V obchodech a ve specializovaných firmách je k dostání mnoho typů sprchových koutů od domácích i zahraničních výrobců, a to v široké rozměrové i typové škále.
Kromě nejběžnějších rohových kabin se dvěma bočními stěnami a posuvnými dvířky v rámové konstrukci lze prostor pro sprchování oddělit od zbytku koupelny také samostatnými sprchovými dveřmi, montovanými jako čtvrtá stěna na obvykle pravoúhlý výklenek.
Taková dvířka mohou být také otočná; jejich panty, případně průhledné stěny, na něž dvířka navazují, se pak upevňují přímo do zdí kolem sprchové vaničky. Sestava se obejde bez rámu, který většinou pohledově ruší, a výsledek je proto velmi elegantní. Kombinací dveří s pevnými dělicími stěnami ze stejného materiálu lze navíc vytvořit sprchové kouty různých tvarů a velikostí přímo podle našeho vkusu a prostorových možností.
Protože při rekonstrukcích koupelen v panelových domech se většinou zápasí o každý centimetr prostoru, bývají rozhodujícím kritériem pro výběr konkrétního sprchového koutu především jeho rozměry a tvar.
Majitelé rodinných domků obvykle tak striktně omezeni nejsou, a mohou proto zvolit některé z atypických řešení - například zabudovat vhodnou sprchovou vaničku přímo do roviny podlahy, nikoli nad ni, jak je běžné.
Plast stále vede
Stejně jako na klasické vany, používá se i pro výrobu vaniček pro sprchování především plast, kombinovaný se skelnými vlákny. Jedná se o tvarově stálé, vysoce odolné materiály, jejichž povrch v mnoha barevných odstínech téměř není možné při běžném používání poškrábat či jinak znehodnotit.
Kromě plastových se však můžeme setkat i s vaničkami plechovými nebo z přírodních materiálů, žuly nebo mramoru, určených pro luxusní koupelny.
Vaničky mohou být buď samonosné, nebo jsou dodávány s podpůrnými elementy, které slouží k zafixování její polohy před konečným podezděním a obložením. Nejprodávanější vaničky mají tvar čtvrtkruhu a čtverce, k dostání jsou však i obdélníkové nebo pětiúhelníkové. Nejen senioři, ale i rodiny s malými dětmi ocení praktické sedací vaničky - jeden jejich roh je vyvýšený a tvoří sedací plochu.
U sprchové vaničky je dobré všimnout si také průměru odtokového otvoru. Sifon "umyvadlového" průměru často nedokáže při sprchování, zejména při použití hydromasážních panelů, odvést veškerou vodu, která se pak ve vaničce hromadí a může i přetéct přes její okraj.
Standardem by proto měl být sifon o větším průměru, například 90 milimetrů, který má lepší odtokové vlastnosti.
Do sprchy mohou pohodlně i senioři
Starší lidé obvykle mívají strach, aby při pohybu ve sprchové kabině či v jejím okolí neuklouzli. Oporu jim mohou poskytnout vhodně - a také pevně - umístěná madla a úchyty, a to jak uvnitř sprchy, tak vně. Pokud máme doma seniory, můžeme se také rozhodnout pro některou z nízkých sprchových vaniček, do nichž se jim bude lépe vstupovat.
Komfort při sprchování, a to nejen seniorům či špatně pohyblivým osobám, zvýší také sedátka, namontovaná uvnitř sprchovacího prostoru. Zhotovují se ze zdravotně nezávadných materiálů, které se snadno udržují, jako je plast, nerez či omyvatelné textilie.
Výhodné je, pokud jsou sklopná, protože ve složeném stavu zabírají jen minimum místa. Jinou možností jsou vaničky se sedací plochou, o kterých už byla zmínka.
Pohodlně se dá sprchovat i ve vaně
Mnoho lidí mění při rekonstrukci koupelny z prostorových důvodů vanu za sprchový kout. Na druhé straně existují lidé, kteří o vanu nechtějí v žádném případě přijít. Sprchování v ní však obvykle provází menší či větší potopa v koupelně. Nemusí to ale platit vždy - stačí si pořídit vanovou zástěnu, která rozstřiku vody zabrání.
Také vanových zástěn existuje mnoho typů: liší se podle počtu dílů i podle toho, jak jsou konstruovány. Většinou jsou sklopné, takže v klidovém stavu, kdy jsou přiklopeny ke zdi, nezabírají téměř žádné místo.
