Byt, jehož rekonstrukce přinesla majitelce řadu krušných chvil (více zde) se začal plnit nábytkem, své místo obsadila vestavěná skříň na míru v ložnici, knihovna v obývacím pokoji i jídelní stůl se stylovými židlemi, jedna z majitelčiných trofejí pořízených na internetu.
Martina má totiž ráda vintage styl kombinovaný s moderními kousky. Do bytu, který si pořídila ve vilce z roku 1940, se navíc velmi hodí. Při zařizování se majitelka řídila svým vkusem, který nesměřuje právě k minimalistickému pojetí, dala však i na rady a pomoc architektky Jany Pavelcové z ateliéru Boq architekti.
Ta jí pomohla i s nápravou některých hříchů řemeslníků (více o některých problémech s rekonstrukcí bytu zde). Interiér s lehkým romantickým nádechem prozrazuje ženskou ruku i přístup. Sympatické je především to, že Martina komplikovanou rekonstrukci dotáhla až ke zdárnému konci.
Citlivě zvolená barevnost a bílá podlaha bytu v přízemí výrazně prospěly.
Když skříně nechybí
Architektka Jana Pavelcová jí navrhla jak velké dvoulůžko, tak vestavnou skříň podél celé zdi v ložnici se spoustou úložného prostoru. Vysoké dveře se otevírají pouze lehkým dotykem (takzvaný push systém).
„Skříň v bílém lesku je navržena po celé délce stěny, máme zde části pro zavěšení šatů, police i výsuvné zásuvky. U stropu před skříní probíhá dekorační lišta tak, že skříň působí dojmem, jako kdyby byla vestavěná v nice,“ upozorňuje architektka Pavelcová.
V obývacím pokoji vymyslela jednoduché police ve třech řadách nad sebou, pod nimi pak spodní uzavíratelné skříňky pro ukládání věcí i elektroniky (průchodka zde nechybí).
Velké dvojlůžko představuje dominantu ložnice, bílá skříň na míru „splývá“ se stěnou.
„Je zde prostor pro umístění televize a mysleli jsme také na uložení elektroniky do skříněk, přenos signálu bude zajišťovat takzvané IR čidlo,“ popisuje Jana Pavelcová (čidlo snímá povely z dálkového ovladače). „Ve vybavování bytu nejsem úplně praktická, takže jsem na úložný prostor vůbec nemyslela, teď jsem za skříňky moc ráda,“ přiznává Martina.
V obývacím pokoji najdete kromě knihovny také pohovku s vyměnitelným potahem (lze jej prát, což pro majitelku pejska a kočky je dost důležité) a taburetem ve stejném provedení.
Velký šedý konferenční stolek v industriálním stylu dostala Martina od kamarádky. Má délku 170 cm a k tomu i odkladní prostor pod deskou. „Na konferenčním stolku jsem zvyklá mít úplně všechno, od kosmetiky, přes klíče až po jídlo a pití, takže pro mě ideální velikost,“ vysvětluje drobná blondýnka. Nad sedačkou bude velký obraz, zatím ještě pečlivě uložený v předchozím bytě.
Kuchyň vyrobil na míru truhlář. Vnitřní osvětlení skříněk doplnily LED pásky pod horními skříňkami. Do skříněk Martina použila tapetu s dekorem dřeva.
Do jídelní části umístila Martina dřevěný stůl z masivního dřeva a stylové židle s polstrováním. „Obojí jsem koupila na internetu,“ prozrazuje Martina, „ráda kombinuji různé styly, nejčastěji moderní a vintage, líbí se mi nedokonalosti i nepravidelnosti. Chápu, že se to spoustě lidí nemusí líbit, ale pro mě to má atmosféru, styl.“
Kromě míchání stylů si moderátorka potrpí i na netradiční detaily, proto třeba odlišila vnitřek kuchyňských skříněk výraznou tapetou s dekorem tmavého dřeva. Před takovým pozadím vynikne bílý porcelán.
Když slunce nesvítí
Pokud někoho překvapila volba bílé vinylové podlahy položené v celém bytě, nebyla to rozhodně snaha o vytvoření sterilního prostředí.
Důvod je velmi prozaický: přízemní byt (z jedné strany dokonce suterén) se v okamžiku, kdy nesvítí slunce, ponoří až do smutného šera.
