Dílnu na výrobu porcelánu má designér a výtvarník Daniel Piršč u židovského hřbitova v Mikulově. Je to krásný kout malebného města přímo pod jeho jednou dominantou, tedy Kozím hrádkem.
Do pracovního prostoru, v němž se hlína mění na originální, krásné a nápadité porcelánové předměty, vede pracovní předpokoj. A v této menší předsíni vítá příchozí výstavka všeho, co Daniel Piršč vytvořil.
Po stěně stékají jeho 3D tapety. Je to vlastně zeď pokrytá desítkami porcelánových kapek, letadýlek nebo třeba zlacených metalických křížků. "Tyto trojrozměrné tapety jsou z našeho artiklu zřejmě největším hitem," říká umělec, který běhá po své dílně oblečen v barvě, která porcelánu dominuje. Až se v tomto bílém království bojíte pátravě chodit mezi hromadami talířků, šálků, váz a konvic.
"Porcelán je překvapivě velmi pevný materiál, je to trochu země, sklo i keramika v jednom," komentuje rozpaky návštěvníka autor, který vynalézavost českého designu, ale i tuzemský řemeslný um demonstruje na výstavě Expo v Šanghaji.
V mikulovském ateliéru. Bílá barva, kam se podíváte
Na největší výstavu světa připravil tři velké bílé porcelánové tygry. Šelmy v plavé chůzi mají až osmdesát centimetrů na délku a jejich sněhobílá těla sem tam pokrývají tmavé otvory.
Zvíře si vybral z jednoduchého důvodu. K Číně prý patří a s hračkou ve stejném tvaru si hraje jeho syn. "A navíc je právě rok Tygra," vysvětluje. Tato nezvykle velká porcelánová kočička budí také respekt, co se porcelánového vyvedení a zřetelně těžkého zpracování týče.
Jinde zase rafinované detaily zdobí vázu Filigrán, se kterou se Piršč dostal mezi prestižní stovku Czech 100 Design Icons. Kávový servis Maryša se tváří hřejivě a přátelsky díky tlustostěnnému provedení, bílou glazuru hrníčků i konvice při podrobnějším ohledání však zdobí umrlčí lebka s hnáty.
Ostatně porcelánová lebka s ručně vyřezávaným jemným dekorem na temeni a vrcholu je vlastně originální kasičkou, kterou hned tak nerozbijete zřejmě nejen díky ceně. Co připomínají Pirščovy talíře na polévku, vystihují jejich názvy Tralalák, Hučka či Klobouk. A nejen za ně byl Piršč nominován na titul Czech Grand Designer roku 2008.
Vaše výrobky snoubí obdivuhodně vtip, neotřelé nápady s funkčností. Kam na tento nápaditý design chodíte?
Lítá to v luftu. Ty nápady prostě existují a je třeba po nich jenom sáhnout. Představa, že lidé umění a design vymýšlejí, je podle mne naivní. Vše existuje, a když se správně naladíte, tak to dokážete zhmotnit.
Úspěšné a oceňované jsou vaše 3D tapety. Limitujete svoje série? Nebojíte se, že zahltíte trh, nebo se naopak stanete záležitostí pro snoby?
Zatím nic limitovat nemusím. Odbyt není tak velký, abych se rovnal sebemenší fabrice. Pálíme měsíčně dvacet pecí. A to je fakt hodně.
Zkazil jste třeba várku?
Při jedné bouřce vypnuli elektřinu. Teplota už nešla nahoru a vše v peci už se vlastně nestihlo dovypálit. Museli jsme to vyházet lopatou.
Vypadá to tady u vás jako v nebi. Ale není čistě bílá nuda?
Moc barev do porcelánu pustit nejde. Děláme jen platinu a zlato. Teploty jsou tak vysoké, že všechno kromě kobaltu vyhoří a zbělá. Ostré jásavé barvy nejdou, vznikají pouze pastelové odstíny, a to mne ani nebaví. Bílá barva je naprostá přirozenost porcelánu.
