Nádoby z umělé hmoty vyhovují, esteticky se však přírodním materiálům v tomto případě nevyrovnají. Nádoby musí být opatřeny otvory na odtékání přebytečné vody. Více menších, přibližně centimetrových děr, udělá lepší službu, než jedna velká. "Na dně nádoby by v žádném případě neměla chybět drenážní vrstva. Hrubý štěrk, oblázky či keramzit poslouží dobře na rozdíl od písku, který propouští vodu jen zvolna. Drenáž by měla sahat přibližně do jedné čtvrtiny výšky pěstební nádoby," radí dlouholetý člen pražského klubu skalničkářů Jiří Protiva.
Zemina je základ
Skalničky jsou rostliny, které dobře snášejí rozmary počasí a leccos vydrží. Ovšem pouze pokud jsou zasazené ve vyhovujícím substrátu, který by měl být dobře propustný. "Návod na univerzální substrát by zahrnoval 1/3 drnovky, 1/3 hrabanky a 1/3 drenážního materiálu, který směs zlehčí a provzdušní. Tím může být říční písek či jemný štěrk. Tato složka se musí vybírat s ohledem na původní přírodní stanoviště rostlin," upozorňuje zkušený skalničkář Jiří Protiva a dodává k tomu: "Pro rostliny vápnomilné, jako například lomikameny, se hodí jemný vápencový štěrk či agroperlit se starou rozdrcenou omítkou. Vápnostřežné rostliny nesnesou zeminu s obsahem vápence, naopak potřebují kyselé substráty. Mezi ně patří například vřesy či drobné rododendrony a vyhovuje jim rašelina doplněná pískem nebo agroperlitem. Stejně pečlivě je potřeba vybírat i kameny tak, aby tvořily s rostlinami harmonický celek. Můžete je nejsnadněji získat z okrajových částí lomů nebo najít v lese. Pro vápnomilné rostliny skalku formujte z vápencových kamenů. Výborně se také hodí dnes už vzácné travertiny. Pro vápnostřežné se zase hodí kyselé vyvřeliny, jako je například žula nebo břidlice, která se dá vrstevnatě štípat. Miniskalka by se tedy rozhodně neměla stát sbírkou upomínek z různých cest. Aby byly kameny pevně ukotvené v zemině, zapusťte je jednou třetinou pod povrch substrátu a ten lehce utěsněte.
Kde vzít skalničky
Skalničky nejsou vždy v nabídce každého zahradnictví. Běžnější druhy se dají sehnat v prodejnách, které se orientují na alpínky. Největší výběr však najdete na specializovaných výstavách, které několikrát do roka pořádají skalničkářské kluby. Kromě toho, že si můžete vybrat z mnohem širšího sortimentu, seženete tam i vzácnější druhy. Součástí bývá také poradenská služba. Pro toho, kdo se nevyzná v džungli latinských názvů rostlin a jejich kultivarů, je konzultace s odborníkem nejjednodušší způsob, jak u kupovaných rostlinek zjistit barvu a dobu květu, nároky na půdu či světlo. Zkušení a trpěliví mohou zkusit skalničky vypěstovat ze semen. Kvetoucích rostlinek se však dočkají většinou až za několik let. Při návštěvě horských oblastí lidé často vytahují lopatky, aby svou skalku obohatili zeleným suvenýrem. Alpinky jsou však většinou chráněnné a jejich loupení z volné přírody je přísně zakázané, dokonce trestné. Takový úlovek nenechavce může přijít i na několik desítek tisíc korun, které zaplatí za pokutu. Navíc rostlinky nemají téměř žádnou šanci přežít převoz a odlišné klimatické podmínky v nížině.
