Jsem nekuřačka a bydlím v 7 paře. A stačí když odpoledne přijdou nájemníci ze spodních pater a každý si dá cigaretku a jsem tam jak v udírně.

mě se líbí jak ti rádobyodborníci na konflitní sousedské situace radí jako nejjednodušší řešení "domluvte se"

deratizace

A družstvo je v jaké pozici? Jestli je byt "smraďocha" družstevní, tak by se možná řešení našlo, jestli je ale ve vlastnictví a družstvo jen zajišťuje správu (dělá vyúčtování služeb, revize a podobně) tak nemůže dělat nic.

Bydlím v domě, které spravuje malé bytové družstvo. Jedna z nájemnic vlivem stáří začala zanedbávat úklid, sbírala nepořádek a podobně. Předseda jí vysvětlil, že byt patří družstvu a paní má 2 možnosti - družstvo jí (na její náklady) zajistí 1x týdně úklid, nebo družstvo paní vyloučí a ta se bude muset vystěhovat. Zatím funguje první varianta a na chodbě už není nutné zadržovat dech.

Úchvatně sepsané rady k ničemu. Když ho vyzvete ústně, začne na vás křičet. Když písemně, dopis roztrhá a kašle na něj. Když ho dáte k soudu, nic si z toho dělat nebude. Ani družstevník, ani družstvo, ani vedení SVJ a dokonce ani soud nemají žádné páky.

Problém je, že slušný člověk nemá šanci. Každý má právo na všechno, každý může projevovat svoji individualitu a bohužel velice často na úkor druhých. V tomto popsaném případě mají ti postižení jednoduše smůlu.

To je stejné, jako když u souseda přes den štěká opuštěný pes.

Je to strašné, ale nápravy se nedomůžete.

Kdysi jsem chodil do Kung-Fu s policajty. Byli jsme kamarádi a po tréninku jsme chodívali na pivo, protože jsme byli vyprahlí jak "Sahara". Ti mi povídali věci, Na podobné upozornění od sousedů přišli do bytu, kde bylo krom úzké uličky na průchod vše naprosto zaneseno odpadky, až po strop, a smrad byl nesnesitelný. Bohužel už nevím, jak se to vyřešilo, asi to bylo tajné.

No, ani ve vlastním domku nemusíte mít klid. Koupili jsme drahou parcelu v oblasti pro bydlení a rekreaci, kde je zakázán chov hospodářských zvířat. Soused naproti přes cestu si usmyslel, že bude chovat 2 koně. Když jsme ho upozornili, že to nelze, udělal si kompost k plotu přímo proti nám. A ještě vykřikoval: "To bude kvalitní hnůj". Nemá popelnici a všechny odpadky tam hází. A to je mladší člověk a zaměstnanec Akademie věd.

Já mám na sousedy docela štěstí. Kůň, sám o sobě, nesmrdí, spíš bych řekl, že spíš voní. Takže těmi kobylinci to asi nebude. Každý kdo je někde přihlášen k trvalému pobytu musí mít popelnici a platit za ni. To mi tam nesedí.

Pokud mám oficiálně zajištěna definovaná práva, ale se sousedem jsem na nože, je mi to málo platné; často musím trpět nejrůznější manýry z důvodu schválnosti nebo neschopnosti přiměřeného chování druhé strany. Mám za to, že česká jurisdikce by v tom těmito okolnostmi postiženým lidem měla být vstřícnější, neboť pokusy o řešení jsou - jak vidno - neúčinné a jedna nebo více smluvních stran jsou odsouzeny k tomu, aby si nechaly líbit prakticky cokoliv. K čemu pak máme stát, instituce a právo, když musím dlouhodobě strpět kaprici kohokoliv? Obecně stát prokazuje, že za určitých okolností nechce nebo nemůže občany ochránit a na určité neřády rezignuje.

Problém ve vámi popisované situaci je v tom, že si obě strany myslí, že musí trpět schválnosti toho druhého.

Nejprve bychom museli být schopni definovat, kdo je "ten hodný" - nemůžete ukázat na jednu ze stran a mávnutím ruky ji omezit na právech.

Znám ze svého okolí člověka, který vyvolává menší či větší konflikty mezi sousedy. Zkrátka už má takovou povahu. Tento jedinec se k úředníkům všeho druhu chová jako ten nejhodnější na světě. Vlastně v podstatě ke všem mimo své aktuální "oběti".

Skutečně se obávám, že v případě, že by měl úředník moc označit jednu ze stran jako hodnou, v 90 % případů by označil za hodného toho agresora.