Dům z roku 1930 nedaleko Brna procházel postupně různými úpravami, ale té nejrozsáhlejší se dočkal v roce 2011 až 2012. Stavba byla odstrojena až na nosné zdi a i některé z nich se zcela odstranily.
V domě byly vždy dvě bytové jednotky, v přízemí a v prvním patře. Při rekonstrukci se využil i půdní prostor, který není obytným podkrovím v pravém slova smyslu, místnosti mají totiž plnohodnotnou výšku s klasickými okny.
Kvalitní prosvětlení velkým množstvím oken se stalo základem proměny, do níž se majitelé pustili podle vlastního návrhu, a to včetně nábytku. Stavební práce svěřili samozřejmě stavební firmě a truhlářům.
V přízemí je dominantní dlouhá řada oken, která se lomí v nestandardním úhlu 135 stupňů.
Soukromí pro tři generace
Společný vstupní prostor v přízemí rozdělují skleněné posuvné dveře na zádveří, odkud je vchod do šatny, a spojovací chodbu. Z ní vedou dveře do malé koupelny pro hosty, další samostatná místnost slouží také jako šatna. Za třetími dveřmi je byt majitelů.
Z původního 2+1 vznikl po rekonstrukci jeden velký obytný prostor, který plynule přechází v jednotlivé obytné zóny: na obývací část navazuje jídelna s bílou kuchyňskou linkou, za posuvnými dveřmi z mléčného skla se ukrývá spíž.
Z malé haly se vchází do koupelny, ložnice a pracovny. Na ložnici ještě navazuje zimní zahrada plná zeleně, kterou rodina využívá celoročně, a jak sám majitel říká, je to nejoblíbenější a nejfrekventovanější místo z celého domu.
Byt v prvním patře patří babičce, která v domě vyrůstala. K dispozici má rovněž velký obytný prostor spojený s kuchyní, jídelním a obývacím koutem, z něhož vedou francouzské dveře na terasu. Cítí se tu příjemně, přispívá k tomu volba přírodních materiálů a měkký kontrast bílé barvy s hnědými odstíny dřeva.
V novém interiéru nezůstalo z původního vybavení téměř nic, až na obrazy ve zlacených rámech, které kontrastují s moderním interiérem. "Spoustu jsme toho vyházeli, ale tyhle reprodukce máme rádi, líbí se nám i rámy. Obrazy, které visí u babičky, dokonce maloval její manžel. Nebyl to žádný akademický malíř, malování měl jako koníčka," vypráví majitel.
Kuchyň je v dnes "tradiční" bílé barvě.
Černobílé království pro dceru
Z půdního prostoru vznikl plnohodnotný obytný prostor, kde má své království šestnáctiletá dcera. Její oblíbenkyní je Audrey Hepburnová a právě éra padesátých let, filmy s touto šarmantní herečkou a nádech Paříže udávají barevný tón a ladění celému jejímu interiéru.
Tvář Audrey zdobí stěny nejen v pokojíčku, ale i v koupelně. Zařízení dominuje jednoduchá černobílá kombinace, místy akcentována fialovými detaily. V části směrem do ulice má svoji pracovnu, velkou šatní skříň a keyboard, na který si občas zahraje. Část blíže do zahrady představuje klidová zóna s pohodlnou lenoškou a velkou postelí.
Šestnáctiletá dcera si oblíbila herečku Audrey Hepburn a filmy z padesátých let.
V budoucnu je možné tento prostor přepažit a vytvořit dva samostatné pokoje. Vše je k tomu už připraveno, to dokazují například dvoje vstupní dveře.
Sami sobě architekty i designéry
Oba manželé vystudovali stavební inženýrství, ale pracují v ekonomické sféře. Přestože svou původní profesi nikdy nevykonávali, mají smysl pro detail, rádi si věci vymýšlejí a své představy dokážou zakreslit na papír.
