Zdravým lidem připadá všechno jednodušší, snazší. „Starého člověka často trápí i obyčejné maličkosti, které si mladší generace třeba ani neuvědomuje,“ upozorňuje architektka Helena Černíková z Prahy, „babičky se například ostýchají chodit před ostatními členy domácnosti do ledničky, aby si nemysleli, že si berou něco, co jim nepatří. Pokud bydlí starší člověk s mladými v bytě s jednou kuchyní, měl by mít ve svém pokoji malou ledničku a varnou konvici. Třeba proto, aby si mohl pozvat a pohostit svou návštěvu bez toho, že by měl pocit, že otravuje ostatní.“
DROBNOSTI, KTERÉ POTĚŠĺ
Pro klidný společný život starších či postižených lidí s mladými a zdravými však nestačí jen dodržovat soukromí každého člena rodiny. Důležitá je také například existence dvou záchodů v bytě nebo dobré osvětlení bytu včetně chodeb a příslušenství. S věkem se zrak zhoršuje. Pak člověk dokáže zakopnout o schod, o němž už ví třicet let. Výměna šedesátiwattové žárovky za „pětasedmdesátku“ stojí pár haléřů - a přitom dokáže divy.
Je zbytečné se zlobit na starého člověka, kterému občas něco vypadne z ruky. Mnohem lepší je zapomenout na některé choulostivé materiály a pořídit si do bytu ty, jež se snadno udržují. Výhodné jsou také speciální úpravy koberců a čalounění. Po aplikaci tekutých pryskyřic s označením Guardsman - ani po „pohlazení“ rukou však na materiálu nic nepoznáte - se látky jen nepatrně špiní a dokonce jsou chráněny tři až pět let i před skvrnami po kávě či vínu. Rozlité tekutiny stačí jen setřít. Můžete si tak dopřát i růžový koberec. Za metr speciální úpravy koberce zaplatíte asi 75 až 150 korun, za sedací soupravu přibližně 1800 až 2500 korun.
Nezbytností jsou pomocná madla v koupelně či na WC a také pohodlný nábytek, z něhož se snadno vstává apod. Židle s područkami, jež pomáhají snadnějšími vstávání, jsou však bohužel v našich bytech ještě stále výjimkou. Přitom je můžete koupit už asi od 1500 korun. Starším lidem nevyhovují ani příliš měkká křesla či pohovky, do nichž se každý zaboří jako do hluboké závěje. Z nich vstává obtížně i šestnáctiletý mladík, natož šedesátiletá babička s artrózou ve všech kloubech. Ta naopak ocení zvýšenou postel, z níž se jí bude lépe vstávat. K těmto typům patří například lůžko Trend o rozměrech 100 x 200 a výškou přibližně 48 centimetrů, které nabízí Studio dobrého spaní za 14 720 korun včetně čela.
HYGIENA NENĺ ŽÁDNÁ LEGRACE
Už v panelových domech stavěných před patnácti či více lety počítali architekti u takzvaných dvougeneračních bytů s dvěma záchody. Ty však patří do každého většího bytu. Dveře na toaletu i do koupelny by měly mít šířku minimálně osmdesát centimetrů. Špatný zvyk používat do příslušenství dveře se šířkou šedesát centimetrů mají totiž některé stavební firmy dodnes. Na takový záchod se ovšem špatně vstupuje jak člověku tělnatému, tak lidem s holí či sádrou na noze, o vozíčkářích nemluvě - ti mají u úzkých dveří prostě smůlu.
Pro vozíčkáře je navíc výhodné spojení WC a koupelny, aby měl postižený člověk dostatek místa na boční přemístění z vozíku na klozetovou mísu. K tomu totiž potřebuje prostor široký minimálně 80 centimetrů. U záchodu, před níž by mělo být dalších 120 centimetrů volného místa, se doporučuje namontovat přibližně ve výšce 78 centimetrů oboustranná sklopná madla. Ta ovšem nelze instalovat do panelového jádra, tady je třeba použít kovovou konstrukci připomínající trubkovou židli. Do sádrokartonu se podle Jitky Kadlecové, konzultantky z pražského Poradenského střediska Sdružení zdravotně postižených, zase nehodí madla připevněná pouze do zdi. Místo nich se používají typy s „hůlkou“ opřenou o podlahu. Tak se část váhy vstávajícího člověka přenáší na podpěru, nikoliv na zeď.
Madla je třeba použít samozřejmě i u vany. Tady si totiž dokáže zlomit při pádu nohu i zdravý člověk, natož starší či obtížně se pohybující jedinec. Madla mají být ve vodorovné nebo svislá poloze, nikoliv našikmo. V takovém případě se totiž „rozkládají“ síly a člověku - i naprosto zdravému - se obtížněji vstává.
Teorie je jednoduchá. Sprchový kout s madly a případně i sedačkou je bezpečnější než vysoká vana. „U starších lidí však často platí, že si na podobnou změnu jen obtížně zvykají,“ varuje Helena Černíková, „někdy bývá lepší přidat další madla nebo obdobné zařízení. Navíc ve vaně mohou starší lidé využívat bylinkové koupele a oleje, které jim pomáhají ulevit od některých neduhů.“
NOVINKY S PATENTEM
Světovou novinkou patentovanou pro Českou republiku je takzvaná víceúčelová vana.