Zálivka a hnojení
Na jaře, když se rostliny probudí, je jim potřeba dopřát hojnou zálivku - nejlépe dešťovou vodou. Voda z kohoutku by měla být alespoň přes noc odstátá, jinak se budou na povrchu substrátu při jejím používání srážet nepěkné krusty vysrážených minerálů. Nevhodná je voda destilovaná. Skalničky jsou zvyklé žít na chudých půdách, a proto většinu z nich není potřeba hnojit vůbec. Hořce, vřesovištní, cibulovité a hlíznaté rostliny snesou mírné přihnojení dvakrát během období intenzivního růstu. Používají se běžná hnojiva na pokojové či balkonové rostliny. Je však nutné je více zředit. Do vody proto přidejte maximálně polovinu z doporučované dávky.
Barvy po celý rok
Nejvhodnějším obdobím pro vysazování je, jako u ostatních rostlin, jaro. Pokud ale mají dobrý kořenový bal, tak je možné sázet prakticky po celou vegetační sezonu. Přes léto by se měly vysazovat k večeru. Nikdy za plného slunečního žáru. Nelehkým úkolem pak bývá docílení hezkého aranžmá. V první řadě je nutné sesazovat rostliny s podobnými nároky na zeminu a osvětlení. Estetické hledisko přijde na řadu až poté. Jaro otvírají květy drobných cibulovin, jako jsou například talovíny, ladoňky, modřence, puškinie, řebčíky, kosatečky či jarní krokusy. Z bylin jsou krásné prvosenky, koniklece, dymnivky a nepřeberné množství různobarevných lomikamenů. V pozdním jaru a v létě přijde čas plaměnek, rozrazilů, hvozdíků, chudin, starčků, pochybků, orlíčků, huseníků, štěničníků, božskokvětů, protěží, vřesů, rododendronů a spousty dalších. Podzimní výběr je o něco střídmější a zahrnuje například drobné druhy lilií, ocúny, netřesky, vřesovce a některé hořce. Také stálezelené zakrslé dřeviny mohou oživit skalku. Některé, například skalník, mají červené bobulovité plody. Trávy bývají skupinou neprávem přehlíženou, přestože ideálně vyplňují volná místa. Zajímavě působí různě velké a zabarvené druhy a formy. Hezké jsou zejména na podzim, kdy nejlépe vyniknou zralé klásky. Podobnou službu vykonají i drobné kapradiny sleziníky, osladiče, kyvor, netík, jelení jazyk a další.
Zemina je základ
Skalničky jsou rostliny, které dobře snášejí rozmary počasí a leccos vydrží. Ovšem pouze pokud jsou zasazené ve vyhovujícím substrátu, který by měl být dobře propustný. "Návod na univerzální substrát by zahrnoval 1/3 drnovky, 1/3 hrabanky a 1/3 drenážního materiálu, který směs zlehčí a provzdušní. Tím může být říční písek či jemný štěrk. Tato složka se musí vybírat s ohledem na původní přírodní stanoviště rostlin," upozorňuje zkušený skalničkář Jiří Protiva a dodává k tomu: "Pro rostliny vápnomilné, jako například lomikameny, se hodí jemný vápencový štěrk či agroperlit se starou rozdrcenou omítkou. Vápnostřežné rostliny nesnesou zeminu s obsahem vápence, naopak potřebují kyselé substráty. Mezi ně patří například vřesy či drobné rododendrony a vyhovuje jim rašelina doplněná pískem nebo agroperlitem. Stejně pečlivě je potřeba vybírat i kameny tak, aby tvořily s rostlinami harmonický celek. Můžete je nejsnadněji získat z okrajových částí lomů nebo najít v lese. Pro vápnomilné rostliny skalku formujte z vápencových kamenů. Výborně se také hodí dnes už vzácné travertiny. Pro vápnostřežné se zase hodí kyselé vyvřeliny, jako je například žula nebo břidlice, která se dá vrstevnatě štípat. Miniskalka by se tedy rozhodně neměla stát sbírkou upomínek z různých cest. Aby byly kameny pevně ukotvené v zemině, zapusťte je jednou třetinou pod povrch substrátu a ten lehce utěsněte.
