"Když jsme dům kupovali, byl v hrozném stavu, ale neuvěřitelně kouzelný," přiznává Martina Scharschmiedová, která s přítelem vše viděla v růžových barvách. Tedy přesněji po kompletní záchraně. "Máme s partnerem velmi bujnou fantazii. Příbuzní ale láteřili a prohlašovali, že jsme blázni, když jsme si vybrali takovou hrůzu," přiznává.
Do renovace domu o obytné ploše 120 metrů čtverečních se pustili okamžitě. Nakonec to trvalo pět let. "Vše jsme dělali sami svépomocí. Partner je hudebník a já alternativní poradkyně, nikdy jsme nic takového nedělali. Zkušenost jsme měli pouze s modernizací starého paneláku," vysvětluje Martina. "Náš panelový byt jsme prodali ihned první zájemkyni. Byl krásný a moc se nám líbil, ale chtěli jsme pryč z města."
Záchrana rodinného domku |
Martina s Petrem pocházejí ze severních Čech a toužili po čerstvém ovzduší, přírodě a klidu venkova. Vysněné bydlení hledali dlouho, jezdili po celé republice, až natrefili na domeček, který měl vše, co vyžadovali, a to včetně okolí.
"Jsme obklopeni přírodou a je tu veškerá občanská vybavenost. Tu jsme chtěli hlavně kvůli dcerám. Navíc jsem časem zjistila, že 20 kilometrů od našeho nového domova mám svou biologickou rodinu. Byla jsem totiž jako kojenec nezákonně adoptovaná, a zde jsem tedy konečně našla své pravé kořeny," přiznává majitelka a zároveň autorka knihy Už nejsem Tvá dcera aneb Upřímná zpověď životní cesty adoptovaného dítěte.
Martina přiznává, že nebyli až tak naivní a moc dobře věděli, do čeho jdou. Ale netušili, kolik si renovace vyžádá peněz a také dřiny. Vše si totiž dělali svépomocí. "Na řemeslníky a firmy jsme neměli finance, museli jsme se kompletně vejít do milionu korun a hlavně jsme chtěli do domu vložit naši energii, tvořivost a nápady. Toužili jsme se také něčemu novému naučit," vypráví Martina. Odborníky zavolali pouze na rozvody elektřiny, plynu, topení, vody a na výměnu oken. Dokončovací práce dělali již opět sami.
Jako první se vrhli na kuchyni, byla to totiž jediná obyvatelná místnost v domě. Kompletně ji předělali, stěny očistili na cihlu, postavili kuchyňskou linku a lehli si zde na matrace. V tomto prvním hotovém pokoji pak žili do doby, než se posunuli do další hotové místnosti. Byt v paneláku byl již prodaný a jiné bydlení neměli.
Původní vzhled rodinného domu, který byl zřejmě postavený v meziválečném období.
K domu byla přilepena přístavba, kde bydleli další nájemníci.
"Nejhorší bylo, že jsme přesně nevěděli, kde vlastně pořádně začít, všechno hořelo. Nejvíc jsme ale potřebovali vyřešit topení. Nastěhovali jsme se v červenci a od září bylo již potřeba topit. V domě byly sice troje vafky na plyn, ale jen jedny byly funkční, a to právě v kuchyni," popisuje náročné začátky Martina. Rozhodli se pro plynový kombinovaný kotel a vše nakonec zvládli včas.
Hodně času také zabralo vyklízení nepořádku po původních majitelích. Na skládku odvezli deset velkých nákladních přívěsů krámů z domu, přístavků a také ze zahrádky.
"Největší radost nám dělala záchrana ukrytých stropních trámů, které byly schované pod ošklivým sádrokartonem. Kompletně jsme je očistili a nyní jsou největší ozdobou domu. Jinak dopadla stará kulatá hliněná pec. Dřív musela být velmi krásná, ale nyní byla částečně zbouraná a zasypaná harampádím a sutí. Museli jsme ji tedy zbourat," říká Petr.
Stěny jsou omítnuté a z části je ponechaná cihla či kámen.
Kuchyňskou linku si majitelé vyráběli sami.
Rodinný dům má v přízemí tři místnosti, kuchyni, koupelnu a WC. V patře jsou dva velké pokoje a pod střechou je ještě půda, kde lze udělat další dvě místnosti, případně jen jeden pokoj a část půdy ponechat. Půda a podkroví jsou zateplené. V celém domě jsou dřevěné podlahy, dlažba je pouze v koupelně, WC, kuchyni a pracovně.
V domě je kanalizace, voda, plyn, sítě, kamna se sporákem a troubou na tuhá paliva a někde na zahradě by podle majitelů měla být i studna. Jediné, co jim chybí, je pec. Na tu se ještě z finančních důvodů nedostalo.
"Dnes bychom celou rekonstrukci začali právě stavbou pece případně krbu, nikoliv plynovým kotlem, do kterého nás spíš natlačili naši kamarádi topenáři. Říkali, že je díky tomu vytápění jednodušší a bez práce. To je pravda, stačí otočit knoflíkem a máme teplo a jelikož je dům malý, není spotřeba plynu tak velká," vysvětluje Martina.
Dnes je zahrádka rovná, oplocená a rostou zde bylinky a okrasné keříky.
Současný vzhled rodinného domu s obytnou plochou 120 metrů čtverečních.
Postupem času se rodina propracovala až k zahrádce. Ta vypadala jako poměrně rozmanitá džungle, navrch se suchým záchodem. Bývalí majitelé na pozemku zanechali neuvěřitelné množství různých předmětů, některé z nich byly částečně zakopané v zemi. Dnes je však zahrádka rovná, oplocená a rostou zde bylinky a okrasné keříky.
"Původně jsme chtěli velkou zahradu a pěstovat ovoce a zeleninu, ale dnes sami vidíme, že na to nemáme čas, že ta naše malá úplně stačí. Pozemek před domem má 89 metrů čtverečních, kolem domu je pak 100 metrů čtverečních zahrady. Tento pozemek ale máme v pronájmu od obce za 80 korun ročně," pochvaluje si majitelka.
Martina s Petrem mají uměleckého ducha, rádi tvoří a kamarádí se i s bruskou, pilou, kladivem a jiným nářadím. Domek si pochvalují také proto, že zde nemusí být až tak precizní.
Já vymýšlím a partner mé sny plní. Má velmi šikovné ruce, pochvaluje si Martina.
"Vše je zde hezky křivé, nehodil by se sem jiný nábytek. Nic zde není podle pravítka. To je jeho kouzlo, které má ráda většina lidí daleko víc než přesné a rovné linie. V přírodě také není nic rovné a přesné. Domeček se líbí, a to nás těší. Chtěli jsme do něj opět vrátit život a světlo. To se nám podařilo," libuje si majitelka.
Kamarádi a příbuzní jim říkali, že jsou blázni. Ale, když dům viděli po rekonstrukci, prohlašovali, že jsou blázni a navíc šikovní. "Nyní se chceme v životě posunout dál, náš úkol byl na tomto místě splněn. K domku máme ale citovou vazbu a byli bychom rádi, aby v této vazbě a duchu pokračoval někdo další," dodává Martina.
