Mlýn stojí nedaleko Banské Štiavnice. Málokdo o něm věděl, dokud se neobjevil v televizním pořadu. V něm usedlost s mlýnem nabízeli vybraným zájemcům, jenže ti se lekli množství práce, která by je čekala. A to přesto, že poslední majitel stavbu částečně zrekonstruoval. Naštěstí se o mlýn začala zajímat mladá dvojice ze Zvolena, lékařka Julie a Michal, „muž od dřeva“.
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Home.
Z mlýna se bohužel zachovala jen zděná stavba s obytnou částí a takzvanou šalandou, kde se obyvatelé scházeli k odpočinku. Mlýn totiž vyhořel a několikrát za svou existenci změnil svůj účel. Z mechanismů a technického zařízení nezůstalo nic. Po požáru budova dlouho chátrala.
Michal a Julie sice koupili stavbu pod střechou s osazenými stylovými dřevěnými okny a pavlačí, ale představu o bydlení měli podstatně jinou, než jim nabízel vnitřek domu.
Mladý pár svou romantiku už zažil v prostorném bytě s terasou přímo v historickém centru starobylé Banské Štiavnice. Člověk z většího města se nejprve podiví, že se jim chtělo odejít do divočiny a pustit se do „polidštění“ dávno neobývaného mlýna.
„Mlýn se pro nás stal domovem. Když jsme se pro něj rozhodli, tak to bylo na celoroční bydlení. Prodali jsme nedávno předělaný byt ve městě, dali dohromady rodinu, aby pomohla. Sám jsem si vzal několik měsíců volna od všech jiných povinností,“ vysvětluje Michal.
Práce na plný úvazek
Aby rekonstrukce a dostavba starého mlýna nabraly na obrátkách a aby se vše přestavělo podle představ mladé dvojice, musel Michal věnovat nelehkému úkolu veškerý svůj čas a energii. „Živím se prací se dřevem, stavím hrázděné domy, vytvářel jsem architektonické prvky pověstného Banskoštiavnického betléma, veškerý čas jsem teď však musel dát mlýnu,“ říká Michal.
V přebudovaném prostoru mlýna se díky otevřené zasklené verandě rozjasnil i interiér původní části domu. „Mnozí zájemci přišli, podívali se a lekli se. Předělat a přizpůsobit víc jak tři sta let starou stavbu, ve které se dlouhé roky nežilo, si totiž žádá víc než jen počáteční finanční investici. Jednou tolik, kolik jsme investovali do koupě, bylo třeba postupně zaplatit za stavební a dokončovací práce. I nábytek něco stál,“ vysvětluje dvojice.
A Michal pokračuje: „Mlýn vyhořel, omítky opadaly samy. To, co vypadá jako vlhké zdivo na vnější fasádě, to jsou jen soli, které se přirozeně vysrážely z kamenného zdiva. Obvodové zdi se z vnější strany odkopaly, položila se drenáž, hydroizolace, zvedly se okapy. Dům je docela suchý i ve sklepě.“
Jak mlýn ožívá
„Máme 5 700 m2 pozemku. I když je mezi parcelou s mlýnem a naším dalším pozemkem vklíněný pás země, který patří státu, není problém dohodnout se na pronájmu. Ruch od cesty je minimální,“ popisuje Michal.
Aby byli Michal s Julií víc v kontaktu s přírodou, i když se z domu ani nepohnou, postavili si velkorysou terasu. Na její zhotovení chtěli použít nejdřív dubové dřevo, ale sehnat kvalitní není jednoduché. Smrková terasa je stála mnohem méně času i financí.
Piano už prošlo všemi místy, kde Julie bydlela.
„Desky jsme natřeli ze spodní strany a z boku smůlou, povrch nalakovali lodním lakem. Zatím funguje, jak má. Každý rok je jen třeba terasu jemně obrousit a přelakovat. Nevadí mi to. I v alpských krajinách mají většinu dřevěných konstrukcí z jehličnanů,“ vysvětluje Michal.
