Jak se zbavit nepohodlného souseda, kterého se bojí půlka vesnice

Eliška se spolu s manželem Pepou a dětmi rozhodli odejít z města a bydlet na vesnici. Vhodný dům objevili až po velmi dlouhé době. V inzerátu majitelé slibovali při rychlém jednání slevu. „Hned jsme kontaktovali realitní kancelář a na druhý den domluvili prohlídku,“ popisuje začátky Eliška.
ilustrační snímek

ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Vesnička byla od našeho města coby kamenem dohodil, a přesto jsme ji neznali. Kolem byla malebná příroda, potok, les. Pepa byl nadšený, dokonce si za volantem začal prozpěvovat. Když jsme dorazili na místo, vydechli jsme úžasem. 

Domek vypadal hezčí než na inzertním obrázku, kolem zahrada, zleva menší domek, zprava také, celkem blízko, ale ne natolik, aby nám to nějak vadilo.„Vůbec nechápu, proč někdo prodává takový dům?“ řekla jsem Pepovi. „To neřeš, hlavně jestli je i uvnitř praktický, tak musí být náš,“ odbyl mě.

Dům byl jedním slovem úžasný. Přesně odpovídal všem našim požadavkům, počtem pokojů i vnitřní dispozicí. Když jsme se manželů opatrně zeptali, proč dům prodávají, dostalo se nám odpovědi: „Nemáme děti, už nejsme nejmladší
a hlavně chceme mít svůj klid.“

Aha, asi je té práce kolem domu na ně už moc, mysleli jsme si s Pepou. To, že jsme si jejich větu špatně vyložili, nám došlo až o něco později. Když jsme se dozvěděli cenu, kterou manželé za dům požadují, a slevu, jakou dostaneme, když se koupě uskuteční v co nejkratším termínu, přestali jsme být ostražití a hned jsme si plácli. No a za měsíc jsme dali sbohem městu a přestěhovali se.

První dny jsme se zabydlovali, aby bylo všechno podle našeho vkusu. Udělali jsme si zahradní posezení s grilem, nechali dětem nainstalovat trampolínu a koupili bazén. Když jsme jednou k večeru spokojeně seděli na zahrádce, někdo zazvonil. Za brankou stála starší paní, v ruce talíř se štrúdlem: „Já jsem
vaše sousedka Fanyna z levé strany.“

Pozvali jsme ji dál, já jsem udělala kávu a sotva jsme k ní dosedli, sousedka se zeptala: „Tak jak se vám tu bydlí?“ Svorně jsme začali sypat chválu, štěstí a radost z nového bydlení z nás doslova tryskala. Sousedka nás ale během vteřiny zchladila: „Tak si to užívejte jako my, za chvilku bude po klidu.“

Cože?“ Pepovi málem zaskočil štrúdl. „Jak to myslíte, po klidu?“ zeptal se Fanyny. „Copak vy nevíte, proč staří Kloučkovi ten dům prodali?“ Koukali jsme s Pepou doslova jak vyorané myši. Fanyna nám svěřila, že za pár dní se vrátí náš soused Bedřich z pravé strany. „To víte, zase ho na chvíli zavřeli a tak tady byl klid.“

„My máme za souseda kriminálníka?! To snad ne, vždyť máme děti! Co vlastně provedl?“ zasypali jsme ji otázkami. „Ále,“ mávla Fanyna rukou, „zase ukradl nějaký auto, ale měl podmínku, tak ho zavřeli. To kvůli němu se Kloučkovi odstěhovali, aby měli klid, už to nemohli vydržet. Pořád jim něco prováděl. V podstatě se ho bojí půlka vesnice,“ zakončila Fanyna svoji řeč a pohlédla na nás, co my na to. 

Na souseda stížnosti neplatí

Pro něj jsem křivý bonzák

Bydlím v paneláku, kde je všechno slyšet. Nově nastěhovaný soused, kterému je 85 let, dělá v noci neuvěřitelný nepořádek a hluk. Nejhorší je to mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní. Městská policie nekoná a já jsem již naprosto zoufalý, píše čtenář do seriálu Sousedské války.

Já jsem byla na mrtvici, ale Pepa pravil: „No, snad nebude tak zle, snad se s tím pánem nějak dohodneme.“ „Když myslíte,“ utrousila Fanyna a rozloučila se. Ani jsme se nestihli zeptat, kdy se má ten pan Bedřich vlastně vrátit. Od toho dne jsme žili v mírné nervozitě a pozorovali sousední dům víc než jindy. 

Když se jednoho večera okna rozzářila do tmy, bylo nám jasné, že je soused doma. Pár dní se nic zvláštního nedělo. „Vidíš, to bylo strachu a pro nic,“ řekl Pepa. Hned další den ale začaly ze zahrady pištět děti, že mají promočenou trampolínu. Divila jsem se, jak je to možné, vždyť nepršelo. Šli jsme se podívat. Bylo evidentní, že jim atrakci někdo důkladně postříkal vodou z hadice.

Bedřichovi jsme ale nemohli nic dokázat. Další den bylo v bazénu naházené bahno. To už se Pepa rozčílil a na souseda vlítnul. Když se vrátil, byl naštvaný ještě víc. „S tím chlapem se vůbec nedá mluvit. Vysmál se mi do očí, prý ať mu dokážeme, že to byl on,“ zuřil Pepa. A naschválů přibývalo, od rozházených odpadků, přes polití tújí něčím, po čem okamžitě začaly odcházet či namalování čar na chodníku, kam smíme, a kam už ne. Na děti koukal škaredě, že se ho začaly bát. Nebyla jsem klidná a říkala jsem si, že ve městě nám bylo líp.