Rekonstrukci i následné zařizování interiéru tedy vzali hodně do svých rukou. "Na úplném začátku jsme přizvali ke spolupráci architekta, jeho zásluhou došlo k dispozičním změnám, které vyhovují současnému trendu bydlení, přitom vnější vzhled respektuje okolní zástavbu. Nechtěli jsme určitou vzhledovou harmonii ulice narušit," vysvětluje majitel.
Samotná rekonstrukce trvala skoro rok. V listopadu 2011 se majitelé nastěhovali do nedalekého pronájmu a na začátku prosince následujícího roku už byli zpátky v novém.
"Měli jsme vše celkem dobře vymyšlené a rozvržené, protože dispozice byla hotová. S nábytkářskou firmou jsme pak vytvořili koncepci vzhledu interiéru a postupně dokončovali detaily, vybírali materiály nebo barvy," vzpomíná majitel.
Základem podkroví je jednoduchá černobílá kombinace.
Například černobílou koupelnu pro dceru kompletně navrhoval on, ostatní pokoje řešila manželka. A stejná souhra panovala i při zařizování zbytku domu. Veškerý nábytek je tedy dělaný na míru podle přání a představ majitelů, kteří technické detaily konzultovali s nábytkářskou firmou. Díky precizní práci nábytkářů se podařilo vytvořit maximálně funkční a příjemný interiér.
Velkorysé prosvětlení
Dům je prosvětlen velkým množstvím oken. V přízemí je dominantní dlouhá řada oken, která se lomí v nestandardním úhlu 135 stupňů. "Chtěli jsme maximálně prosvětlit prostřední místnost. Od začátku jsem věděl, jaká okna chci. Věnoval jsem hodně času shromažďování informací o technických parametrech. Vybrali jsme profily Eforte od společnosti Inoutic, protože jsme potřebovali vyřešit jak hluk, tak úniky tepla," vysvětluje majitel.
Kvůli svému požadavku na trojité zasklení potřeboval okna s velkou stavební hloubkou. Dům totiž leží v lokalitě zatížené hlukem. Nedaleko od domu vedou hlavní silniční tahy, za zahradou je frekventovaná železnice a nízko nad domem přelétávají letadla z blízkého letiště. Okna tedy musela mít i dobré zvukově-izolační vlastnosti.
Důležité bylo ovšem i kvalitní osazení, na doporučení známých využili majitelé firmu Šenk, Okna - dveře - zimní zahrady.
Základem podkroví je jednoduchá černobílá kombinace.
Po více než roce užívání se prokázalo, že majitelé zvolili dobře firmu i materiál. Okenní profily jsou navíc poměrně subtilní, splnily se tak i pohledové představy majitele. Tepelně-izolační vlastnosti okenního profilu Eforte s trojitým zasklením (součinitel prostupu tepla oknem je pouze Uw 0,8 W/m2K), byť dům není v pasivním standardu, napomáhají výrazně úsporám při vytápění.
Nejoblíbenější místo v domě
Zimní zahrada tu stojí asi pět let, není tedy výsledkem nedávné rekonstrukce. Je celá prosklená, včetně střechy, kde jsou instalovány posuvné rolety kvůli zastínění. Nezávislé podlahové vytápění temperuje prostor v zimních měsících na 15 stupňů, aby tam přežila krásná vzrostlá zeleň.
Na střeše jsou instalovány posuvné rolety kvůli zastínění.
"V tuto dobu pochopitelně zimní zahradu moc nevyužíváme, ale to se týká tak dvou měsíců kolem Vánoc, kdy si člověk raději v obýváku pálí svíčky a poslouchá koledy," říká majitel.
Když začne svítit sluníčko, i bez vytápění se teplota snadno vyšplhá na 25 stupňů. Zimní zahradu rodina plnohodnotně využívá od února do listopadu a bez ní si svůj život vůbec neumí představit. Právě zde se odehrává společenský život, stolování či relaxace.
