Vítejte pod kopcem, v říši barev. Neotřelé, pestré, na podněty bohaté řešení se skrývá za uliční fasádou spořádané cihlové stavby v zelení oplývajícím Sydenhamu.
Cílem autora a zároveň investora Mata Barnese ze studia CAN bylo postavit nejen funkční dům, ale i trochu šokovat a dokázat, že když vám na zahradě vyroste hora, může to být důvod k radosti. Minimálně tehdy, když chcete žít extravagantně a odvážně.
 |
Jedním ze zásadních vlivů, ke kterým se studio hlásí, je specifická edinburská poetika spisovatele a dramatika Irvina Welshe, autora kultovních děl Trainspotting nebo Acid House.
Barnes a jeho žena Laura Dubecková na dům narazili náhodou. Sousedí totiž s domem, který patří rodičům její nejlepší kamarádky. Po dlouhých šest let jej vídala opuštěný, a když s manželem přemýšleli o větším bydlení, vzpomněla si na něj.
Malé detektivní pátrání je dovedlo k majitelům do Polska. Ti dům získali v dědické řízení. Laura a Mat jim nabídli částku, kterou byli schopni zaplatit, a překvapivě obdrželi kladnou odpověď.
Dům byl po dlouhé roky neobývaný a bylo nutné provést mnohem více než jen designové a kosmetické změny. Rekonstrukcí prošly všechny sítě, vytápění i elektřina a přízemí domku navíc majitelé nafoukli přístavbou.
Na rekonstrukci rodina spěchala. Druhé dítě bylo na cestě, a celou přestavbu tak majitelé zvládli v rekordním čase. Každý den byli na stavbě, kterou jezdili kontrolovat z domu rodičů vzdáleného jen pár kilometrů.
Ostatně děti byly i jednou z motivací, proč maximálně otevřít společný prostor a vytvořit jej co možná nejbarevnější. Barnes v nadsázce říká, že postavil malou soukromou školku.
Pár měsíců bydlení v loni dokončeném domě posunul estetické vnímání i Aurii, malé dceři majitelů. Myslí si, že mít na zahradě malebnou malou skálu je úplně běžné. Inspirací k hoře byla pro Mata disneylandová atrakce Matterhorn Bobsleds, která stojí v Kalifornii.
Konstrukční sloupy jako vzpomínka na celý proces rekonstrukce jsou natřené bílou a červenou barvou.
Rodina popkulturu a grafiky miluje a odkazy k ní obohatila i interiéry. Málokdo by si jinak dekoroval pokoj obřím žlutým písmenem M, které je logem světového řetězce s rychlým občerstvením.
Protikladem ke konzumu je zase motto vybízející k šetrnosti bez zbytečného plýtvání „Waste Not Want Not“ vyvedené v černobílé mozaice na schodech vedoucích do kuchyně. Pochází od anglického architekta Augusta Pugina a v devatenáctém století zdobilo miliony domácností, včetně kuchyně Barnesovy rodiny.
Pestré barvy střídají i různorodé materiály. Konstrukční sloupy jako vzpomínka na celý proces rekonstrukce jsou nabarvené bílou a červenou barvou. Důvtipný je i dekor obývacího pokoje: temně modrá barva na stěnách je identická s barvou, kterou je vymalováno londýnské muzeum architektury Johna Soana. Rodina se tak odkazuje k jeho dílu, které obdivuje. Lepené dekorace působí luxusně, ve skutečnosti jde ale o přebytky z výprodeje.
Do budoucna rodina nevyvrací, že se vilka může jakkoliv proměnit. Vše, s výjimkou na míru vyrobené kuchyně, je v domě flexibilní a majitelé na věcech nelpí – rádi je změní tak, aby sloužily co možná nejlépe.
