Mladí manželé se k domu dopracovávali postupně, ale svým způsobem logicky. Oba vyrůstali v menším městě v rodinném domě.
Byli zvyklí na přírodu, na zeleň, na to, že mohou přijít přátelé a mají kde přespat, na posezení na zahradě i na soukromí.
A tak, i když si koupili menší byt ve velkoměstě, za domov jej příliš nepovažovali. O víkendech z něho raději utíkali – za sportem, za rodiči, za přírodou i za přáteli. Právě cesty je přivedly do malé vesnice nedaleko města.
Klid, příjemné prostředí a dostupnost „civilizace za humny“ je oslovily. A když se k tomu přidala dobrá cena za pozemek s inženýrskými sítěmi, neváhali.
Sice nakupovali na hypotéku a pak tři roky počkali, než se mohli pustit i do stavby, ale o to více ke všemu přistupovali s pečlivou rozvahou.
Ostatně dvě hypotéky – jedna na pozemek a druhá na stavbu na dvacet let - nejsou legrace. Dvojice si v oddechovém čase proto takříkajíc „našetřila“ na budoucnost, v níž nebudou chybět děti, ale na nějakou dobu i druhý příjem.
„Možná se nám podaří splátky zkrátit, ale nechceme mít zbytečné nervy,“ říká Markéta.
První noc strávenou v domě si majitelé pamatují jako vlastní narozeniny – 24. listopadu to bude rok. Firma Allreal začala stavět v březnu, hotovo však už bylo před Vánocemi.
"Byli skvělí, nejenže splnili vše ještě před termínem, dokonce hledali i způsob, jak nám ušetřit peníze," chválí je mladí manželé. První nábytek dodavatelé přivezli až těsně před Vánocemi. Původní byt manželé prodali včetně nábytku – byl vyrobený na míru a byla by škoda ho neponechat na místě.
Dům s architektem
Od počátku byla řada věcí jasná: Pozemek není tak velký, aby bylo možné zvolit pouze jednopodlažní řešení, navíc umístění v chráněné krajinné oblasti znamenalo i předepsaný a poměrně výrazně šikmý sklon střechy, který by na jednopodlažním domku nevypadal dobře. Takže dvoupodlažní nepodsklepený dům.
Vzhledem k zaměstnání ve městě, dojíždění a náročnému nasazení (a pozdějšímu „rozvozu“ dětí) je nutné počítat s dvěma auty. Tedy dvougaráž. Sport jako součást života - proto bazén, v němž lze skutečně plavat. A teď, pane architekte, ukažte, co umíte s penězi, které máme a jsme ochotni si půjčit.
Architekt Ladislav Langer z firmy Cadprojekt plus to s těmito klienty rozhodně neměl lehké, i když mu větší komplikace způsobily předpisy chráněné krajinné oblasti.
Atraktivnější návrh musel ustoupit „klasice“, která u úřadů mohla projít bez problémů. Střecha Bramac, dřevěná eurookna, drásaná omítka v teplé přírodní barvě, plot kombinace břidlice a mořených smrkových prken.
Ty dodaly zahradě hodně na atraktivitě – místo nudného laťkového plotu si parta ukrajinských dělníků pohrála s mořením a horizontálně kladenými prkny z nedaleké pily tak, že máte soukromí, ale necítíte se jako v uzavřeném prostoru (materiál a práce za patnáct tisíc). S plotem koresponduje i dřevěná modřínová terasa kolem bazénu, na niž navazuje dlažba terasy.
„Často k nám jezdí návštěvy a společně grilujeme. Firma nás varovala, že skvrny po omastku bychom ze dřeva už nedostali, proto jsme už dřevo nepoužili,“ vysvětluje Markéta.
Horizontálně kladené dřevo se jako ozvláštňující prvek opakuje také na dřevěném rastru na fasádě domu. Hlavní vstup ze severní strany působí i za nevlídného počasí teplým a přívětivým dojmem.