Proto padla volba na bílou podlahovou krytinu (samozřejmě se snadnou údržbou, to kvůli čtyřnohým spolubydlícím a možnosti vyjít z bytu rovnou na terasu a zahrádku), ale také na bílou kuchyň a velkou vestavnou skříň v ložnici a hlavně na výrazné osvětlení.
LED pásek nechybí ani za velkým čelem postele.
Úžasný úložný prostor nabízí vestavná skříň na míru.
Celému bytu dominují křišťálové lustry, s nimiž se však na začátku architektka Jana Pavelcová příliš neztotožňovala: „Původně jsem chtěla použít pouze jeden křišťálový lustr jako dominantu v obývacím pokoji, ale nakonec jsme se s Janou rozhodly udělat z křišťálových lustrů prvek, který se bude ´propisovat´ celým bytem,” vysvětluje Martina.
Velký ověskový lustr měla už v předchozím bytě, k němu pořídila několik dalších. A to hned z několika zdrojů včetně svého oblíbeného internetu. Výrazně tak ušetřila.
Protože jsou všechna stropní svítidla velmi zdobná, doplnila je v ložnici jednoduchými nástěnnými lampami z řady Tolomeo (Artemide), a dále pak netradičními lampičkami nad zrcadlo v koupelně, také od Artemide. U obou byl na stínítka použitý pergamen, koupelnové chrání ovšem před vodou ještě transparentní plast.
„Tady přibydou lampičky (Artemide) a pod nimi zrcadlo. Pergamenový papír chrání transparentní plast,“ prozrazuje Martina.
Nástěnné lampy Tolomeo (Artemide) už patří k designovým ikonám. Stínítko z pergamenového papíru propouští příjemné teplé světlo.
„V současné době je pergamen velice v kurzu, hlavně pro svůj elegantní vzhled a naprosto univerzální kombinovatelnost. Trendem jsou ale také svítidla z foukaného skla. Z barev je to pak klasika, černá a bílá,” říká Kamil Suchý z pražské společnosti Lightborn, který Martině pomáhal s výběrem i v případě LED pásků, protože si na technické detaily netroufla.
LED pásky byly použity kromě ložnice a kuchyně také u vstupního portálu. „Toto osvětlení dnes představuje veliký trend, protože má nízkou spotřebu oproti klasické watáži´. Základní dělení je na teplou a studenou bílou, teplá bílá je od dvou tisíc do tří tisíc kelvinů, studená od čtyř do šesti tisíc kelvinů. Tyto údaje by si měli lidé hlídat, aby k sobě zdroje pasovaly,“ upozorňuje Kamil Suchý.
Vstupní portál s odkládací plochou, zásuvkou a policí na odložení bot je díky LED páskům podsvícený, což zdůrazňuje, že jde o vložený kus nábytku.
Se světlem si vyhrála architektka i v předsíni: „Celý její prostor je půdorysně atypický se spoustou dveří, proto jsme i prostor zádveří řešili atypicky: máme zde vstupní portál, který slouží jako šatna, s odkládací plochou, zásuvkou a policí na odložení bot. Celý nábytkový kus je podsvícený, zdůraznilo se tak, že jde o vložený kus nábytku,“ popisuje architektka Pavelcová.
K nastěhování už chybí jen pár detailů, ale především oprava podlahy v koupelně a předělávka odpadu, který instalatéři, byť zadání bylo na odpad do stěny, protože zde bude samostatně stojící vana na nožkách, umístili do podlahy.
Martina si při rekonstrukci hodně „užila“. Neserióznost a také manýry některých firem i řemeslníků někdy až šokovaly. Koho by nezarazila třeba věta prodejce závěsů, který zareagoval na její reklamaci skvrn na drahých závěsech velmi zvláštně (Martina neprozřetelně zaplatila závěsy po ušití, ale ještě před dodáním, což byl ovšem požadavek prodejce).
„Prosím vás, kdybyste nakoupila závěsy třeba za čtyři sta tisíc, které tady běžně prodáváme, tak neřeknu, ale vy s tím vaším nákupem…“ Martina přitom za závěsy zaplatila několik desítek tisíc (více o problémech s bytovým textilem zde).