Kde vzít skalničky
Skalničky nejsou vždy v nabídce každého zahradnictví. Běžnější druhy se dají sehnat v prodejnách, které se orientují na alpínky. Největší výběr však najdete na specializovaných výstavách, které několikrát do roka pořádají skalničkářské kluby. Kromě toho, že si můžete vybrat z mnohem širšího sortimentu, seženete tam i vzácnější druhy. Součástí bývá také poradenská služba. Pro toho, kdo se nevyzná v džungli latinských názvů rostlin a jejich kultivarů, je konzultace s odborníkem nejjednodušší způsob, jak u kupovaných rostlinek zjistit barvu a dobu květu, nároky na půdu či světlo. Zkušení a trpěliví mohou zkusit skalničky vypěstovat ze semen. Kvetoucích rostlinek se však dočkají většinou až za několik let. Při návštěvě horských oblastí lidé často vytahují lopatky, aby svou skalku obohatili zeleným suvenýrem. Alpinky jsou však většinou chráněnné a jejich loupení z volné přírody je přísně zakázané, dokonce trestné. Takový úlovek nenechavce může přijít i na několik desítek tisíc korun, které zaplatí za pokutu. Navíc rostlinky nemají téměř žádnou šanci přežít převoz a odlišné klimatické podmínky v nížině.
Zálivka a hnojení
Na jaře, když se rostliny probudí, je jim potřeba dopřát hojnou zálivku - nejlépe dešťovou vodou. Voda z kohoutku by měla být alespoň přes noc odstátá, jinak se budou na povrchu substrátu při jejím používání srážet nepěkné krusty vysrážených minerálů. Nevhodná je voda destilovaná. Skalničky jsou zvyklé žít na chudých půdách, a proto většinu z nich není potřeba hnojit vůbec. Hořce, vřesovištní, cibulovité a hlíznaté rostliny snesou mírné přihnojení dvakrát během období intenzivního růstu. Používají se běžná hnojiva na pokojové či balkonové rostliny. Je však nutné je více zředit. Do vody proto přidejte maximálně polovinu z doporučované dávky.
Barvy po celý rok
Nejvhodnějším obdobím pro vysazování je, jako u ostatních rostlin, jaro. Pokud ale mají dobrý kořenový bal, tak je možné sázet prakticky po celou vegetační sezonu. Přes léto by se měly vysazovat k večeru. Nikdy za plného slunečního žáru. Nelehkým úkolem pak bývá docílení hezkého aranžmá. V první řadě je nutné sesazovat rostliny s podobnými nároky na zeminu a osvětlení. Estetické hledisko přijde na řadu až poté. Jaro otvírají květy drobných cibulovin, jako jsou například talovíny, ladoňky, modřence, puškinie, řebčíky, kosatečky či jarní krokusy. Z bylin jsou krásné prvosenky, koniklece, dymnivky a nepřeberné množství různobarevných lomikamenů. V pozdním jaru a v létě přijde čas plaměnek, rozrazilů, hvozdíků, chudin, starčků, pochybků, orlíčků, huseníků, štěničníků, božskokvětů, protěží, vřesů, rododendronů a spousty dalších. Podzimní výběr je o něco střídmější a zahrnuje například drobné druhy lilií, ocúny, netřesky, vřesovce a některé hořce. Také stálezelené zakrslé dřeviny mohou oživit skalku. Některé, například skalník, mají červené bobulovité plody. Trávy bývají skupinou neprávem přehlíženou, přestože ideálně vyplňují volná místa. Zajímavě působí různě velké a zabarvené druhy a formy. Hezké jsou zejména na podzim, kdy nejlépe vyniknou zralé klásky. Podobnou službu vykonají i drobné kapradiny sleziníky, osladiče, kyvor, netík, jelení jazyk a další.
 Kamenné žlaby osázené skalničkami působí hezky a přirozeně. Jejich seskupení celkový dojem ještě umocní. |