Dům je poslední v řadě, takže má nádherný výhled do širokého okolí. A patrně tomu tak zůstane, nebo alespoň na dlouhou dobu. Pozemky si bez inženýrských sítí už těžko někdo koupí a kapacita nutných energií na víc domů nestačí.
Dům na míru
Na rozdíl od řady kolegů architekt Langer mladému páru pečlivě naslouchal – a oni jemu. Dispozice domu proto pečlivě reflektuje způsob života. Konkrétní kusy nábytku však někdy vzbuzují dojem, že je architekt jen nechal „obestavit“ zdmi. Důvod? Hlavně řada kusů na míru (vyrobené ke vší spokojenosti menší truhlářskou firmou Henyk za rozumné ceny, kterou páru doporučil architekt Langer).
Jako v jiných domech i zde tvoří centrum domu obytný prostor v prvním podlaží, ale nikoliv jako nesmyslně velký, otevřený a tudíž neútulný, spíše jde o pozvolný přechod do jednotlivých obytných zón. Obývací pokoj přechází v jídelnu a poté v kuchyni (ta má šikovnou spíž). Na podlaze najdete bukovou mozaiku Rošáda.
„Patří k tomu nejdražšímu, co jsme si dopřáli, přišla nás na 130 tisíc - asi 1800 korun za metr čtvereční včetně pokládky - ale nechtěli jsme šetřit na něčem, co podle nás tvoří základ a bude hodně namáhané provozem. V horních pokojích máme laminát z OBI koupený v akci snad za 180 korun za metr čtvereční,“ vysvětluje tok peněz v domě Markéta.
A zpět do přízemí! Uspořádání kuchyně ve tvaru písmene U dovoluje dokonce sledovat během vaření napínavou detektivku či přenos z golfu, podle toho, co vás právě zajímá. Plochý televizor lze bez problémů natočit, aby ani hospodyně nebyla ošizena o zajímavý pořad.
Při mytí nádobí, které nezvládne myčka, může sledovat výhled do krajiny. Pracovní desku ze žuly stačí napustit jednou za dva roky ochrannou vrstvou a vypadá stále skvěle.
A až luxusně působící sestava nábytku v kuchyni? Sériová výroba Koryna nábytek a spotřebiče Whirlpool doplněné o pár atypických kusů navržených Ladislavem Langerem tak, aby poskytovaly dostatek úložného prostoru nejen pro nádobí, ale také pro oblíbené kousky keramiky.
„Bála jsem se výrazné vínové nebo červené, mám pocit, že se takové kuchyně časem okoukají, proto jsme dali přednost jemnějším barvám ladícím s dalším vybavením,“ říká Markéta.
Keramiku vozí z prodejny Kera Art v Prostějově, která nabízí třeba jako jedna ze dvou v celé republice drásanou keramiku od známé keramičky Aťky Švestkové-Janečkové. Vedle ryze dekorativních věcí dokáže navrhnout i hodně praktické – třeba „krbovku“ na louče potřebné k rozdělání ohně.
Jídelní části dominuje stůl s osmi židlemi. „Nejdříve se nám to zdálo moc, ale teď dáváme architektovi za pravdu. Naše návštěvy se nemusejí nijak omezovat a my shánět další židle,“ oceňují manželé s odstupem radu architekta.
Architekt počítal s dvěma pohovkami, ale mladí dali nakonec přednost rohové sedačce. Je to typická ukázka, čemu by se měly české firmy ještě naučit. „Byli jediní, kteří dodrželi termín nejen na den, ale dokonce na hodinu!“ Vídeňská firma Appel, kam si manželé zajeli do dvoupodlažního showroomu, nabízí zboží italské provenience.
