Zvolili třetí možnost - rekonstrukci bytu v domě z roku 1939 v těsné blízkosti centra. A nelitují.
Mladá dvojice zažila bydlení v paneláku, takže je jasné, že toužila po větším prostoru. Kvůli pracovnímu vytížení jim však zcela stačil bytový dům.
"Jsme prostě takoví 'měšťáci',“ tvrdí s úsměvem Petr. Svým označením naznačuje, že městský způsob života rodině zcela vyhovuje, nikdo netouží po sekání trávy, zalévání zahrady ani po natírání plotu - a také na to nemá čas.
Jejich představa o novém bydlení směřovala proto hlavně k větší a dobře vyřešené bytové ploše a zejména ke kvalitním materiálům - například dřevu a keramice. Snadná dostupnost do centra a zeleň v okolí představovaly příjemný bonus.
Byt bez pračky
Podle fasády byste nehádali, že se jedná o činžák z roku 1939. Tři podlaží s barevnou omítkou a novými okny připomínají spíše novostavbu postavenou v proluce mezi staršími budovami než dům z první republiky.
Teprve po vstupu si uvědomíte, že garážová vrata tu asi nebyla odjakživa a okny bohatě osvětlené schodiště neodpovídá dnešním standardům, které na denním osvětlení chodeb - bohužel - šetří.
V domě vládne dokonalý pořádek, protože soukromý majitel byty rozprodal stejně tak jako další nebytové prostory v přízemí. Při prodeji se tak mladé dvojici podařilo koupit nejen byt v prvním patře, ale také část přízemí - z něj se přestavěla garáž - a malý sklad, který dnes slouží jako prostor na praní, sušení i uskladnění sportovního vybavení.
"Po bydlení v paneláku jsme se moc chtěli zbavit pračky v bytě. Technická místnost dole je skvělá, pro špinavé prádlo funguje shoz přímo z koupelny, která se shodou okolností nachází přímo nad ní. Máme tu místo na kotel, centrální vysavač i lyže,“ vysvětluje Petr. Rodina tak získala zázemí, jaké jinak nabízejí pouze rodinné domy - a možná ještě lepší.
Když se bourá byt
Rekonstrukce bytu začala především razantním bouráním. "Kromě příček se musel odstranit hlavně kačírek, který byl před lety použit na podlahy. Nakonec se muselo vyvézt jedenáct náklaďáků s kamením, místo něj přišel lehčený beton na podlahy,“ vysvětluje architekt Ladislav Langer ze studia Cad Projekt Plus.
Ten také razantně zrušil a posunul příčky pokojů tak, aby měla každá místnost samostatný vstup - původně byly ze značné míry pouze průchozí.
Kvůli komínům sice zůstala zachována část zdi mezi kuchyňskou a obývací částí, zato zmizela část předsíňové příčky. Celý byt tak získal na přehlednosti a vzdušnosti. Té napomáhá i citlivé použití barev a zejména vtipné osvětlení v podhledech.
"Větší stavební změnu si vyžádala koupelna. Balkonek na sušení prádla jsme zrušili, dnes je na jeho místě vana. Končil zde také světlík, také ten jsme vybourali a místo něj postavili velký sprchový kout,“ popisuje hlavní stavební změny architekt Langer.
Nebojte se, byt bez balkonu nezůstal, naopak. Velká terasa, na níž se vychází z obývacího prostoru, směřuje do starého vnitrobloku plného zeleně. Mořené dřevěné zábradlí trochu připomíná "starý dobrý funkcionalismus", dřeviny v keramických květináčích pak jasně říkají, že majitelé mají rádi zeleň, ale na zahradničení a pravidelné zalévání kvetoucích zázraků typu muškátů nemají čas. Proto také dali přednost bytu.
Na přání majitelů bylo v obývacím prostoru, koupelně a na WC použito podlahové topení, v pokojích pak klasické radiátory. Velká francouzská okna si o tento způsob vytápění řekla jaksi automaticky, dřevěné mozaice na rozdíl od klasických parket nevadí.
Podlahové topení pod dlažbou najdete i na WC, oceňují jej hlavně děti, které občas nemají čas hledat bačkorky a vyběhnou si z dětského pokoje na klozet jen naboso. (Druhé WC se nachází v koupelně, i ta má samozřejmě podlahu vyhřívanou.)
Co zůstalo z původního bytu? Vlastně téměř nic, i když architekt Langer respektoval například staré světlíky, jimiž se větrala původní předsíň. Dnes svůj úkol samozřejmě neplní, okna do nich mají spíše estetickou funkci - vitráže jim dodaly na zajímavosti.
A proč vnitřní osvětlení světlíků? "Chtěli jsme vzbudit dojem, že jsou dole pouliční lampy. Tento efekt lze však ocenit až večer, když se v bytě zešeří,“ vysvětluje Ladislav Langer.
Pohodlí a funkčnost
Kvalitní materiály, citlivé osvětlení, funkčnost a snadný úklid - tato pravidla ctí byt do důsledků. "Dvakrát týdně vysáváme, díky centrálnímu vysavači jde o rychlou a snadnou záležitost,“ tvrdí Petr. Dlouhou hadici - má 15 metrů - není nutné vynášet z technické místnosti nahoru, k jejímu uložení slouží spížní komora u kuchyně.
Na centrální vysávání pamatují především majitelé rodinných domů či mezonetových bytů, v tomto případě však jde o skvělou volbu - interiér má kolem 180 metrů čtverečních a to už představuje slušnou plochu na úklid.
Dřevěná mozaika se vedle vysávání pouze lehce stírá vlhkým mopem stejně tak jako bílá podlaha v kuchyňské části. Nábytek dokončený dýhou z exotického makassaru je citlivější na mechanické namáhání.
"Strávili jsme pár hodin tím, že jsme třeba pod keramiku a další věci pečlivě nalepovali malé ochranné podložky, ale vyplatilo se nám to,“ prozrazuje Věra drobná úskalí, jež museli překonat.
"Makassar je krásné dřevo, v porovnání s běžnými dýhami však levný není. Běžnou dýhu pořídíte za 80 korun za metr čtvereční, makassar vyjde na 1 600 korun,“ vysvětluje architekt Langer. Opatrnost majitelů je tedy rozhodně na místě.
Úklid ve velkém bytě lze i s dvěma dětmi zvládnout jako v reklamních spotech: "snadno a rychle". Snad i proto, že výběr materiálů byl pečlivě volen tak, aby údržba rodinu nezatěžovala.
"Třeba na koupelnový nábytek byl použit nový typ lamina, které je velmi odolné vůči vodě a můžete jej snadno udržovat,“ vysvětluje Ladislav Langer.
Totéž samozřejmě platí o skle místo klasických obkladů v kuchyni nebo o pracovní kuchyňské desce, která byla vyrobena z takzvané opalované žuly. Lehce zdrsněný povrch se překvapivě snadno udržuje a nestudí, což o hladké ploše přírodního kamene tvrdit rozhodně nelze.
Rozdělení bytu na obývací pokoj s kuchyňskou částí, ložnici, dětský pokoj a pracovnu (slouží také jako pokoj pro hosty) postrádá možná šatnu, ale v tomto případě to výjimečně nevadí. Šatny nahrazují vestavné skříně a dostatečná velikost pokojů, v nichž by "umělé" včlenění šaten bylo zbytečné.
Více se dočtete v časopise Living 3/2008.
