Příroda vysokých hor má své neopakovatelné kouzlo ve spojení křehkých květin, skal a kamenů. Kousek horského světa můžete mít i na zahradě. Pokud se zvolí vhodné místo a podoba, stane se vkusným prvkem zahradní architektury.
Pro budování skalky je nejvhodnější období právě na podzim. Kromě běžných seskupení, která jsou tvořena naplocho položenými kameny, mezi nimiž vznikají políčka pro rostliny, se můžete pustit do stavby takzvané spárové skalky. "Mají řadu výhod. Můžete je vybudovat ve svahu i na rovině, protože i v menším provedení vypadají velmi přirozeně a bez problémů splňují nároky vysokohorských rostlin," tvrdí Jiří Protiva, uznávaný specialista z Pražského klubu skalničkářů. "Jsou vlastně obdobou přirozených skalních útvarů." Nevzhlednou hromadu kamenů nezachrání ani ty nejkrásnější květiny. Spárové skalky se proto stavějí z plochých kamenů deskovitého tvaru. Nejvhodnější jsou vrstevnatě odlučné horniny, jako je břidlice, vápenec, opuka či žula. Ta však již většinou vyžaduje větší objem a opravdu mistrného stavitele. Kameny by měly mít v jednom z rozměrů nejméně 40 centimetrů. Nejpůsobivější bývají stářím omšelé kusy, které se nacházejí v okrajových partiích uzavřených lomů.
Lahodit oku
Rostliny pocházející z vrcholků hor jsou zvyklé na rychlý odtok vody. Proto by pod skalkou měla být odstraněna zemina do hloubky půl metru a prostor následně vyplněn drenáží. Vhodný materiál je štěrk, ale i suť. Nejlépe vypadá, když se kameny mírně naklánějí dozadu směrem od čelní stěny. Jejich stabilitu zabezpečí třetina kamene zapuštěná do země. Rozestupy vznikají spáry, které se vyplní zeminou. Osvědčená je směs čtyř dílů ornice s jedním dílem ostrého hrubého říčního písku a dílem jemného štěrku, který by měl pocházet ze stejné horniny. Štěrk se použije i ke konečné úpravě spár, nasype se kolem rostlin. Zemina se udusá a může se proložit další vrstvou kamenů. Spáry utěsněte menšími úlomky horniny, aby se zemina nevyplavovala. Skalka by se měla svažovat jedním směrem jako spáry. Po dokončení díla zkuste přemoci netrpělivost a vrátit se k němu po několika dnech. Časový odstup nejlépe pomůže odhalit vady na kráse. Zemina časem o trochu slehne. Přes zimu voda a mráz stavbu důkladně prověří a na jaře můžete začít s osazováním.
Rostliny z hor
Druhy rostlin vhodných pro skalku se řídí typem horniny (zásaditý vápenec, kyselá žula), světelnými podmínkami a orientací skalky. Nejlepší je, když skalka svým sklonem směřuje na východ či severozápad. Tam jsou chráněny před přemírou slunce. Využít lze také stínu stromů. Ale pozor! Trochu slunce rostliny potřebují, jinak budou tenké a neduživé. Stínomilnější ukryjte na chráněnější místa ve spáře. Rostliny prodávané v kontejnerech můžete vysazovat prakticky celoročně, ovšem v horkých letních měsících by se ujímaly těžko. Nejvhodnější je jaro. Kořenový bal je vhodné předem namočit, aby se nerozsypal. Na trhu jsou skalničky vyšší i polštářovité, kvetou v různých časech i barvách. Nabídka je obrovská. Zakrslé dřeviny, jehličnany i listnáče vytvářejí přirozený přechod ze skalky na trávník. Když si je koupíte v botanickém zahradnictví nebo na některé výstavě skalniček, dostanete kvalitní materiál i potřebné rady.