V Mikulově máte dílnu od roku 2005. Přestěhoval jste se s rodinou na místo, kde porcelán nemá historickou tradici. S jakými vizemi jste začínal?
Přemýšlel jsem o repertoáru a čajový i kávový set mně přišel jako standardní věc, kterou by pididílna našeho rozměru měla vyrábět. Vznikla Maryša. Tlustostěnné hrnky, které drží kafe dlouho teplé. S mou ženou Terezkou jsme přemýšleli nad silným motivem, který bude fungovat i jako reklama. No a vznikla lebka se zkříženými hnáty. Navíc ten hřbitov nablízku, regionální příběh Maryši, Vávra a kafe od Žida, vše do sebe najednou začalo zapadat.
Děláte užitkové věci, ale také volnou tvorbu. Máte raději, když porcelán slouží, nebo je jenom na parádu?
Obojí je důležité. Paráda je také funkce. Anebo nejlépe obojí. Moje keramická 3D tapeta je na parádu, a přitom je to i funkční věc.
Posílal jste jako jeden z desítky vybraných umělců na Expo do Šanghaje tři velké porcelánové tygry. Jsou to vaše největší objekty?
Mají na délku bezmála osmdesát centimetrů. Před výpalem byli ještě o čtrnáct procent větší. To už je opravdu na hranici. Dostal jsem téma pohyb, a to je pro můj materiál docela drsné zadání. Na hraně toho, co porcelán ještě zvládne. Teď jsem dostal objednávku na metr velké porcelánové letadlo. Je to opravdu nezvyklé přání klienta, ale já mu aeroplán vyrobím. Musím opravdu myslet ekonomicky. Nemůžu si dovolit létat v oblacích.
Používáte svůj vlastní porcelán?
Teď už jo. Vyrábíme v malých sériích. Co zbude a neprodá se, mohu si odnést domů. Dříve jsem dělal jen pro výstavy.
V Mikulově už léta funguje pozoruhodné výtvarné sympozium, z nějž město buduje sbírku moderního umění. Umělci většinou sáhnou po některém ze zdejších témat, jako je magická Pálava či Svatý kopeček. Zužitkoval jste tento kraj nějak i vy ve své tvorbě?
Vytvořil jsem sérii takových keramických plechovek. Říkám jim petrolky. Jsou romantické, ale zároveň i trochu punk. Místní lidový dekor jsem využil na reliéfu v glazuře. Je to zřejmě jediná místní věc.
Má český porcelán braný jako jakési tuzemské rodinné stříbro dodnes ve světě stále zvuk?
Doznívá. Nic zásadního se ve zdejších tunelovaných fabrikách neděje.
Jste rodilý Ostravák, vystudovaný v Praze a přesídlený na jih Moravy. Existují třeba krajové rozdíly ve vkusu lidí?
Nevím. Ani po tom nepátrám. V době internetu bych řekl, že je podobná otázka spíše pasé.
Děláte nádherné porcelánové nádobí, jídelní servisy, lžičky, misky. Umíte vařit?
To bych tedy opravdu moc rád uměl. Jsem kuchařský antitalent.
Z lebky se stala značka. Může z ní být i originální kasička
Nechtěl jste jako výtvarník zůstat v Praze?
Šel jsem s ženou do jejího rodného kraje. Nechtěli jsme vychovávat děti v Praze. Jak říkal můj středoškolský profesor, je tam mravní bahno. Mikulov jsem znal. Najít v Praze prostor pro ateliér bylo dříve navíc hodně komplikované.
Co považujete zatím za svůj největší "majstrštyk"?
Jde asi o novou kolekci svítidel Roza. Je to křehké a působivé stínidlo z biskvitového porcelánu dohromady s nerezovými prvky ve tvaru rozpuklého růžového poupěte. Zasahuji porcelánem do průmyslové oblasti, kde dosud vládl kov, textil a sklo. Nesvítí to jako klasická bílá koule. Otvorem jde jasný kužel osvětlující stůl, po hranách kreslí tmavší linie.
vizitka
|
* Narodil se v roce 1966 v Ostravě. V roce 2003 ukončil studium na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. 