S jejím nápadem přišel Petr Kolář, design je pak dílem akademického sochaře Petra Slaniny. Tato „rodinná“ vana má sloužit i starším lidem nebo jedincům s omezenou pohyblivostí. Zajímavé je to, že se na jejím vzniku svými praktickými připomínkami podíleli i prarodiče designéra. Akrylátová vana o rozměrech odpovídajících běžné panelákové vaně nabízí díky rozšířené části okraje bezpečné vstupování i vystupování z vany. Stupňovité úrovně dna - novinka může sloužit jako „lehátko“ i jako sedací vana - pak také pomáhají vstát bez větší námahy. Protiskluzová úprava usnadňuje sprchování ve stoje a snižuje nebezpečí úrazu.
Do víceúčelové vany za 15 tisíc, kterou může využívat celá rodina, lze instalovat i hydromasážní systém. Ten stojí také 15 tisíc korun, vzduchová masáž pak přijde na 10 tisíc. Podle toho, zda si nechá zákazník vanu namontovat od výrobce či nikoliv, je třeba k ceně připočíst pět či dvacet dva procent DPH.
Na posledním veletrhu MEFA se zákazníci mohli seznámit s další novinkou, kuchyní Help. „Chceme, aby nemocní nebo staří lidé mohli žít bez problémů s ostatními,“ vysvětluje Miroslav Rumpela z firmy Koryna.
Help na rozdíl od jiných kuchyní, které byly navrhovány přímo pro invalidy, je totiž koncipována jako kuchyně pro „smíšené“ domácnosti. Na straně jedné tedy pro seniory nebo tělesně postižené a na straně druhé pro zdravou populaci. Samozřejmě se bude vyrábět podle individuální objednávky. Aby cena byla co nejpřijatelnější, využili v Koryně běžně vyráběnou sektorovou kuchyň Lyra, která patří k nejlevnějším typům, a doplnili ji o speciální skřínky vybavené jak elektrickými, tak mechanickými systémy umožňujícími snadnější přístup do horních polic. Rodiny s vozíčkáři ocení volný pracovní prostor pod pracovními deskami (další možností jsou výsuvné pracovní plochy), kam je možné zajet i s vozíčkem, stejně tak jako madla po celé délce pracovní desky. To, co v kuchyních slouží spíše jako zdobný prvek nebo způsob, jak pověsit utěrku, je tady využíváno k snadnějšímu pohybu vozíčkáře po ploše kuchyně. Důležité jsou také hrany odolné vůči nárazům, kterým se ostatně občas nevyhne ani zdravý člověk, natož vozíčkář.
DROBNOSTI, KTERÉ POTĚŠĺ
Pro klidný společný život starších či postižených lidí s mladými a zdravými však nestačí jen dodržovat soukromí každého člena rodiny. Důležitá je také například existence dvou záchodů v bytě nebo dobré osvětlení bytu včetně chodeb a příslušenství. S věkem se zrak zhoršuje. Pak člověk dokáže zakopnout o schod, o němž už ví třicet let. Výměna šedesátiwattové žárovky za „pětasedmdesátku“ stojí pár haléřů - a přitom dokáže divy.
Je zbytečné se zlobit na starého člověka, kterému občas něco vypadne z ruky. Mnohem lepší je zapomenout na některé choulostivé materiály a pořídit si do bytu ty, jež se snadno udržují. Výhodné jsou také speciální úpravy koberců a čalounění. Po aplikaci tekutých pryskyřic s označením Guardsman - ani po „pohlazení“ rukou však na materiálu nic nepoznáte - se látky jen nepatrně špiní a dokonce jsou chráněny tři až pět let i před skvrnami po kávě či vínu. Rozlité tekutiny stačí jen setřít. Můžete si tak dopřát i růžový koberec. Za metr speciální úpravy koberce zaplatíte asi 75 až 150 korun, za sedací soupravu přibližně 1800 až 2500 korun.
Nezbytností jsou pomocná madla v koupelně či na WC a také pohodlný nábytek, z něhož se snadno vstává apod. Židle s područkami, jež pomáhají snadnějšími vstávání, jsou však bohužel v našich bytech ještě stále výjimkou. Přitom je můžete koupit už asi od 1500 korun. Starším lidem nevyhovují ani příliš měkká křesla či pohovky, do nichž se každý zaboří jako do hluboké závěje. Z nich vstává obtížně i šestnáctiletý mladík, natož šedesátiletá babička s artrózou ve všech kloubech. Ta naopak ocení zvýšenou postel, z níž se jí bude lépe vstávat. K těmto typům patří například lůžko Trend o rozměrech 100 x 200 a výškou přibližně 48 centimetrů, které nabízí Studio dobrého spaní za 14 720 korun včetně čela.
