To, co zní jako životní štěstí: zdědíš dům a hned bydlíš, se neobešlo bez problémů. Po prohlídce stavu několik let neobývaného domu musela mladá rodina rekonstrukci o tři roky odložit, aby nasbírala síly a finanční prostředky.
Měsíce odříkání a úspor se jednoznačně vyplatily. Vznikl elegantní a nadčasový prostor, který odpovídá moderním požadavkům. Bez problémů bude několik let fungovat jako domov pro čtyřčlennou rodinu a pokud bude třeba, jednoduchými úpravami lze část domu změnit v samostatnou garsoniéru, ať už určenou jako výminek pro prarodiče, nebo studio pro dospělého potomka.
I když by pro mnohé bylo jednodušší volbou dědictví prodat a pořídit si levnější nové bydlení v jiné lokalitě, pár si domek ponechat hned ze dvou důvodů. Kromě citového vztahu a rodinným kořenům hrála roli i jeho poloha. Stavba leží ve čtvrti Plateau Mont Royal v kanadském Montrealu. Jde o vynikající adresu. V sousedství historických viktoriánských řadovek vyrostly v polovině minulého století levnější patrové domky a dělnické rodiny v posledních letech vystřídali hipsteři a umělci. Barevné střechy a parapety, stylové kavárničky a unikátní knihkupectví a obchody lákají do čtvrti každý víkend stovky návštěvníků.
Mladá rodina od začátku tlačila na cenu. Postupně ale manželé zjišťovali, že pouhé dílčí úpravy jejich problém nevyřeší. Vzdušnou moderní rezidenci zbouráním dvou příček v domě z 50. let udělat nelze. Nakonec stavební firma Avantage Plus pod vedením kanceláře Nature Humaine a architekta Marca-Andrého Plasse vybourala celý vnitřek a postavila nové příčky včetně moderních systémů zateplení. Schodiště zůstalo na svém místě, důvodem bylo především snížení nákladů.
V přízemí domu je společný obytný prostor s obývacím pokojem, jídelnou a kuchyní. Pokoji vévodí opravený krb, obložený černými ocelovými pláty, který kontrastuje s kresbou běleného dubu. Z něho je vyrobena kuchyňská linka a všechny vestavěné prostory v domě. Na podlahách je šedý javor.
V přízemí je i samostatná místnost s domácí posilovnou a soláriem. V patře jsou tři samostatné ložnice se sociálním zázemím a dostatek úložných prostor, ve vyústění schodištní haly se našlo místo pro pracovnu.
Majitelé kladli důraz na poctivost provedení a minimalistické zařízení s dlouhou životností. Jedním z hlavních přání byly například velké úložné prostory v kuchyni, díky nimž bude na lince stále pořádek, aniž by úklid zabral hodiny drahocenného času.
Nábytkové kousky, které rodina používá, pochází především z dědictví nebo bazarů.
Úložné prostory jsou velkoryse pojaté i v koupelnách.
Ústředním bodem interiéru se stal bílý akrylový panel v černo-šedém ocelovém rámu, kterým lze pohodlně otáčet a proměňovat dispozici. Podle potřeby vytvoří ze vstupní haly malou intimní místnost, nebo naopak propojí prostory s kuchyní a jídelnou, čímž vznikne tepající srdce domu. Díky propustnosti materiálu není ani v uzavřeném prostoru nedostatek světla, přesto zatažení stěny garantuje dostatek potřebného soukromí. Do černého ocelového rámu byly vsazeny skleněné desky, které při přechodu do patra domu tvoří nejen zábradlí schodiště, ale i police a plynule přechází v desku pracovního stolu.
Zařízení interiéru včetně nábytku se nese ve stejném stylu jako celý koncept domu. Pár variabilních nápadů dokázalo z prostého dvojdomku udělat výsostnou rezidenci, která nejen že se dostane na stránky magazínů o bydlení, ale bude se v ní především skvěle žít.
Nábytkové kousky, které rodina používá, pochází především z dědictví nebo z bazarů. Právě to svědčí o kvalitě řemesla, ani léta používání nesnižují hodnotu poctivě zpracovaných výrobků.
Mladý pár chtěl zveřejněním svého domu ukázat, že kompletní přestavba nemusí znamenat radikální proměnu a metrové nadstavby. Exteriér ale zveřejnit odmítli, i kvůli sousedům, kteří vlastní druhou polovinu domu. Interiéry nechali nafotit ještě před nastěhováním.