U starosty jsme nepochodili. Pomohl by nám prý moc rád. „Ani nevíte, co
bychom dali za to, kdybychom se ho zbavili,“ řekl nám. „Ale nikdo neví jak.“ Byla jsem bezradná. Opět se však ukázalo, jaký je můj Pepa koumák. Jednoho dne se totiž vrátil z práce a řekl mi: „Tak si myslím, že bych jedno řešení měl.“

A hned mě seznámil se svým plánem. Pubertální syn jeho kolegy měl kapelu, se kterou hráli na festivalech. Znáte to, ten typ hudby, kterému my starší nemůžeme přijít na jméno. Blížila se sezona vystoupení a hoši neměli kde cvičit, z předcházejícího místa dostali výpověď, prý pro velký hluk. A tak Pepu napadlo, že by mohli hoši cvičit v naší garáži, která stála hodně blízko Bedřichova plotu. Koukala jsem na něj nejistě. „Já ti, Pepo, nevím, jestli to dokážu vydržet.“

Na to můj muž prohlásil, že se nemám bát, že je to jen na přechodnou dobu, a když se budeme muset odstěhovat, tak aspoň s vědomím, že jsme zkusili všechno. A tak jsme měli doma každý den koncert. No koncert, spíš šílený rámus, který se absolutně nedal poslouchat.

Museli jsme mít zabedněná okna a raději jsme ani nevycházeli ven. Hned druhý den ovšem přiběhl Bedřich: „Co to má jako znamenat?! Kdo má toto poslouchat celý dny?“ Na to mu Pepa vysvětlil, že náš synovec si buduje kariéru a někde prostě cvičit musí. Bedřich řval, že si bude stěžovat, ale my jsme byli neoblomní a chlapce ve cvičení podporovali. Jednoho dne se nerozsvítila okna v Bedřichově domě jako obvykle. Ani přes den jsme ho nezahlédli. Kupodivu jsme nikde nenašli stopy jakéhokoliv naschválu. A pak se najednou objevil na jeho domě nápis „Na prodej“ s telefonním číslem realitní kanceláře. 

Pepa neváhal a do realitky zašel. Tam mu potvrdili, že majitel se odstěhoval k bratrovi a dům prodává pod cenou tomu, kdo mu vyplatí peníze na ruku co nejrychleji. Prý má velké dluhy, a tak se všeho zbavuje. Dnes už máme nové, slušné sousedy a všichni si užíváme zaslouženého klidu. Kde je konec panu Bedřichovi, to nikdo neví, díkybohu.

V příběhu byla změněna jména.

Autor:

Na zdi máme páchnoucí žlutý flek. Sousedka hromadí odpad a my jsme zoufalí

1

Bydlíme v bytovém domě a vedeme spor se starší sousedkou, která nemá nikoho, kdo by se o ni...

Živý plot sousedů stíní celý náš dům. Máme být rádi, že se díváme do lesa

1

Sousedé si bez našeho souhlasu vysadili živý plot tak, že nám stíní všechna okna u našeho rodinného...

Na dvoře činžáku řádí místní partička. Techno a řev z jejich boudy nás ničí

1

Zrekonstruovali jsme si byt v činžovním domě a rádi bychom měli klid. Na dvoře si však někdo...

Máte problémy se sousedy? Poradíme vám, jak nepříjemné spory řešit

1

Říká se, že rodinu a sousedy si člověk nevybírá. Navzdory všem snahám o příměří se nezřídka stává,...

Pes v bytě u souseda celý den vyje a štěká. Jak ho můžu umlčet?

1

Bydlím v panelovém domě v Praze a mám problémy se sousedovým psem. Je z útulku, a jakmile majitel...

  • Nejčtenější

Herečka Špindlerová bydlí ve vysněném bytě v centru Prahy s dětmi i zvířaty

27. března 2024

Herečka Petra Špindlerová bydlí s dětmi a zvířaty v centru hlavního města. Na místě oceňuje plnou...

Jak v panelákovém bytě 3 + 1 vytvořit třígenerační bydlení. Inspirujte se

22. března 2024

I v panelákovém bytě lze pro jeho obyvatele vytvořit soukromí. Přesto následující zakázka byla pro...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Generátor od souseda řve celý den. On si vyrábí elektřinu a my trpíme

22. března 2024

Premium Bydlím s rodinou v menší obci v rodinném domě. Soused začal v poslední době používat velmi hlučný...

Nejlepší čas na pořízení chaty či chalupy je teď. Co je v Česku na prodej

26. března 2024

Chaty a chalupy obklopené přírodou a vzrostlými stromy jsou v nabídkách realitních kanceláří stále...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Ze zámečku Schwarzenbergů vzniklo unikátní bydlení i díky památkářům

26. března 2024

Je skvělé, když se staré stavby zrekonstruují a opět slouží svému účelu. Jindy je však ještě mnohem...

Rihanna chce za penthouse zesnulého Perryho půl miliardy. Vlastnila ho rok

29. března 2024

Luxusní penthouse ve 40. patře mrakodrapu The Century v Los Angeles, který má čtyři venkovní terasy...

Z ostudného vstupu a nevyhovující koupelny je teď pýcha domu

28. března 2024

Občas je nutné předělat jen část domu, důvody bývají různé. Někdy finanční, často se řeší jen...

Koupili rozpadlý zámek Hošťálkovy. I přes tragédii mu vracejí barokní krásu

28. března 2024

Jako mnoho jiných památek u nás měl i zámek Hošťálkovy v Moravskoslezském kraji to štěstí, že se ho...

Starou lesní chatu nahradila nová, má půvab a nabízí i teplo domova

27. března 2024

Lesní chatu k demolici nedaleko Prahy měla nahradit nová, regulace však byly jasné: plocha musí být...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...