Manželčina matka radila, jak vymalovat či jaké dveře pořídit, a to navzdory tomu, že manželé vše platili sami a Martin navíc pracuje jako stavbyvedoucí.
"Devastující pro náš vztah bylo, že vždycky, když jsme se na něčem dohodli, tchyně začala do manželky hučet. Žena se pak se slovy udělejme to, jak si přeje máma, ať máme pokoj, rozhodovala podle tchyně," pokračuje Martin. Ve dvaceti to bral s nadhledem, ve čtyřiceti toho měl dost.
Odborníci radí, že nejlepší je podobným situacím předcházet. "Snažte se předem domluvit konkrétní pravidla soužití, aby ke střetům nedocházelo," doporučuje socioložka Jitka Havlová.
Je nám spolu hezky
Srovnat několik generací v bytě je mnohem složitější než v domě, v němž je kam se ukrýt a vymezit si své teritorium. Někdy však výhody společného bydlení, byť stísněného, převáží nad nevýhodami. "Máme pěkný velký byt v hezké lokalitě, platíme v něm regulovaný nájem," vypočítává pětadvacetiletá Alice Chmelová z Prahy.
Tvrdí, že její rodině to takhle nakonec vyhovuje nejvíc, ačkoli sporné momenty by se taky našly. "V bytě o velikosti 120 metrů čtverečních jsem dlouhé roky bydlela se sestrou, rodiči a prarodiči," popisuje Chmelová.
Dnes už jsou tam jen čtyři, protože jedno z dětí se odstěhovalo do vlastního a jeden z prarodičů zemřel. Nevýhody, které Chmelová vnímá? "Jako děti jsme byly neustále pod dozorem, protože byl pořád někdo doma."
Ale zároveň si mladá žena pochvaluje pocit rodinného zázemí, možnost kdykoli požádat o pomoc a trávit společně hodně času.
Bydlení jen načas
"Tři generace se v jednom bytě srovnají velmi těžko. Je to velká zkouška tolerance a disciplíny," myslí si brněnská psycholožka Pavlína Cpinová. Sama si to dovede představit jen jako přechodné řešení.
O tom, že tři generace mohou žít v jednom bytě pouze krátkodobě, je přesvědčen i architekt Patrik Tichý. Podle něho je to možné pouze ve dvou případech: kdyby byl byt dostatečně velký, nejlépe kolem 300 metrů čtverečních.
Nebo pokud by členové rodiny pracovali na směny. "V době průmyslové revoluce se tak žilo v bytových domech například v Berlíně a v jiných světových velkoměstech," uvedl.
Abyste o sebe nezakopávali
A jak byt uspořádat, abyste předešli konfliktům a nedorozuměním? Například tak, že jej rozdělíte na dvě samostatné domácnosti - prarodičů a rodičů s dětmi.
Některá zařízení je proto dobré pořídit dvakrát - například dvě menší chladničky místo jedné velké nebo dva televizory. "Velice záleží na tom, jak je byt rozdělen. V tom se dvěma kuchyněmi a dvojím sociálním zařízením se žije jinak než v bytě, kde je vše společné," dodává Lucian Kantor z Manželské a rodinné poradny v Praze.
Ale i když teritoria jasně vymezíte, budou se v některých místech prolínat, a pak mohou vznikat problémy. "Vybavuji si třeba ranní boje o společnou koupelnu, dohady o tom, kdo bude dělat domácí práce," uvádí příklady Chmelová.
V dětství také marně toužila po psovi, ten už se prostě nevešel. Navíc se v mnohačlenné domácnosti nejspíše najde někdo, kdo zvířata nemá rád nebo na ně je alergický.
Každý svůj účet a doma bude klid
Je dobré, když si každá domácnost platí své životní náklady, takže se vyhnete hádkám o peníze a srovnáváním toho, kdo se častěji sprchuje a kdo více protopí.
"Nájem je u nás rozdělený na dva díly mezi prarodiče a rodiče s dětmi. Osvědčilo se to," potvrzuje ze zkušenosti Alice Chmelová. Jak to bude s nakupováním, vařením, uklízením a dalšími domácími pracemi, záleží především na domluvě.
Časté jsou spory o výchovu dětí Jitka Havlová, socioložka
|