Historie byla k domu, ležícímu jen pár bloků od řeky Douro, po které se dodnes sváží slavné portské víno, nesmlouvavá. Měšťanská rodina si jej v devatenáctém století pořídila jako rodinný dům, obývala ho i se služebnictvem a hýčkala si jej. Podobně jako v okolních ulicích však zamávalo dvacáté století i s osudem tohoto sídla.
Bylo rozděleno na menší byty a obsadili ho střídající se nájemníci. Jen jediná rodina zůstala domu věrná a od počátku padesátých let adresu nezměnila.
Když před dvěma lety dům s pustnoucí zahradou objevila dvojice mladých architektů Luis Sobral ze studia DepA architekts se svou partnerkou Mariou Margaridou Leitao, atmosféra starých časů na březích Atlantiku si je okamžitě podmanila.
Pustili se do generální rekonstrukce stavby a rozhodli se pro velkorysou investici. Aby si mohli dovolit v domě bydlet, ponechali v projektu rozdělené jednotlivé byty. Zbylo tak místo nejen pro ně a pro původní majitele, ale zejména pro trojici apartmánů, které pronajímají a z vydělaných peněz moří půjčku.
Toužili v domě udržet vřelou a nevtíravou atmosféru skutečného domova a to se jim povedlo. Původní půdorysné řešení a osvědčené dělení na pět samostatných bytů zůstalo takřka zachováno, nechtěli dům zjizvit nezřízenou modernou.
S citem pro detail se pustili do úprav, ve kterých je dobře nejen jim a rodině, zvyklé na tyto kulisy dlouhá desetiletí, ale i kosmopolitním návštěvníkům ze všech koutů světa.
Největší pochvalou autorskému duu architektů je, když se jejich návštěvníci cítí jako doma. K tomu přispěla i citlivá rekonstrukce všech zachovaných prvků v domě.
Průhled z lůžka v mezonetu dolů do obývacího pokoje.
Ladnost křivek dřevěného schodiště, porcelánové kulaté vypínače a zásuvky, jemně žlutá geometrická mozaika na podlaze, která se v podobných motivech opakuje i na uliční fasádě domu, odhalené stropní trámy a masivní prkenné podlahy vzdávají hold poctivé architektuře devatenáctého století.
Jemné barvy celku nechávají vyniknout kráse kvalitního zpracování a originálním materiálům, každý tah štětce v domě byl důkladně promyšlený.
Dispozice ani zařízení domu si přitom na nic nehrají, prostá je i dřevěná zahradní přístavba zimní zahrady, která protíná celou stavbu a přidala cenné metry čtvereční.
Jejím úkolem bylo stejně jako u nově vzniklé terasy usnadnit obyvatelům kontakt s venkovním prostředím a nestavět bariéry mezi exteriérem a interiérem. Byty jsou jednoduše zařízené dřevěným nábytkem, kuchyňské linky jsou z borovice, dřevo architekti nakombinovali se světlými tóny matného laku.
Hravými kousky jsou stoličky a stolky z přírodního dřeva nebo stolní lampy, kde nohu nahrazují staré trámy. Louis a Maria jsou schopni nabídnout pokoje jak s výhledem do uklidňující zeleně zahrady, tak na tichou ulici, vyhledávají je samostatní cestovatelé i celé rodiny.