To, že se dům podvolil otevřít prostoru, je zásluhou nápadu s klenbovými vstupy v obvodovém zdivu. Denní světlo se tak může prodrat až do „útrob“ mlýna. Dostane se i do obývacího pokoje a kuchyně, které byly původně za silnými zdmi s malými okny.
„V osmdesát centimetrů silném zdivu jsme vybourali dva tak velké otvory, aby se mohlo volně procházet ze zasklené verandy do vnitřku domu. Vyšší klenutí nad přechody do starší části domu nešlo použít. Klenutí není pro náš kraj tradiční, stavěli jsme proto podle šablony, ale nikoli do oblouku s nejvyšším bodem klenutí ve střední části. Napětí a tlaky se teď roznášejí v ohybech po stranách oblouku,“ popisuje Michal.
Společensky unavení hosté mají vstup na schodiště zakázaný. Až přijdou děti, bude i zábradlí.
„Aby schody ze smrkového dřeva působily lehce, vedly středem domu nejdřív kotvené na zdivu a potom na ocelové konstrukci vetknuté do nosné zdi. Tu vykoval místní kovář. Do té doby jsem měl schody jen poskládané a podepřené deskami. Část starého zdiva jsme museli kvůli prostoru na schody vybourat. Dokud v mlýně nejsou děti, zábradlí nebude. Společensky unaveným není vstup na schodiště dovolený,“ doplňuje majitel.
Starý mlýn nabral nový dech
„Potřebujeme svůj prostor a máme svoje nároky na bydlení. Kdyby měl mlýn fungovat jako chalupa, tak možná zůstane v takovém objemu a dispozici, jak jsme jej koupili. Byly tu průchozí místnosti jedna za druhou. Jenže my jsme chtěli oddělit denní část domu od noční zóny,“ vysvětluje Michal.
Hned jak vešel do domu, věděl, kde bude obývací pokoj, jak se propojí s kuchyní, pracovním a jídelním koutem. Bylo mu jasné, co se vybourá, kde bude třeba prodloužit příčku, kam patří koupelna a že ložnice bude směřovat oknem k potoku. Výkresy dělal už jen pro představu Julii.
Aby si dům zachoval atmosféru, místy v něm investoři přiznali původní materiály a konstrukční prvky. Vnější fasádu stavby Michal místy opravil, napenetroval a natřel bílou fasádní barvou.
„Dokončit dům potřebuje víc času než hrubá stavba. Od listopadu, kdy jsme bourali otvory, se dům zavřel deskami, pod terasu se vybetonovala nosná deska, natáhl se potěr na podlahy. V zimě stavba vyzrála, pokračovali jsme až v březnu,“ vypočítává Michal.
Koupelna se samostatně stojící vanou a unikátní deskou pod umyvadla z kusu kmene
Závěr zabydlování, zařizování a zkrášlování měla na starosti hlavně Julie. Vybrala židle z IKEA, lavice je z původního bytu, hodně stylového nábytku je z Kika, doplňky a menší nábytkové kusy ze štiavnického showroomu Dům a dvůr, stolky dostali mladí od maminek, kytary jsou po otcích, piano už prošlo všemi místy, kde Julie bydlela.
Knihovna po obvodě hranolu nad zasklením verandy vznikla jako překrytí za izolací, na knihy však dosáhne bez problémů jen Michal. Stůl v obývacím pokoji sice pochází z bývalého bytu, ale teď má kratší nohy, odkládací prostor a širší plochu ze starých dřevěných desek.
Sedačku vyrobenou v Anglii si dovezli z Prahy, hřejí tu litinová krbová kamna z Norska, stylově se majitelé inspirovali interiéry Normandie. Kuchyni si vybrali v Decodomu modrou. Jak zařídit kuchyňský ostrůvek a mít výhled při umývaní nádobí do krajiny, vymyslel Michal. „Od linky máme kontakt s hosty, ale i tak se všichni sejdou okolo ostrůvku, než se něco dobrého uchystá,“ směje se Julie.