„V porovnání se zdejšími cenami u ní pohovka stála polovinu, navíc ji zmenšili zdarma na míru. Za dovoz jsme zaplatili 50 euro, což je ve zdejších poměrech naprosto neuvěřitelné.“
Obývák od jídelny opticky částečně odděluje krb, do jehož plamenů se však můžete dívat ze tří stran. „Hledali jsme takový, který nebude mít boční kovovou rámovou konstrukci, jež by rušila pohled z boku, pomohli nám až v prodejně Svět krbů,“ prozrazují manželé. Přesto mužská část páru není úplně spokojená.
„Netušili jsme, že se obložením stěna nad krbem vysune do prostoru. Zatímco jiné firmy používají desky s tloušťkou jen centimetr, tady má obklad tloušťku sedm centimetrů, takže stěna vybíhá zbytečně hluboko do místnosti, s tím se však už nedá nic dělat.“
Praktické a funkční
Pokud zdůrazňujeme, že dům byl navržen důsledně podle způsobu života majitelů, lze uvést řadu konkrétních příkladů. Třeba pokoj pro hosty není žádný nadstandard nebo zbytečný luxus, ale pravidelně využívaný, v létě takřka každý víkend obsazený, protože přijíždějí na návštěvu kamarádi.
Přes týden slouží jako „pracovní“ pokoj na žehlení a podobně. Aby měla rodina i hosté soukromí, mají návštěvníci k dispozici koupelnu s malou vanou a umyvadlem. Je to technická koupelna – s pračkou, kotlem (za hliníkovou žaluzií) i další nezbytnou technikou.
Dveře do koupelny jsou stěží dva metry od pokoje, takže soukromí hostů zůstalo zachováno. „Koupelna sloužící jen pro hosty mi připadala zbytečná, chtěla jsem mít v přízemí prostor s vanou na přepírání,“ vysvětluje majitelka. Chytrý a hlavně levný nápad s hliníkovou žaluzií vymyslela firma Henyk. Technika větrá, aniž „uráží“ případné hosty.
Další kroky v životě
Velmi pohodlné, pěkné schodiště s odpočivnou podestou nás vede do druhého podlaží. Ložnice, dva dětské pokoje, velká koupelna s WC, a kromě toho také samostatný klozet, a samozřejmě šatna (první na kabáty a boty najdete v přízemí)- tento výčet vypadá logicky, ale právě zde manželé architektovi nejvíce „sáhli“ do plánů.
„Nechtěla jsem samostatné vstupy, naopak jsem tvrdě požadovala průchod z ložnice do šatny a přes ní do koupelny. Přišlo mi to logické a praktické, nikoho nemusím rušit,“ říká Markéta. Posuvné dveře v ložnici nepatří jen tak k obyčejné vestavní skříni, ale nahrazují vstup do šatny.
Přes ni se rychle ocitnete v koupelně. Velká, pohodlná, světlá, a jako ve všem v tomto domě vidíte pragmatický přístup: kvalitní dlažby, nádherné dvojumyvadlo a klozet Laufen, baterie Hansgrohe se sedmiletou zárukou; závěsný nábytek je vyrobený z lamina firmou Henyk podle návrhu architekta.
Tam, kde se předpokládá dlouholeté použití, volí manželé nejvyšší kvalitu. U věcí, jež lze získat z „domácích“ zdrojů, využívají tuzemské, kvalitně vyrobené (a navržené) výrobky.
„Sprchový kout od Roltechniku vyšel o 35 tisíc levněji, než kdybychom sáhli po nějakém top modelu, a to už je cenový rozdíl, který se vyplatí zvážit,“ radí Markéta.
Její muž prosadil samostatný klozet, který v původních plánech nebyl. Je ze tří sourozenců a ví, že někdy bývá doma pěkný boj právě o tu nejmenší místnost.
Do našich debat tolik nezasahoval, zato pilně sázel stromky na zahradě. Její řešení sice svěřili zahradnímu architektovi, protože ctí odborníky, ale některé věci si radši dělá sám. Pro fungování domu je takový mužský přístup k nezaplacení.
Více se dočtete v časopisu Living číslo 9/2006
 |
|
 |
 |
|
 |
|
 |
