Za proměnou piaristického chrámu Nalezení svatého Kříže v Litomyšli stojí především dva faktory: ochota zástupců města, kterým záleží na kulturním dědictví, a jejich vůle získat dotace z Evropských fondů, a pak volba vhodného architekta. Marek Jan Štěpán je totiž jedním z mála, který se v České republice sakrálním stavbám intenzivně věnuje.
Barokní kostel chátral od roku 1968, sloužil jako skladiště a parkoviště, nyní se po třech letech rekonstrukcí otevře pro veřejnost celé zámecké návrší včetně zrekonstruovaného chrámu ((14. září 2014). Může tak vzniknout kulturní centrum Litomyšle. Nezůstane totiž „jen“ kostelem, unikátně se zde totiž propojil sakrální, turistický i kulturní provoz.
A to i díky architektovi Štěpánovi a jeho ženě Vandě, kteří vymysleli pro věřící i milovníky kultury řadu zajímavostí a stavbě výrazně pomohli i po stránce akustiky. Ta totiž původního tvůrce, italského stavitele Giovanni Battistu Alliprandiho, příliš netrápila.
Když kostel patří státu
Chrám Nalezení svatého Kříže byl léta ve špatném stavu, nikdo jej nechtěl, takže zůstal majetkem státu. I proto bylo nutné pečlivě promyslet, co s ním bude dál.
„Je to takový barokní ´panelák´ nad Litomyšlí. Otázka, co udělat s natolik poničeným prostorem, aby se stal v dnešní době životaschopným, byla vlastně ze všech nejtěžší,“ popisuje architekt Marek Jan Štěpán. Dát kostelu nové funkce bylo podle něho nezbytné.
Kostel tak neposlouží jen k bohoslužbám, ale také k pořádání koncertů, divadelních představení či dalších kulturních akcí. Návštěvníci tu mohou zhlédnout stálou expozici sakrálního umění diecéze s názvem Andělé na návrší i další výstavy.
Turistům se nabízí pohled z vyhlídkové terasy mezi kostelními věžemi, prohlédnout si lze kostel i díky nově lávce přes příčnou loď (vyráběla se jako jediný kus v dílně, vložit ji na určené místo musely dva vysoké jeřáby) nebo si prohlédnout unikátní zachovalé prostory zákristie.
Soudobí umělci zase budou moci vystavovat v hrobce, jejíž poklop je na elektrické ovládání.
„Je z bronzu, tedy velmi těžký, těžko by s ním bylo možné jinak pohnout,“ vysvětluje architekt Štěpán. Navíc bude možné hrobku a její unikátní otvírání využít i u případných divadelních představení.
Pro koncerty bylo nutné zlepšit i akustiku, naměřené dozvuky byly devět sekund. „To stačí tak pro varhany, ne pro klasické koncerty. Stavitel Alliprandi měl rád válce, zvuk zde proto ´běhá´ dokola, proto jsme použili třeba akustické rezonátory. Aby však bylo vše opravdu dokonalé, náklady by se neúnosně navýšily,“ přiznává architekt Štěpán.
Řešit se musely i tradiční stavební problémy. Například tam, kde bylo vlhko, se rekonstrukce neobešla bez použití hydroizolačních clon.
Stopy historie, přínos současnosti
Podlahu kostela zdobí bronzové nápisy, které upozorňují na nejdůležitější události místa. Šedá výmalba zase připomíná čtyři zničující požáry, kterými kostel prošel.
„Na svých místech také zůstala řada nápisů. Například za varhanami jsou na zdi nápisy ze všech období 300leté historie kostela od chlapců, kteří se tam schovávali,“ říká architekt Štěpán.
Projekt je součástí rekonstrukce celého zámeckého návrší. Na tu získalo město Litomyšl největší evropskou dotaci ve své historii, a to 400 milionů korun. Jen rekonstrukce kostela stála 80 milionů korun.
Další peníze šly na opravu dalších deseti objektů na zámeckém návrší: na rekonstrukci piaristické koleje, opravu jízdárny, kočárovny, stáje, konírny, parku a prvního a horního nádvoří i rekonstrukci Zámeckého pivovaru a předzámčí.
„Jsem rád, že se jednu z nejvzácnějších perel českého baroka podařilo zachovat pro budoucí generace. Celková investice je na první pohled vidět a je dokladem kvalitního architektonického návrhu Marka Jana Štěpána a příkladnou ukázkou mistrovství českých restaurátorů. Myslím si, že za tu námahu celý projekt stál, už právě kvůli záchraně piaristického kostela,“ říká starosta Litomyšle Michal Kortyš.
Kostel byl znovu vysvěcený kardinálem Vlkem letos v červnu, k slavnostnímu otevření všech zrevitalizovaných objektů na zámeckém návrší dojde 14. září. Ve 14 hodin se slavnostně předají klíče, od rána bude probíhat pestrý program, od komentovaných prohlídek, přes ukázky řemesel a přehlídky historických vozidel až po loutkové představení či koncert skupiny Spirituál kvintet.
