Usadil se jen o pět set metrů dál, kde si dal postavit řadový dům, stále ještě vonící novotou. „K přesunu došlo před dvěma roky. Mám už nějaký věk a pečovat o tak velký pozemek už bylo nad mé síly. Bylo tam zkrátka moc práce a já jsem neměl nástupce, který by se toho chopil,“ vysvětlil svůj krok Jan Slabák.
Původní sídlo na rozsáhlém pozemku, na němž stál i zahradní domek se sklípkem, udírnou a grilem, prodali velmi rychle. „Dali jsme to do nabídky a za čtyři dny přišel pán, zeptal se, co to stojí, a když jsem mu řekl cenu, požádal mě, ať nabídku stáhnu, že dům kupuje!“
 |
Krátce nato ale rodinu postihly nepříjemné události. „Nastěhovali jsme se sem i s babičkou, matkou mé manželky, které jsme tu udělali vlastní pokoj. Bydlela tu s námi dva měsíce a náhle zemřela. Bylo jí bez dvou měsíců devadesát let. Dva týdny nato jsme jeli s kapelou hrát a po cestě u Prostějova se mi udělalo zničehonic zle. Byl jsem bledý jako stěna a říkal si, co se to se mnou děje. Muzikanti na nic nečekali a zavolali záchranku, která mě odvezla do nemocnice v Prostějově. Když tam lékaři viděli tu polomrtvolu, tak do mě něco napíchali, zřejmě antibiotika, ale ta následně znemožnila zjistit, co mi vlastně je. Až po deseti dnech přišli na to, že to byl zánět močových cest - celková sepse,“ popsal Jan Slabák, který tuto skutečnost bral jako varovný signál.
„Závěr byl takový, že jsem to asi přehnal a že bych měl trochu zvolnit. Vypadalo to, že rozhodnutí odstěhovat se do menšího přišlo v nejvyšší čas. Ale zase vám povím, že se mně po tom původním domě stýská. Měl jsem tam slepice, králíky a hodně pohybu, který mi prostě chybí. Tady je to oproti tomu miniaturní. Navíc když jdu s pejskem okolo starého domu na procházku, je to hodně divný pocit. Takový smutný... Ale co se dá dělat, člověk musí brát věci tak, jak jdou,“ dodal šéf Moravanky.
Zvykají si na menší
Řadovka, kde nyní žijí, má dvě patra. Muzikant s manželkou Ivanou obývají přízemí, v patře žije jejich syn. „To víte, prostor byl jasně daný, takže jsme nemohli nic moc vymýšlet. Byli jsme limitováni. Ty metry se ale nějak využily. Stavěla nám to firma našeho milého a šikovného kamaráda Františka Švaříčka, který je asi o rok mladší než já a za nás by i dýchal. Všechno šlo hladce. Já už jsem se na tom manuálně nepodílel, ale musím říci, že odvedli obdivuhodný kus práce.“
Jejich královstvím je kuchyň, koupelna, obývák, ložnice, dvě pracovny a jeden další pokoj. „Pořád si to srovnávám s tím, jak jsme žili tam, a stále si tu nějak nemohu zvyknout. Třeba obývák měl ze tří stran velká okna a měli jsme překrásný výhled na celé Brno. A tady? Je to nejtmavší místnost v celém domě. Ale jinak to vyřešit nešlo.“
Chybí mu i velká zahrada, kterou dříve měli. „Tady máme jen pět hlav vinné révy, pět jabloní, dvě hrušky a několik keříků rybízu. To už je ale všechno jenom v malém,“ konstatoval Jan Slabák, který se upíná ke dvěma významným výročím, jež ho v budoucnu čekají.
„Za necelý rok mi bude osmdesát. Původně jsem chtěl v tomto věku s muzikou skončit, jenže 8. února 2022 bude Moravanka slavit padesát let. Asi snadno pochopíte, že takováto kulatá výročí se mají pořádně oslavit, takže to vypadá, dá-li pánbůh, že tu káru potáhnu ještě o rok déle.“