HYGIENA NENĺ ŽÁDNÁ LEGRACE
Už v panelových domech stavěných před patnácti či více lety počítali architekti u takzvaných dvougeneračních bytů s dvěma záchody. Ty však patří do každého většího bytu. Dveře na toaletu i do koupelny by měly mít šířku minimálně osmdesát centimetrů. Špatný zvyk používat do příslušenství dveře se šířkou šedesát centimetrů mají totiž některé stavební firmy dodnes. Na takový záchod se ovšem špatně vstupuje jak člověku tělnatému, tak lidem s holí či sádrou na noze, o vozíčkářích nemluvě - ti mají u úzkých dveří prostě smůlu.
Pro vozíčkáře je navíc výhodné spojení WC a koupelny, aby měl postižený člověk dostatek místa na boční přemístění z vozíku na klozetovou mísu. K tomu totiž potřebuje prostor široký minimálně 80 centimetrů. U záchodu, před níž by mělo být dalších 120 centimetrů volného místa, se doporučuje namontovat přibližně ve výšce 78 centimetrů oboustranná sklopná madla. Ta ovšem nelze instalovat do panelového jádra, tady je třeba použít kovovou konstrukci připomínající trubkovou židli. Do sádrokartonu se podle Jitky Kadlecové, konzultantky z pražského Poradenského střediska Sdružení zdravotně postižených, zase nehodí madla připevněná pouze do zdi. Místo nich se používají typy s „hůlkou“ opřenou o podlahu. Tak se část váhy vstávajícího člověka přenáší na podpěru, nikoliv na zeď.
Madla je třeba použít samozřejmě i u vany. Tady si totiž dokáže zlomit při pádu nohu i zdravý člověk, natož starší či obtížně se pohybující jedinec. Madla mají být ve vodorovné nebo svislá poloze, nikoliv našikmo. V takovém případě se totiž „rozkládají“ síly a člověku - i naprosto zdravému - se obtížněji vstává.
Teorie je jednoduchá. Sprchový kout s madly a případně i sedačkou je bezpečnější než vysoká vana. „U starších lidí však často platí, že si na podobnou změnu jen obtížně zvykají,“ varuje Helena Černíková, „někdy bývá lepší přidat další madla nebo obdobné zařízení. Navíc ve vaně mohou starší lidé využívat bylinkové koupele a oleje, které jim pomáhají ulevit od některých neduhů.“
NOVINKY S PATENTEM
Světovou novinkou patentovanou pro Českou republiku je takzvaná víceúčelová vana.
S jejím nápadem přišel Petr Kolář, design je pak dílem akademického sochaře Petra Slaniny. Tato „rodinná“ vana má sloužit i starším lidem nebo jedincům s omezenou pohyblivostí. Zajímavé je to, že se na jejím vzniku svými praktickými připomínkami podíleli i prarodiče designéra. Akrylátová vana o rozměrech odpovídajících běžné panelákové vaně nabízí díky rozšířené části okraje bezpečné vstupování i vystupování z vany. Stupňovité úrovně dna - novinka může sloužit jako „lehátko“ i jako sedací vana - pak také pomáhají vstát bez větší námahy. Protiskluzová úprava usnadňuje sprchování ve stoje a snižuje nebezpečí úrazu.
Do víceúčelové vany za 15 tisíc, kterou může využívat celá rodina, lze instalovat i hydromasážní systém. Ten stojí také 15 tisíc korun, vzduchová masáž pak přijde na 10 tisíc. Podle toho, zda si nechá zákazník vanu namontovat od výrobce či nikoliv, je třeba k ceně připočíst pět či dvacet dva procent DPH.
Na posledním veletrhu MEFA se zákazníci mohli seznámit s další novinkou, kuchyní Help. „Chceme, aby nemocní nebo staří lidé mohli žít bez problémů s ostatními,“ vysvětluje Miroslav Rumpela z firmy Koryna.
Help na rozdíl od jiných kuchyní, které byly navrhovány přímo pro invalidy, je totiž koncipována jako kuchyně pro „smíšené“ domácnosti. Na straně jedné tedy pro seniory nebo tělesně postižené a na straně druhé pro zdravou populaci. Samozřejmě se bude vyrábět podle individuální objednávky. Aby cena byla co nejpřijatelnější, využili v Koryně běžně vyráběnou sektorovou kuchyň Lyra, která patří k nejlevnějším typům, a doplnili ji o speciální skřínky vybavené jak elektrickými, tak mechanickými systémy umožňujícími snadnější přístup do horních polic. Rodiny s vozíčkáři ocení volný pracovní prostor pod pracovními deskami (další možností jsou výsuvné pracovní plochy), kam je možné zajet i s vozíčkem, stejně tak jako madla po celé délce pracovní desky. To, co v kuchyních slouží spíše jako zdobný prvek nebo způsob, jak pověsit utěrku, je tady využíváno k snadnějšímu pohybu vozíčkáře po ploše kuchyně. Důležité jsou také hrany odolné vůči nárazům, kterým se ostatně občas nevyhne ani zdravý člověk, natož vozíčkář.
 Mnohdy komplikovanou situaci mají lidé s vážným tělesným pohabovým omezením. |