Kostel v číslechUžitná plocha: přes 2 000 m2, vnitřní délka 62 m, šířka 35,5 m, výška v křížení lodí 25,6 m. Historie kostela Nalezení sv. Kříže Piaristický chrám Nalezení sv. Kříže byl vystavěn v letech 1714 až 1722 italským stavitelem Giovannim Battistou Alliprandim, po jeho smrti v r. 1720 jej dokončil František Maxmilián Kaňka. Název „Nalezení sv. Kříže“ nese po obrazu významného italského malíře Francesca Trevisaniho, který v kostele do roku 1775, než jej zničil oheň, visel. Dnes je v kostele jeho kopie.1713 významný italský architekt Giovanni Battista Alliprandi vyměřil stavební místo
|
Co si myslí architekt
„Nádech zmaru byl vlastně fascinující,“ říká brněnský architekt Marek Jan Štěpán o kostele Nalezení svatého Kříže. Na moment, kdy před sedmi lety poprvé vstoupil do chrámu v Litomyšli, vzpomíná dodnes. „Byl to velmi silný zážitek. Devastace a to všechno, čím si kostel prošel, bylo z prostoru hodně cítit.“
Jak na vás tehdy kostel působil?
Opravdu silně. Na mnoha místech byly stopy po zatékání, někde opadané omítky, v některých místech leželo dvacet centimetrů trusu holubů i mrtvých ptáků, nešlo přehlédnout, že tam kdysi rostly i břízky. Vybavení kostela bylo zčásti poničeno, rozebráno, část zůstala v depozitáři, ale nikdo neměl úplně přehled o tom, kde co vlastně je.
Věděl jste hned, co s prostorem budete chtít udělat?
Vůbec. Byl to dlouhý proces, během kterého jsme studovali historii piaristů i dějiny samotného místa, konzultovali s historiky, ale také hledali nové významy pro kostel v dnešní době. Práce architekta nespočívala v tomto případě v nějakých velkých zásazích, ale v myšlence, co s tak velkým a unikátním prostorem udělat.
Proč jste se nakonec rozhodli udělat z kostela multifunkční prostor?
Aby tento kostel v budoucnu fungoval a už neměl sklony chátrat, bylo zapotřebí, aby se stal prostorem otevřeným kultu i kultuře. Jedině tak si může udržet svou životaschopnost. Jde do značné míry o obnovenou funkci sakrální, k ní jsou ale přidány další. Jejich vrstevnatost pak vlévá do stavby život.
Piaristé, kteří zde do roku 1950 působili, jsou školský řád, jehož posláním byla péče o mládež a její vzdělání. V kostele se tak v minulosti hrálo divadlo, produkovala hudba a svým způsobem i učilo. Duchovní náboj z kostela ale ani přes dlouhou dobu mlčení nevyprchal, kostel bude mít i nadále převážně sakrální charakter.
Máte spoustu zkušeností s výstavbou i rekonstrukcí řady sakrálních budov. Jak se lišila práce na kostele Nalezení svatého Kříže od vašich dalších realizací? Jak jste celý projekt vnímal, byla to pro vás výzva?
Projekt se lišil od ostatních svým procesem – jednak to je jediný kostel, na kterém jsem pracoval a je ve vlastnictví státu a svěřený péči Národního památkového ústavu, jednak byl financovaný z evropských dotací. Obě tyto věci měly velký vliv na celý průběh, především z hlediska času. Ten opravdu nebyl krátký.
Pak je značný rozdíl mezi prací na novém kostele a rekonstrukcí starého. V současné době pracujeme například na novém kostele v Brně - Lesné. Tam daleko více mohu řešit téma současné liturgie. Právě ona má velký vliv na podobu a uspořádání prostoru kostela. To je u rekonstrukcí omezené.
Architekt Marek Jan Štěpán* 1967 ve Frýdku – Místku V roce 1997 zahajuje činnost Ateliér Štěpán jako vlastní autorský projekt, od roku 2004 s Vandou Štěpánovou, v témže roce pak začíná vést školní ateliér na FA VUT Brně. Systematicky se zaměřuje na projekty sakrálních staveb, novostaveb i rekonstrukcí. Je například autorem projektu kostela Svatého ducha v Šumné, kostela Svatého ducha v Ostravě nebo kostela Svatého Václava v Sazovicích. V roce 2013 bylo podle jeho návrhu realizováno osvětlení v katedrále sv. Víta a Vojtěcha, je autorem areálu pro návštěvu papeže Benedikta XVI. v brněnských Tuřanech. Podílel se na velké liturgické úpravě katedrály svatého Mikuláše v Českých Budějovicích či na rekonstrukci kostela svaté Kateřiny v Hrabové nebo kostela svatého Václava v Ostravě. V letech 2006 až 2012 působil jako poradce kancléře prezidenta ve věcech architektury. Je autorem koncepce minimalistického bydlení Freedomky a několika zajímavých vil, v roce 2012 získal Grand Prix architektů v kategorii rekonstrukce, českého architektonického „Oscara“ za projekt areálu Café Fara v Klentnici.
|