Na faru z roku 1747 se rodina Křivánkova odstěhovala po patnácti letech života na pražském sídlišti. Tehdy padlo rozhodnutí, že se přestěhují do činžovního domu někde v okolí Letné.
"Nehledali jsme žádný starý dům a neplánovali jsme romantický přesun z Prahy na venkov," přiznává Darina Křivánková. "Pravda je taková, že jsem tak dlouho hledala byt v Praze, o kterém jsem měla poměrně konkrétní představu, až jsem náhodou narazila na internetu na faru na Podřipsku. Byla to, ač je to fráze, láska na první pohled."
Fara, která se stala domovem |
Následovala návštěva památkově chráněného objektu a na podzim roku 2009 se Křivánkovi stěhovali. "Od prvního dne máme pocit, že sem nějak patříme," dodává šťastná majitelka domu. Ten se dle jejích slov k nim chová vlídně a oni mu to oplácejí.
"Neznásilňujeme ho, snažíme se přizpůsobit jeho rytmu a stylu života. Fary se vždy stavěly velmi smysluplně, blízko kostela a na velmi zajímavých místech. Stále zde funguje její energie a my se snažíme ji v domě zachovat," vysvětluje Křivánková.
Může se hoditHledáte zajímavou nemovitost? Chcete bydlet v domě nebo bytě svých snů? Vyberte si z široké nabídky nemovitostí na Reality.iDNES.cz. |
Fara, která stojí vedle kostela sv. Václava s gotickou věží, měla tu výhodu, že se v ní dalo okamžitě bydlet. Noví majitelé se rozhodli, že se fara nebude přizpůsobovat jim, ale naopak oni jí. Tak také přistoupili k rekonstrukci.
"Fara se vždy v minulosti v průběhu let upravovala a rozšiřovala podle tehdejších potřeb. Ale když v 50. letech faru opustil její poslední farář, budova začala chátrat a byla ve strašném stavu. To nám vyprávěli sousedé," dodává filmová kritička a vzpomíná, že zde svého času také bývala klubovna SSM.
Na faru z roku 1747 jsme se rodina Křivánkova odstěhovala po patnácti letech života na pražském sídlišti.
Dům měl od počátku velký potenciál.
Záchrany se po revoluci ujal předcházející majitel. Vše velmi citlivě rekonstruoval a co šlo, to zachoval. Především se mu podařilo zachovat ducha tohoto místa. Vybudoval kuchyni a repasoval starou prkennou podlahu. Stejně k domu přistupují i Křivánkovi. "Děláme postupně takové kroky, aby to faře nevadilo a byla je schopná přijmout. A také, aby se nám zde žilo fajn."
Dům měl od počátku velký potenciál. Například současný obývací pokoj s jídelnou velký 50 metrů čtverečních byl ještě před pár lety tmavou norou vymalovanou hnědo-rudou barvou. Stačilo poměrně málo a tmavá místnost okamžitě odhalila své skutečné kouzlo.
Podobně to bylo i s poměrně zarostlou zahradou o rozloze dva tisíce metrů čtverečních, kde byly trošku nesourodě vkomponované stromky, které tam nepatřily. Stačilo ji důkladně vyčistit a pochopit, jak byla původně zamýšlena a co potřebuje. Výsledek je nyní kouzelný. Zahrada plynule navazuje na dům a je jejím prodlouženým obývákem.
Interiér je vybavený velmi citlivě převážně nábytkem z Antiku Spomyšl manželů Horáčkových. Na stropě je světlo původně z kravína.
Součástí zahrady je nejen slavná modrá židle od českého designéra Petra Novagua, ale také romantická kovová pohovka a především prostorná letní kuchyně s pergolou, pod kterou se vejde i třicet lidí.
Na faře se rodina usadila v prvním patře, kde je kuchyně, obývací pokoj s jídelnou a dvě ložnice. Přízemí nabízí pracovnu, knihovnu a sklad. Pod střechou je půda.
Interiér je vybavený velmi citlivě převážně nábytkem z Antiku Spomyšl manželů Horáčkových. Ti schraňují na svém statku veškeré možné opotřebované kousky, a to včetně nádobí. Lze si u nich objednat i nábytek na míru.
Do obývacího pokoje umístili manželé Křivánkovi, kromě obrazů Vladimíra Franze, také pohovku z IKEA a slavné stojací lampy Arco a Captain.
Tak například vznikl i velký bílý stůl v jídelně fary. Jeho deska je ze starých dveří a nohy ze zábradlí.
Vejde se k němu pohodlně deset lidí a byl to první kousek, který si Křivánkovi do nového domova pořídili. U něho se také setkávají hosté, kteří přijdou na faru za dobrých jídlem. Manželé Křivánkovi totiž již nějaký čas provozují bytovou restauraci Na Faře (viz článek zde).
Prosvětlený obývací pokoj, ve kterém dříve farář přijímal své farníky, se tak stal opětovným místem setkávání. "Aniž bychom o to nějak usilovali, podařilo se nám navázat na minulost tohoto domu. Nyní se zde scházíme s přáteli nebo úplně novými lidmi. Máme radost, že fara stále žije," uzavírá Křivánková, která do budoucna plánuje rekonstrukci poděděné kuchyně. Pro vášnivou kuchařku je ta současná příliš malá.
