Oblíbená rekreační oblast kolem řeky Sázavy nedaleko Prahy se v posledních letech stala místem, kam se uchylují lidé ochotní dojíždět za prací do hlavního města. Jsou ochotni přizpůsobit své domy i nepříliš ideálním pozemkům.
To je i případ domu, který jeho autor, architekt Jiří Böhm, zapustil do terénu. Terénní zlom totiž rozdělil parcelu na severní rovinnou část s přístupem a na jižní svažitou část vyhrazenou samotnému domu. Horní podlaží je tak netradičně vstupní a obsahuje denní část. Ve spodním, zapuštěném podlaží, se našel prostor pro ložnice. Horní i dolní část domu se otevírají do jižního svahu se zahradou velkorysými prosklenými stěnami.
Pozemek je v bývalé zahrádkářské kolonii, ze tří stran obklopený vzrostlým lesem.
Horní vstupní podlaží nabízí dvojgaráž přístupnou rovnou z domu, zádveří, vstupní halu, obývací prostor s kuchyní a jídelnou, pracovnu, koupelnu s WC, sklad a technickou místnost, spodní podlaží pak vstupní schodišťovou halu, ložnici se samostatnou šatnou, dva pokoje a koupelnu. V přístupové chodbě k pokojům jsou umístěny úložné prostory.
Interiér ve světlém dřevě
Majitelé si nechali navrhnout od odborníků také interiér: v první fázi byly nutné dílčí prostorové úpravy, pak následovaly návrhy jednotlivých místností a zařízení.
Na prvním místě se ocitla samozřejmě kuchyně, dále pak vestavěný i solitérní nábytek.
"S tím souviselo také dispoziční řešení, zařizovací předměty v koupelnách, výběr materiálů a barevnosti všech povrchů a pevných součástí zařízení, dveří, svítidel, podlah, stěn a podobně," vypočítává architekt Michal Valert ze studia Valert Petrášek Architekti.
Nejdůležitější bylo podle něho vyřešit v interiéru dvoupodlažní halu se schodištěm, aby logicky navazovala na obytné prostory v horní i dolní části objektu. Studio navrhlo také zařízení obývacího pokoje s kuchyní a detailní řešení koupelen, aby odpovídaly celkové koncepci rodinného domu.
Schody na prvním místě
Výrazný prvek interiéru představuje vstupní hala se schodištěm, která je prostorově rozdělena na sníženou část navazující na zádveří a vysokou část samotné haly.
"Z prostoru haly je tak vstup se zádveřím vnímán jako rohová nika. Z ní jsou přístupné všechny podružné prostory, garáž, horní koupelna, sklad a technická místnost. Prostoru haly dává akcent atypické ocelové schodiště, které do ní ústí ve spodním podlaží. Ta je z jižní strany otevřená do zahrady. Protější straně zapuštěné do terénu dominuje masivní knihovna," říká Michal Valert.
Ocelové schodiště s asymetricky umístěným nosníkem je ke zdi přikotveno subtilními trny. Přestože je výrazným prvkem prostoru, svou odlehčeností jej vizuálně nepřeplňuje.
Horní halu od obývacího prostoru s kuchyní odděluje "obchozí" nábytkový prvek nabízející úložné prostory. "Průchody na obou stranách skříně můžete uzavřít posuvnými dveřmi," upozorňuje architekt Valert.
K hlavním přednostem domu patří výhled do přilehlého lesa, který mají pokoje orientované na jižní a východní stranu. Východní stěnu rozděluje solitérní krb, zatímco severní stěnu zabírá vestavěná kuchyň s malým oknem ve výšce pracovní plochy s výhledem na přístup k domu. Celý interiér řešili architekti tak, aby nabídl co největší množství průhledů do zeleně.
Zádveří a koupelny pak opticky zvětšili velkými plochami zrcadel. V interiéru nechali dominovat světlé dřevo, dýhu a bílou barvu. "Jejich kombinace nechává vyznít okolní zeleň, která velkorysými prosklenými plochami vstupuje přímo do interiéru," upozorňuje Michal Valert.
Neutrální ladění interiéru do bílé barvy a použití světlého dřeva a dýhy na podlahách a nábytku nechává plně vyznít zeleň okolního lesa.
I exteriér nabízí zejména kombinaci bílé a dřeva, ovšem s tím rozdílem, že dřevo je tmavé. "Podobnost použitých materiálů i barev venku i vevnitř podtrhuje vizuální propojení interiéru se zahradou," zdůrazňuje architekt Valert.
