Rozsáhlá rekonstrukce prvorepublikového domu se nesla ve znamení spojení...

Rozsáhlá rekonstrukce prvorepublikového domu se nesla ve znamení spojení protikladů původních a nových částí, a to jak po formální stránce, tak i v použitých materiálech. | foto: Jakub Holas

Rekonstrukce prvorepublikové vily: architekti ji obložili palubkami

  • 86
Architektům ze studia AEIOU se naskytla možnost vytvořit neotřelý a ambiciózní projekt, aniž by přitom narušili charakter vilové zástavby z dvacátých let.

Do radikální přestavby prvorepublikového domu v rezidenční čtvrti v centru Brna se pustila mladá rodina s cílem přeměnit polovinu dvojdomku na vícegenerační dům se třemi byty se samostatnými vstupy v jednotlivých podlažích. Rozhodně nešlo o pouhé „přepudrování“, ale o důkladnou plastickou operaci, použijeme-li příměr z oblasti kosmetiky.

Další zajímavé navštěvy najdete v časopise Můj dům

Základem vzniklého projektu bylo především dům rozšířit a současně zvýraznit kontrast mezi původní historizující a současnou architekturou. Architekti ze studia AEIOU Jan Vojtíšek a Jakub Staník tak chtěli podle svých slov „přiznat a zviditelnit další stopu v historii tohoto domu“. A také zdůraznit rozdíl mezi původními částmi a nově vzniklou dostavbou, a to „jak po formální, provozní, tak i po materiálové stránce“.

Tento ambiciózní záměr umocnili architekti využitím principu prorůstání hmoty nových prostorů těmi původními dovnitř i ven, a to v každém podlaží domu, včetně podkroví. Jednotlivé samostatné místnosti v podobě pomyslných „krabiček“ tak prorůstají původním domem.

Celá rekonstrukce se nesla v duchu odlišení původních partií od partií dostavovaných. Nové úseky jsou snadno identifikovatelné z exteriéru, díky výraznému obložení dřevěnými palubkami, v interiéru je situace obdobná.

Rozsah stavebních úprav

Zatímco stavební zásahy v části domu do ulice byly skromnější, v protilehlé části do zahrady byla přestavba větší a výraznější. Tak rozsáhlá přeměna formy domu se zákonitě odrazila i v interiéru.

V patře byly vybourány všechny příčky, vyjma příček mezi ložnicemi. Došlo k odstranění původního dvouramenného schodiště v jižní části a jeho nahrazení novým ocelovým dvouramenným schodištěm s užší geometrií.

Další výraznou úpravou bylo rozšíření zádveří. Zde vznikl prostor pro samostatný vstup do bytu v přízemí a nástup na nové domovní schodiště, které je hlavním komunikačním prvkem v domě.

Lodžie na jižní straně byla přestavěna na pracovnu, takže v původní podobě zůstaly nezměněny pouze dva pokoje.

Hrátky s interiérem

Vybouráním většiny příček v prvním patře vznikl velký obytný prostor zahrnující kuchyni s ostrůvkovou linkou, jídelní kout a obývací pokoj neboli salonek. Dominantním prvkem v tomto otevřeném prostoru se stal vyzděný víceúčelový blok, vymezující koupelnu s původní litinovou oválnou vanou, kuchyni, spíž a prostor pro lednici.

Kuchyňský ostrůvek navazuje z jedné strany na koupelnu a z druhé strany na jídelní a obývací část, v duchu logické funkční posloupnosti.

 Nový interiér byl navržený tak, aby bylo na první pohled patrné umístění společenských, jídelních, kuchyňských a hygienických funkčních ploch do jedné osy, a to v posloupnosti jejich přirozeného fungování.

Výraznou součástí konceptu interiéru se stal také vestavěný nábytek v podobě knihovny, šatní skříně a policové stěny v salonku.

Posezení v kruhu

Zajímavě bylo řešeno i podkroví, kde vznikl půdní byt. Ten je otevřený do krovu, vyjma ložnice, nad níž je mezipatro přístupné po žebříkovém schodišti z obývacího pokoje (může být využito jako úložný či obytný prostor). Podlaha v podkroví zůstala i po přestavbě na původní úrovni, pouze v kuchyni a na toaletě je vyvýšená nad vazné trámy a vytváří „pódia“.

Do uličního štítu střešního vikýře navrhli architekti výrazné kruhové okno s nerezovou balotinovanou šambránou (balotinování je finální, dekorativní způsob zpracování povrchu kovů, šambrána ozdobný architektonický prvek, který rámuje, a tak zdůrazňuje okna či dveře ), která při pohledu ven opticky rámuje panoráma města. Zároveň je uzpůsobena pro odpočinek a sezení.

