Alena Černická žila s rodinou původně v Ústí nad Labem. Před pár lety však dostal manžel David zajímavou pracovní nabídku v Praze, a aby nemusel dojíždět, padlo rozhodnutí přestěhovat se do téměř sto let starého domu s velkou zahradou nedaleko Velkých Přílep.
Výhled (dům je na svahu) a klidná lokalita Alenu s Davidem natolik oslovily, že se jej rozhodli koupit. Pro rodinu se třemi dětmi, dvěma malými a jedním téměř dospělým, to byla správná volba.
Dům však musel projít radikální rekonstrukcí, z původní stavby zůstaly jen obvodové zdi. Naštěstí Alena měla bohaté zkušenosti s navrhováním interiérů, v začátcích působení jedné velké nábytkářské společnosti dostala za úkol zařizovat po celé republice kuchyňská studia.
Dispozice stavby ani interiér odrážející vkus původního majitele totiž manželům Černickým nevyhovovaly. V první řadě předělali koupelnu a v celém přízemí odstranili staré dlaždice modré barvy, necitlivě kombinované s laminátovou plovoucí podlahou. Betonový podklad pak pouze srovnali, natřeli a nanesli omyvatelnou lazuru, která povrch betonu zatepluje.
Na přání majitelů není spuštěna diskuse.
Obytné přízemí
Dům, který je částečně podsklepený, má obytnou plochu 500 m2. V přízemí je velká koupelna a kuchyň volně navazující na obývací pokoj. Alena Černická ráda vymýšlí a navrhuje, ale nebojí se ani pracovat vlastníma rukama.
Jelikož se chystá celou dispozici ve vstupním podlaží časem předělat, rozhodla se zatím vytvořit v místě té původní provizorní kuchyňskou linku z bíle natřených palet s obkladem z šedých prken. Vznikla tím originální sestava s dřevěnými dvířky opatřenými tabulovou barvou.
Spousta kuchyňských a bytových doplňků z Alenina obchodu spolu se stylovým nábytkem vytvářejí atmosféru francouzského venkova. V obývacím pokoji se novější kousky dobře snášejí s historickými i se suvenýry z cest. Stěny v obou podlažích zdobí zajímavé fotografie, které zachycují lásku Davida Černického k cestování. Nejspíš je jedním z mála Evropanů, kteří zaznamenali lov velryb.
Velkorysý prostor
V přízemí i v patře paní domu nápaditě zakomponovala do interiéru nosné sloupy. V kuchyni se z jednoho z nich stal věšák na hrnky a tabule na vzkazy, v ložnici je součástí stěny z šedých prken.
V patře, kam vede otevřené dřevěné schodiště, našla místo další koupelna se záchodem, prostorná ložnice se šatnou, pokoj tříleté dcery a velký dětský pokoj, který slouží oběma mladším ratolestem jako společná herna.
Zatímco v přízemí na sebe místnosti volně navazují, obytné podkroví je rozděleno na uzavřené pokoje, aby měli jednotliví členové rodiny dostatek soukromí. Jedna z ložnic patří rodičům. Aby se využila i její nižší a méně osvětlená část, umístila sem Alena otevřenou šatnu.
Logické členění
Nechybí tu ani velká pohovka k pohodlnému sledování televize. Postel vyrobená na míru z bíle natřených trámů je originál, stejně jako plno dalších kusů nábytku v tomto domě. Mezi schodištěm a koupelnou je pokojík malé dcery. Ta zatím tráví čas raději s ostatními členy rodiny, časem ale vlastní soukromí ocení.
Zhruba stejnou plochu, jakou má ložnice, zabírá dětský pokoj s hernou. Díky velkorysému prostoru a správné dispozici se podařilo oddělit zóny na spaní a na učení a stále zbývá i dost místa na hraní i pohyb.
Aleně Černické se daří skloubit péči o pětičlennou rodinu, vést obchod se stylovým nábytkem a kavárnou v centru Prahy a ještě pomáhat manželovi ve firmě zaměřené na kontrolu kvality materiálů. Vše zvládá s úsměvem a optimismem díky tomu, že ji práce opravdu baví.
„Při realizaci řady bytů pro klienty jsem zjistila, že nemohu sehnat vhodný nábytek a doplňky. Objevila jsem francouzské výrobce Comptoir de Famille, Country Corner a Jardin de Ulissé, jejichž sortiment se mi líbil. Založili jsme firmu Interier de l’Art a začali jejich zboží dovážet k nám,“ vysvětluje Alena Černická, interiérová designérka, proč se pustila i do prodeje nábytku a doplňků.