Autorka je spolupracovnicí redakce
Pro skalku kvetoucí po celý rok můžete vybírat ze stovek druhů rostlin
Slunná stanoviště s obsahem vápníku: prvosenka Clusiova (Primula Clusiana)kvete v dubnu růžovými květy chrpa Triumffettova (Centaurea Triumffetti) - rozkvétá v květnu a červnu modrofialově oman bezlodyžný (Inula rhizocephala) - kvete žlutě v červnu pelyněk skalní (Artemisia petrosa) - světle žluté květy se objevují v červenci a srpnu rozchodník (Sedum spectabile) - kvete růžově až do září
Chladná a vlhká stanoviště s neutrální půdou: bergenie (Bergenia cordifolia) - kvete v březnu a dubnu růžově, má i bílé a karmínové kultivary vrbina penízková (Lysimachia nummularia)poléhavá, žlutě kvete v květnu a červnu ocún jesenní (Colchicum autumnale) - fialové květy se objevují v srpnu a září, vyhovují mu přímo zamokřená místa
Trávy:
vlhká neutrální stanoviště: bika chlupatá (Luzula pilosa) bika lesní (Luzula sylvatica) - má i ozdobný kultivar s panašovanými listy
slunná kyselá stanoviště: psárka (Alopecurus lanatus)
Pro budování skalky je nejvhodnější období právě na podzim. Kromě běžných seskupení, která jsou tvořena naplocho položenými kameny, mezi nimiž vznikají políčka pro rostliny, se můžete pustit do stavby takzvané spárové skalky. "Mají řadu výhod. Můžete je vybudovat ve svahu i na rovině, protože i v menším provedení vypadají velmi přirozeně a bez problémů splňují nároky vysokohorských rostlin," tvrdí Jiří Protiva, uznávaný specialista z Pražského klubu skalničkářů. "Jsou vlastně obdobou přirozených skalních útvarů." Nevzhlednou hromadu kamenů nezachrání ani ty nejkrásnější květiny. Spárové skalky se proto stavějí z plochých kamenů deskovitého tvaru. Nejvhodnější jsou vrstevnatě odlučné horniny, jako je břidlice, vápenec, opuka či žula. Ta však již většinou vyžaduje větší objem a opravdu mistrného stavitele. Kameny by měly mít v jednom z rozměrů nejméně 40 centimetrů. Nejpůsobivější bývají stářím omšelé kusy, které se nacházejí v okrajových partiích uzavřených lomů.
Lahodit oku
Rostliny pocházející z vrcholků hor jsou zvyklé na rychlý odtok vody. Proto by pod skalkou měla být odstraněna zemina do hloubky půl metru a prostor následně vyplněn drenáží. Vhodný materiál je štěrk, ale i suť. Nejlépe vypadá, když se kameny mírně naklánějí dozadu směrem od čelní stěny. Jejich stabilitu zabezpečí třetina kamene zapuštěná do země. Rozestupy vznikají spáry, které se vyplní zeminou. Osvědčená je směs čtyř dílů ornice s jedním dílem ostrého hrubého říčního písku a dílem jemného štěrku, který by měl pocházet ze stejné horniny. Štěrk se použije i ke konečné úpravě spár, nasype se kolem rostlin. Zemina se udusá a může se proložit další vrstvou kamenů. Spáry utěsněte menšími úlomky horniny, aby se zemina nevyplavovala. Skalka by se měla svažovat jedním směrem jako spáry. Po dokončení díla zkuste přemoci netrpělivost a vrátit se k němu po několika dnech. Časový odstup nejlépe pomůže odhalit vady na kráse. Zemina časem o trochu slehne. Přes zimu voda a mráz stavbu důkladně prověří a na jaře můžete začít s osazováním.
Rostliny z hor
Druhy rostlin vhodných pro skalku se řídí typem horniny (zásaditý vápenec, kyselá žula), světelnými podmínkami a orientací skalky. Nejlepší je, když skalka svým sklonem směřuje na východ či severozápad. Tam jsou chráněny před přemírou slunce. Využít lze také stínu stromů. Ale pozor! Trochu slunce rostliny potřebují, jinak budou tenké a neduživé. Stínomilnější ukryjte na chráněnější místa ve spáře. Rostliny prodávané v kontejnerech můžete vysazovat prakticky celoročně, ovšem v horkých letních měsících by se ujímaly těžko. Nejvhodnější je jaro. Kořenový bal je vhodné předem namočit, aby se nerozsypal. Na trhu jsou skalničky vyšší i polštářovité, kvetou v různých časech i barvách. Nabídka je obrovská. Zakrslé dřeviny, jehličnany i listnáče vytvářejí přirozený přechod ze skalky na trávník. Když si je koupíte v botanickém zahradnictví nebo na některé výstavě skalniček, dostanete kvalitní materiál i potřebné rady.
Autorka je spolupracovnicí redakce
Pro skalku kvetoucí po celý rok můžete vybírat ze stovek druhů rostlin
Slunná stanoviště s obsahem vápníku: prvosenka Clusiova (Primula Clusiana)kvete v dubnu růžovými květy chrpa Triumffettova (Centaurea Triumffetti) - rozkvétá v květnu a červnu modrofialově oman bezlodyžný (Inula rhizocephala) - kvete žlutě v červnu pelyněk skalní (Artemisia petrosa) - světle žluté květy se objevují v červenci a srpnu rozchodník (Sedum spectabile) - kvete růžově až do září
Chladná a vlhká stanoviště s neutrální půdou: bergenie (Bergenia cordifolia) - kvete v březnu a dubnu růžově, má i bílé a karmínové kultivary vrbina penízková (Lysimachia nummularia)poléhavá, žlutě kvete v květnu a červnu ocún jesenní (Colchicum autumnale) - fialové květy se objevují v srpnu a září, vyhovují mu přímo zamokřená místa
Trávy:
vlhká neutrální stanoviště: bika chlupatá (Luzula pilosa) bika lesní (Luzula sylvatica) - má i ozdobný kultivar s panašovanými listy
slunná kyselá stanoviště: psárka (Alopecurus lanatus)