Do uličního štítu střešního vikýře navrhli architekti kruhové okno s nerezovou balotinovanou šambránou, které slouží i k posezení a odpočinku.

„Měli jsme na plno věcí štěstí, včetně této kruhové šambrány. Původně ji měl vyrobit na míru náš kamarád umělecký kovář. Náhodně ji ale našel v plné kráse na smeťáku v kovošrotu v podobě nerezového kotle s rozměry, které jsme potřebovali. Stačilo jen uřezat dno, provést zkosení a bylo hotovo,“ vzpomínají architekti na souhru šťastných náhod, které celou rekonstrukci provázely.

Materiály a povrchy

Vodorovné a svislé konstrukce přistavěných částí jsou navrženy jako dřevostavby. Dřevo hraje prim také na obložení dostavovaných částí, které jsou zvenku v šikmém směru obložené modřínovými latěmi a v interiéru zase ve svislém směru palubkami smrkovými.

Povrch koupelny v patře je vytvořený z probarvené vápenné kletované omítky, která kontrastuje s ostatními vápenocementovými omítkami v bytě. Různorodé povrchové úpravy tak podtrhují koncept přiznání původních a nových částí.

Z původního vybavení zůstala zachována i původní samostatně stojící litinová oválná vana, která se po zrestaurování stala výrazným solitérem koupelny.

Zatímco v exteriéru přiznáváme nové a staré původní omítkou a novým dřevěným obkladem, v interiéru je to omítka a dřevěné palubky s nátěrem. Od vstupu až po střechu je tak podle různých povrchů patrné, co je původní a co nové a kde je konstrukce dřevostavby.

Také k původním, léty prověřeným materiálům bylo přistupováno s úctou, například všechny dřevěné prvky z původního dubového schodiště, včetně tvarově pestrého zábradlí, byly použity na novou postel a noční stolky pro tatínka investora.

Ten podle slov architektů během celého průběhu rekonstrukce svým temperamentem a fortelem pomáhal pohlídat funkčnost všech prvků, upozorňoval na možná úskalí a celkově výrazně pomohl dovést přestavbu do úspěšného konce. Nakonec nápad na postel ze starého schodiště přišel také od něho.

Vestavěný nábytek vyrobený na zakázku, použití barev a povrchů a celková sladěnost v kombinaci s původním historickým nábytkem řadí tento interiér k nejoriginálnějším a nejzdařilejším interiérům u nás.

Při bourání hlavního domovního schodiště se při odkrytí dubových nášlapů našel nápis dokládající, že schodiště bylo postaveno v roce 1923 ve stejný měsíc a skoro ten stejný den jako začátek rekonstrukce. Jako by se po 90 letech dům opět ozval a řekl si o kompletní rekonstrukci.

Technické údaje

Užitná plocha: 245 m2
Byt 2 + 1 (1. NP): 85 m2, byt 3 + kk (2. NP): 85 m2, byt 2 + kk (3. NP): 75 m2
Konstrukce: do původní zděné konstrukce byly vestavěny částečně prostupující dřevostavby, zvenku i zevnitř obložené dřevem, v kombinaci s vápennými kletovanými omítkami.
Cena rekonstrukce: 4 mil. včetně interiéru

Nejvíce změn doznal dům z vnitřní strany ze zahrady, přesto dřevem v přírodní barvě obložená dostavba nijak nenarušuje okolí.

Autoři

Ing. arch. Jan Vojtíšek
* 1983 v Pelhřimově, v letech 2001 až 2008 studoval na FA VUT Brno v ateliérech Ing. arch. Karla Doležela, prof. Ing. arch. Milana Stehlíka a prof. Ing. arch. Zdeňka Fránka. Mezi lety 2006 až 2007 studoval na Universidade Lusíada v Lisabonu, od roku 2003 spolupracoval s architektonickými ateliéry RadaArchitekti, Ateliér Štěpán, Patricie Barbas & Diogo Lopes Architects Lisbon a Ateliér Walter. V roce 2011 založil s Jakubem Staníkem vlastníateliér studio AEIOU, 2014 se stal členem ČKA.

Ing. Jakub Staník
* 1982 ve Slavičíně, 2001 až 2007 studoval na FAST VUT Brno, od roku 2003 spolupracuje s architektonickými ateliéry Atelier A53 a Atelier Štěpán. V roce 2011 založil s Janem Vojtíškem vlastní ateliér studio AEIOU.

Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Můj dům.