Nové pojetí obytného prostoru přináší hravé „rozhození“ skříněk na zdi, malé...

Nové pojetí obytného prostoru přináší hravé „rozhození“ skříněk na zdi, malé odkladní stolky, subtilní kovové podnoží křesla. | foto: Pianca

Tenká podnoží, křesla místo pohovek. Možná máte doma poslední trendy

  • 38
Může jediný veletrh nábytku změnit trendy v bydlení? Ne, ale ovlivnit ano. Zejména pokud jde už o 55. ročník veletrhu Salone del Mobile v Miláně. Na jeho novinky totiž reagují nejen architekti či designová studia, ale i levné řetězce s nábytkem.

Po lednovém veletrhu s nábytkem v Kolíně bylo zajímavé vidět, zda se i v Miláně potvrdí nastolené trendy: určité zmenšení nábytku s ohledem na menší byty i nástup singles domácností, návrat ke starým nábytkovým ikonám či ekologický aspekt.

Překvapení se nekonalo. Na výstavišti Rho se pokračovalo v nastupujících trendech včetně určité retrománie i barevného ladění do šedé, béžové a hnědé. Ale protože většina z více než 2 400 vystavovatelů byla z Itálie, bylo zde k vidění mnohem více zajímavých detailů.

Křeslo Dora - typická ukázka současného pojetí odpočivných křesel.

To je odraz struktury italských výrobců nábytku, kde funguje spousta rodinných firem s obrovskou tradicí a důrazem na kvalitu ručního řemeslného provedení.

Letošnímu veletrhu by bylo také možné říkat „trubkový“, protože tento prvek se objevoval v podnoží u spousty židlí, pohovek, křesel i stolků, ale také u svítidel nebo skříněk.

Kromě výrazně nižších finančních nákladů na výrobu v porovnání s těžkými nerezovými „pětikříži“ má lehké podnoží další příjemný efekt: nábytek působí velmi subtilně, je výrazně lehčí a tedy i mobilnější.

Tenké „dráty“, hlavně v měděném, ale i mosazném provedení, pak zcela zaplavily oblast doplňků a svítidel.

Stejně jako v Kolíně se i v Miláně úchytky staly téměř sprostým slovem, otvírání dvířek a zásuvek fungovalo většinou díky systému označovanému jako „touch“, tedy na pouhý dotyk. A samozřejmě s tichým dorazem. Pokud se úchytky vůbec objevily, tak byly většinou v zápustném provedení.

Na rozdíl od německého veletrhu se hlavně italští výrobci spíše než na elektronické ovládání polohování pohovek zaměřili na drobné detaily u čalounění nebo na tvar bočních opěrek. Ty bývají často velmi pevné a robustní, aby mohly posloužit i jako další místo k sezení, což je myšleno zejména pro mladé uživatele a jejich hosty.

Tento přístup se objevil třeba i u pohovky Soft Modular Jaspera Morrisona pro Vitru. Ten společně s kolegou Naoto Fukasawou vymyslel pojem supernormální, který podle něho vystihuje to, jak by měl vypadat dobrý design. Tento důraz na jednoduchost, funkčnost a kvalitu bez zbytečné okázalosti se objevil i u dalších výrobců. A právě taková je ostatně i většina designových ikon, které oceňujeme i desítky let po jejich vzniku.

Tři věci, bez kterých se neobejdete

Reedice kovových stolků u Vitry - Wooden Side Tables (Ronan a Erwan Bouroullec) – nově se vyrábějí i ve dřevěné variantě.

Při pohledu do výstavních kójí (většinou dokonale promyšlených) se objevily tři věci, bez nichž se výrobci (a tedy jejich zákazníci) nemohli obejít: malé kulaté stolky, pohodlná židlová křesla a subtilně působící odpočivná křesla s podnožkou, která v italských podmínkách jasně převzala úlohu velkých odpočivných pohovek s elektrickým ovládáním, kterým dává přednost německý trh.

Malé kulaté (většinou) stolky se většinou používají hned dva, v menším a větším provedení, v různých výškách. Klasické konferenční stolky zde takřka nebyly k vidění. Malé solitéry určené k odkládání mají řadu výhod: lze je snadno přemístit, potřebují minimum místa a v případě stěhování si je prostě odnesete v podpaží. Hodí se ke každému stylu nábytku. Design i funkčnost jsou nezpochybnitelné.

Židlová křesla nebo takzvaná lounge chair představují opět funkční a velmi mobilní prvek. Ať už jste si sedli do kteréhokoliv, byly pohodlné, snadno se z nich vstávalo, protože čalounění bylo dostatečně tuhé a sedací plocha ve výšce, z níž se snadno vstává.

Trubkové podnoží nábytek odlehčuje i zlevňuje jeho výrobu, robustní opěrky lze využít i na krátké „posezení“.

Většina z nich měla snímatelné, tedy prací čalounění. Používané zipy fungovaly i jako dekorativní prvek, nebo byly naopak skvěle skryté, aby nerušily výsledný dojem.

Odpočivná křesla s opěrkami hlavy a podnožkou měla daleko do robustních ušáků. Tenká trubková podnoží podtrhávala jejich subtilní provedení, takže i přes vysoké opěradlo nepůsobila v prostoru nijak „hromotlucky“.

Právě mix židlových a odpočivných křesel v různých barvách doplněných pouze dvoupohovkami dodával expozicím potřebnou hravost a dynamiku. Pro malé byty a singles domácnosti ideální řešení, které nelze než ocenit. A vyzkoušet.

V duchu minimalismu

Skříňkový nábytek fungoval jako stavebnice, nejlépe zavěšená na stěně. To je další způsob, jak prostor opticky odlehčit a zvětšit, ale také jak si usnadnit úklid. Policové systémy zůstávaly otevřené, pro snadnější montáž se hojně využívaly desky na stěny, které výborně poslouží i pro zakrytí vedení kabeláže.

I poměrně velkou „stěnu“ tak můžete demontovat a odvézt do dalšího bytu bez pomoci stěhovací firmy, navíc si lze jednotlivé prvky uspořádat zcela nově.

Do skříněk jsou nenápadně zabudované i reproduktory, deska na stěně kryje kabely.

A ještě jednu věc veletrh jasně potvrdil: spojení kuchyně a obývacího prostoru se preferuje od Skandinávie až po Itálii nebo Španělsko. To ukázal hlavně veletrh EuroCucina, samostatná výstava, která se koná na milánském výstavišti Rho ve stejném termínu jako Salone del Mobile (o šedohnědém trendu v kuchyních čtěte více zde).

Ke kuchyním a spotřebičům přineseme podrobnější materiál, stejně tak k výstavě Salone del Bagno o koupelnách.