Třípodlažní dům v klidné čtvrti na parcele se slunnou polohou v jihozápadním svahu, s velkou zahradou a přístupem shora sliboval příjemné podmínky k rodinnému bydlení.
Přímo se nabízela příležitost lépe využít a zhodnotit hlavní přednosti domu: jihozápadní slunce a hezký výhled na město. Každé podlaží fungovalo jako samostatný byt, takže hlavním úkolem architektů bylo při rekonstrukci přeměnit dispozici tak, aby v přízemí vznikla prostorná společná obývací část spojená s ostatními podlažími v jeden celek.
Také chybělo propojení interiéru se zahradou: v první polovině dvacátého století se stavělo s ohledem na životní styl doby první republiky. Lidé odpočívali či se setkávali doma v soukromí nebo ve společnosti. Hlavní průčelí domu bývalo často obráceno do ulice, zahrady fungovaly samostatně a sloužily především jako užitkové.
„Přestože stavba nebyla památkově chráněná, snažili jsme se dodržet její vnější ráz, zejména celkový tvar domu a vzhled fasád,“ říká architekt Radek Šíma, autor návrhu.
„Schodiště bylo na vhodném místě a v zachovalém stavu, takže stačilo provést jeho repasi, zato stropy bylo nutné nahradit novými železobetonovými.“ Tento náročný technický zásah však nebyl to nejobtížnější. Co bylo největším oříškem? „Navrhnout změny dispozice s ohledem na původní polohu a velikosti oken nebyl jednoduchý úkol.“
Růst do všech stran
Při rekonstrukci se dům rozšířil o dva „přírůstky“. Na severní straně přibylo předsazené prosklené zádveří, z jižní strany se přistavěla v suterénu garáž a na její střeše velká pobytová terasa a zimní zahrada, propojená s přízemím.
Celý suterén plní roli komfortního zázemí: vedle garáže je šatna, fitness se saunou a koupelnou, technická místnost a skladové prostory. Z tělocvičny se vychází na krytou terasu a odtud je to pár kroků k bazénu. Z garáže vede přes šatnu a schodišťovou halu cesta nahoru „suchou nohou“.
Přízemí prošlo zásadní proměnou, z prvorepublikového uspořádání zůstalo jen schodiště a středová nosná zeď, která jej rozděluje na obývací část, prosluněnou odpoledním sluncem, a zázemí (kuchyň, schodišťovou halu a koupelnu) orientované do ulice.
Jak již bylo zmíněno, obývací pokoj se rozšířil o prosklenou zimní zahradu a terasu. Jejich společný rámec tvoří nový vnější architektonický prvek: železobetonová moniéra, která dává domu výrazný funkcionalistický „punc“ a v duchu své původní funkce nese stínící systém ze screenových rolet.
Druhé podlaží obsahuje tři rohové ložnice, pracovnu a dvě velké koupelny, třetí podlaží je ustupující střešní nástavba, ze tří stran ji obklopuje střešní terasa. Je tu samostatná obytná jednotka.
Ruku v ruce s proměnou dispozice šla i technická modernizace. Dům byl kontaktně zateplený, má nová dřevohliníková okna, je vytápěný podlahovým vytápěním s tepelným čerpadlem.
A co zůstalo z kostky ztrácející se v záplavě popínavého přísavníku? Dekor s motivem jeho listů najdeme na skle vstupního zádveří, na zábradlí terasy a možná ve vzpomínkách sousedů.
Zaujal nás i návrat moniéry: železobetonový rám vzletně vybíhající do prostoru patřil k dominantním znakům vil Ladislava Žáka nebo Bohuslava Fuchse. Sloužil jako elegantní slunolam.
Zde je jeho poslání dovedeno k dokonalosti stínícími prvky, shrnovací markýzou z technické textilie o rozměrech 8 × 11 m a horizontálními screenovými roletami.
Jejich subtilní konstrukce není na překážku lehkosti architektury, poskytují však velmi účinný stín a ochranu před přehříváním. Obyvatelé terasy zůstávají příjemně skryti před pohledy z okolí, sami ale nepřicházejí o výhled ven.
Technické údajeZastavěná plocha: 213 m2 |
AutorIng. arch. Radek Šíma (1968) |