nejsou zloduši, kteří se snaží za každou cenu vyštvat své nájemníky z domu,« přesvědčuje Libor Dellin z Občanského sdružení majitelů domů ČR. V drtivé většině si podle něho majitelé uvědomují, že investice do nájemního domu je dlouhodobá, a snaží se spíše postupně bydlení v domě zlepšovat. »Na druhou stranu padá podstatné procento výměn bytů na takzvané fiktivní výměny,« říká Libor Dellin. V tomto případě nejde o skutečnou směnu bytu, ale v podstatě o prodej bytu, který najemníkovi nepatří. Mnozí majitelé mohou mít navíc strach z nových nájemníků. V místě jejich starého bydliště si proto zjišťují jejich »profil« - pokud zjistí, že měli nevalnou pověst a problémy s placením, výměnu automaticky odmítají.
Adresa začíná být důležitá
»Seriózní majitelé už dospěli k poznání, že je lepší mít nájemníky za méně peněz, ale zároveň takové, kteří platí pravidelně, neruší sousedy a dům zbytečně nedevastují. Vlastnit dům s takzvanou dobrou adresou je pro ně dlouhodobě důležitější,« doplňuje Libor Dellin s tím, že se bohužel mezi lidmi vždycky budou vyskytovat i tací, kteří jsou schopni jít doslova přes mrtvoly. V mnohém s Liborem Dellinem souhlasí i místopředseda Sdružení nájemníků Milan Taraba: »Mnoho majitelů už ví, že mít dobré nájemníky v domě je terno. Na druhou stranu se však skutečně objevují případy, kdy jako by majitel opravdu čekal na úmrtí nájemníka.« Zároveň Milan Taraba doporučuje všem, kteří narazí na podobný problém, nebát se soudního projednání. »Je velmi pravděpodobné, že soud takzvaně přivolí k výměně. Je pravda, že se tím celý proces prodlouží, ale z principu je nutné ukázat, že majitel domu nemůže úplně všechno.«
Co se také stává
Modelový příklad je možné obměnit více variantami: Rodiče chtějí vyměnit velký byt se svými dospělými dětmi, které bydlí namačkané s rodinou v garsonce.Domácí podmiňuje souhlas s výměnou podepsáním smlouvy na dobu určitou, čímž samozřejmě všechny zájemce o nastěhování odradí. Výjimkou není ani podmínění uzavření smlouvy zvýšením nájmu o desítky procent - fantazii se meze nekladou. Fakta dokresluje i ta skutečnost, že staří lidé bydlící často ve velkých bytech v centrech měst navíc mnohdy mívají problém s placením vysokého nájmu. Podle Milana Taraby ze Sdružení nájemníků však vyhláška 176 z roku 1993 říká, že nová nájemní smlouva by měla být uzavřena za stejných podmínek jako s minulým nájemníkem. Pokud nejde o fiktivní výměnu nebo nastěhová ní evidentně problémového nájemníka, soud téměř se stoprocentní jistotou přivolí k povolení výměny.
 Starší lidé bydlící sami ve velkých bytech mívají někdy problém zaplatit vysoký nájem - výměnu však často soukromý majitel nechce povolit. |
