Jedinečný prostor domu později "soudruzi" rozdělili na bytové jednotky, pouze lékárna v přízemí zůstala jako zázrakem téměř nedotčená a funguje dodnes. Šárka Tomická bydlí tam, kam dříve vstupovalo hlavně služebnictvo.
Když jste hledala byt ke koupi, chtěla jste od začátku spíš starší prostory k rekonstrukci? Jaké jste si dala požadavky?
O tom, že se přestěhuji, jsem začala přemýšlet až ve chvíli, kdy jsem se rozhodla podnikat a mít kancelář doma. Bydlela jsem v té době v padesátimetrovém bytě v novostavbě a schůzky s klienty jsem absolvovala po kavárnách, což nebylo ideální.
Základním kritériem při výběru proto byla rozloha. Potřebovala jsem prostor, kde budu mít samostatnou pracovnu i příjemné místo pro jednání s klienty. Když jsem v nabídce realitní kanceláře objevila tento byt, ještě před prohlídkou jsem věděla, že ho chci.
To vám stačily zmíněné metry v popisu bytu, nebo máte ráda tuto lokalitu?
Tento dům jsem už znala. Když mi bylo asi devatenáct, tak jsem ve stejné ulici bydlela s přáteli v podnájmu a dům se mi líbil už tehdy. Vždycky když jsem šla kolem, říkala jsem si, že bych v něm chtěla jednou bydlet. Mezitím jsem však koupila menší byt v jiné čtvrti, tehdy v tomto domě nebylo nic na prodej, a i kdyby ano, neměla jsem dost peněz.
To, že se majitel rozhodl byt prodat zrovna v době, kdy jsem se začala poohlížet po něčem větším už s dostatečným rozpočtem, považuji za neuvěřitelnou náhodu, i když spíš věřím, že věci se dějí tak, jak mají... Dokonce jsem si ani nestihla prohlédnout žádný jiný byt, vše bylo dokonale načasované.
V jakém stavu byl byt v době koupě a co bylo nutné rekonstruovat?
Bydlela zde rodina ve složité finanční situaci se třemi dětmi a čtyřmi kočkami, takže interiér byl hodně otlučený, špinavý a zapáchal. Naštěstí nebyl problém například s podlahou. Byt je totiž velmi chladný, a tak na parketách byly tři vrstvy koberců, parkety se proto vůbec nepoškodily. Také dveře tu zůstaly původní, jen bylo nutné je přebrousit a znova natřít.
Ve vedlejším bytě bydleli movitější lidé, kteří například na podlahu položili laminát nebo vyměnili dveře, takže se v něm zachovalo méně původních prvků. Tento byt byl sice hodně opotřebovaný, ale bylo zde pořád dost původních prvků, které stačilo rekonstruovat. Dispozice byla taky ideální, žádné velké stavební práce proto nebyly nutné.
Když řemeslníci seškrábali stěnu v ložnici s úmyslem nově ji natřít, objevila se barevná směs starých nátěrů, která působí trochu jako abstraktní malba. Majitelka bytu se proto rozhodla ji pouze zafixovat transparentním nátěrem.
Už jste zmínila, že byt je velmi chladný. Jak jste vyřešili vytápění?
Dům samozřejmě nemá zateplení a část bytu je přímo nad studeným průjezdem. Vytápění elektřinou by bylo velmi drahé, tak jsem zvolila tepelné čerpadlo IVT, které získává teplo z venkovního vzduchu. Pod stropem jsou instalovány dvě topné jednotky, dvě exteriérové se vešly na balkon.
Ing. Šárka Tomická
|
Součástí tepelného čerpadla je navíc klimatizace, filtr na čištění vzduchu a systém odvlhčování prostoru. Je tady samozřejmě stále chladněji než v novostavbě s nízkými stropy, ale už jsem si zvykla. Myslím, že za možnost bydlení v tak jedinečném prostoru to stojí.
Co půda dala
Jediné volně stojící úložné prostory v bytě jsou skříně z původní lékárny, které byly dlouhá léta na půdě. Současní majitelé půdního prostoru, kde vzniknou nové byty, chtěli skříně vyhodit, stejně jako množství skleněných dóz a dalších drobností. Šárka se jich s radostí ujala, skříně se zásuvkami nechala restaurovat a použila je v pracovně, ložnici a kuchyni.
Prostornou vstupní halu Šárka využívá pro schůzky s klienty. Křesla i stůl jsou z bazaru, pufy Beanie jsou od holandského výrobce Montis. Prosklené dveře vedou na malý balkon situovaný do vnitrobloku.
V bytě nechybí ani ikonická sifonová lahev opletená drátem. Ta byla od 60. let minulého století součástí většiny domácností. Vyráběl ji Kovočas Děčín a bombičky s oxidem uhličitým byly dostupné v každé samoobsluze.
Moderní sifonová lahev ovšem vznikla už v roce 1829, jen s bombičkami byl problém. Do jedné z největších výroben v Drážďanech museli majitelé sifonových lahví kvůli jejich plnění oxidem uhličitým osobně docházet.
Zrestaurované dveře oddělující malý technický prostor byly původně na šatní skříni v ložnici, kterou Šárka zrušila, aby měla místo na postel. S prostorem pro automatickou pračku nebo elektrický kotel při výstavbě domu samozřejmě nikdo nepočítal. Byla to tedy jedna z mála stavebních úprav, které Šárka musela řešit.
