Obytný pokoj s rozkládací pohovkou, variabilními stolky a příborníkem. Autorkou...

Obytný pokoj s rozkládací pohovkou, variabilními stolky a příborníkem. Autorkou tohoto návrhu byla architektka Emanuela Kittrichová. V mnohém připomíná dnešní nabídku skandinávského nábytku. | foto: archiv Daniely Karasové

Sídliště Invalidovna. Experimentální bydlení, které se stalo legendou

  • 18
Pražské sídliště Invalidovna je pozoruhodným projektem. Stavělo se ve dvou etapách od roku 1958 do roku 1970. Tehdy k panelovým domům přibyl ještě Hotel Olympik. O cestě k této experimentální výstavbě a celé urbanistické koncepci vyjde v září publikace Experimentální sídliště Invalidovna.

Kniha mladého historika umění a architektury Ladislava Zikmunda-Lendera se zaměřuje také na hlavní architekty sídliště Invalidovna Vojtěcha Šaldu a Josefa Poláka. V publikaci se objeví detailně popsané jednotlivé stavby, občanská vybavenost a zeleň.

Autor se také věnuje uměleckým dílům, která byla umístěna ve veřejném prostoru, a ukázkovým interiérům z několika bytů. Ty navrhovali odborníci z Ústavu bytové a oděvní kultury. Tyto zařízené místnosti byly veřejnosti zpřístupněny v roce 1964 jako vzorové moderní bydlení.

Sídliště Invalidovna

Publikace přináší současnou dokumentaci, historické snímky, plány a rozhovory s žijícími tvůrci tohoto ojedinělého celku poválečné architektury a urbanismu.

Jak vznikalo sídliště Invalidovna (ukázka z knihy)

V roce 1957 se tým Pražského projektového ústavu zúčastnil soutěže na nový typ experimentálního sídliště v Moskvě. Přestože tým pod vedením Josefa Poláka v Moskvě nakonec nestavěl, staly se soutěžní projekty základem pro zakázku v Československu.

Může se hodit

Také chcete bydlet podle svých snů a přání? Vyberte si své nové bydlení na Reality.iDNES.cz. Nabízíme domy, byty i pozemky po celé ČR.

V letech 1958-1959 inicioval architekt Jiří Novotný výstavbu sídliště pro 4 200 obyvatel na území navazujícího na starší výstavbu v Karlíně. Podle klasicistní stavby, kterou měla nová výstavba obklopovat, byla nově plánovaná, zcela soběstačná, samostatná čtvrť, fungující jako město ve městě, nazvána Invalidovna.

Urbanistické řešení i projekci jednotlivých staveb získal na starosti tým Pražského projektového ústavu, který již na moskevské soutěži experimentoval s širokorozponovým modulárním systémem, který byl základem všech obytných staveb i staveb občanské vybavenosti.

V pečlivě plánované zeleni mezi domy stála různá umělecká díla, která zároveň vybízela děti k využití jako prolézačky, skluzavky apod. Několik jich bylo v areálu dnes již neexistující mateřské školy. Tento betonový objekt, který připomíná kyčelní kloub mamuta, navrhl Miloš Zet a Jaroslav Vacek. Pamětníci ovšem vzpomínají, že skluzavky byly nepříjemné, takový sjezd bolel kvůli příliš drsnému povrchu a rozdíral dětem kalhoty.

V letech 1959-1964 došlo k první etapě výstavby, kdy byly postaveny obytné domy a hotelový dům. V roce 1961 byla v deskovém objektu podél Sokolovské ulice, který byl dostavěn jako první, otevřena expozice se vzorovými byty, navrženými dvěma týmy z Ústavu bytové a oděvní kultury pod vedením Emanuely Kittrichové a Karla Koželky.

Kniha Experimentální sídliště Invalidovna bude slavnostně uvedena v pražském...

Kniha Experimentální sídliště Invalidovna bude slavnostně představena v pražském knihkupectví Juditina věž ve čtvrtek 25. září od 18 hodin.

Podstatnou součástí sídliště bylo tzv. okrskové středisko, situované do jeho středu při vstupu ze Sokolovské ulice, původně navržené Jiřím Lasovským do tří traktů. Nakonec byl ale projekt svěřen Milanu Rejchlovi, který vytvořil dvoutraktové řešení s klidovým atriem uprostřed.

Důležitou součástí byla mateřská škola s jeslemi (architekt Vojtěch Šalda) a škola (Vojtěch Šalda, Josef Polák, Josef Šedivý). Občanská vybavenost byla dokončována v druhé etapě mezi lety 1964-1967.

Poslední stavbou, která byla projektována stejným týmem a která projekt sídliště časově i pohledově uzavřela, byl hotel Olympik. Ten měl být základem nakonec nerealizované vize olympijského stadionu na Maninách. Vystavěn byl v letech 1967–1971 týmem pod vedením Vojtěcha Šaldy a Josefa Poláka za významného přispění Milana Rejchla a Jana Zeleného.

Sídliště je zapsáno v kulturních dějinách (řadou referencí v literatuře a filmu) jako nebývale kvalitní, příjemné a přirozeně podporující komunitní život. Přesto především po roce 1989 postupně dožilo a vytratila se soběstačnost občanské vybavenosti a dostupnost služeb.

Invalidovna měla být samostatnou jednotkou, jakýmsi soběstačným městem ve městě. Proto architekt Jan Zelený spolu se statikem Františkem Bäumeltem navrhli odvážnou stavbu mazutové výtopny, která dnes již bohužel není funkční a chátrá. Jan Zelený ještě za svého života uvažoval, že by se mohla pro svůj unikátní vzhled přeměnit v sakrální stavbu.

Dožití sídliště bylo zčásti přirozené, dané demografií, zčásti zapříčiněné změnou režimu a nejednotností péče a poskytování služeb. Vedle brněnského sídliště Lesná v Brně nebo sídliště Sítná v Kladně doplňuje trojlístek nejkvalitnějších a nejkomplexnějších urbanistických celků 60. let v Československu (viz článek Památkáři budou chránit i panelová sídliště, začnou Brnem).

O autorovi
Ladislav Zikmund-Lender je historik umění a architektury. Pracuje v oblasti památkové péče, zabývá se tuzemskou architekturou a designem. Je autorem knihy o budově muzea v Hradci Králové od Jana Kotěry, knihy Tři generace architektů o východočeské architektonické rodině nebo různých knižních průvodců (například po okolí pražské Müllerovy vily). Přispívá do časopisů Art+Antiques, Stavba, Architekt, Zprávy památkové péče.