Andrea přiznává, že nad stylem bytu nepřemýšlela, ale dodává: „Od začátku mi bylo jasné, jak by měl vypadat. Chtěla jsem, aby interiér působil příjemně, vzdušně, měl šťávu. Mám ráda bílou, často ji používám ve svých návrzích. Výrazný dekor je zábavný a černá ho skvěle podtrhne. Přátelé si ze mě občas dělají legraci, že mám černobílé vidění, což se zřejmě odrazilo i tady.“
Do pokoje pořídila Andrea nové podokenní parapety, tmavý lustr i závěsy, ale nechala zrestaurovat křeslo z 50. let minulého století.
Byt v panelákové bytovce z osmdesátých let pořídila nedávno na hypotéku. Bydlí s manželem a dvěma dětmi v rodinném domě, ale už nějaký čas uvažovala o vlastním ateliéru. Kromě projektování se věnuje také pedagogické činnosti.
Přála si mít větší klid na práci, protože v běžném domácím provozu se dvěma menšími dětmi je to obtížné. Andrea má v plánu časem přenechat předělaný byt synovi, až půjde na střední školu. Při hledání se zaměřila na oblast do dvaceti kilometrů od domu. Objevila byt na ideální adrese v Říčanech u Prahy.
Bylo jasné, že bez zákroku to nepůjde. Na modernizaci čekala hlavně kuchyň, v koupelně visel bojler nešikovně nad vanou, nalepený koberec zakrýval staré PVC, dveře s papírovou voštinou byly na vyhození…
Když proměna není strašákem
Rekonstrukce dvoupokojového bytu o velikosti 45 m2 přišla zhruba na 360 tisíc a trvala necelé tři měsíce. Nejdřív šly na řadu zastaralé rozvody elektřiny, do jiných míst se musely přetahat některé rozvody vody a kanalizace.
Jinak se to obešlo bez velkého bourání, z dispozice zmizela jen příčka mezi předsíní a obývacím pokojem, přibyla nová, ohraničující spíž. Stropy srovnaly sádrokartonové podhledy, nad nimiž jsou vedené kabely a v kuchyni zapuštěná svítidla.
O laťku výš posunuly interiér (kromě výměny podlah a dveří) truhlářem vyrobené podokenní parapety. Koupelna i toaleta zůstaly na stejném místě. Nebylo potřeba kupovat ani lepší bojler a elektrokotel vzhledem k tomu, že byly takřka nové. Andrea je akorát přemístila do předsíně do skříně vyrobené na míru.
„Rekonstrukci jsem si užila hlavně díky šikovným řemeslníkům. Pomohlo, že se tomuto oboru roky aktivně věnuji. Vím už, koho oslovit, znám pozadí výroby i úskalí řemeslných prací,“ komentuje.
 |
Klidně svépomocí
Pokud jste někdy stavěli dům, něco přestavovali, nebo jen montovali typový nábytek, víte, že je k tomu zapotřebí zručnost a trpělivost. Andrea proto nečekala na řemeslníka s každým vrtáním, sama totiž zvládá řadu činností.
„Ráda pracuji manuálně, vyčistím si u toho hlavu a vidím za sebou výsledek. Vedli nás k tomu od dětství rodiče. S bratrem jsme každou sobotu poklízeli dům, sekali trávu a různě pomáhali tam, kde to bylo potřeba. Dost věcí jsem se naučila při stavbě našeho rodinného domu. Pokládala jsem plovoucí podlahu, dlažbu, obkládala stěny v kuchyni, malovala, tapetovala, dělala stěrky a podobně. Samozřejmě jsou činnosti, na které si netroufnu, třeba montáž dveří,“ prozrazuje pobaveně.
Toaleta zůstala v původním místě. Malý prostor se i zde povedlo opticky rozšířit pomocí dekoru keramických obkládaček.
Je spokojená, že se podařilo vylepšit fungování dispozice, že se do úzké kuchyně vešla pračka se sušičkou. Rekonstrukce není jen stavba, interiér je potřeba zařídit. Nejenom kvůli omezenému rozpočtu Andrea ladila levnější „typovky“ s několika dražšími prvky.
„Ráda k sobě dávám starožitné a moderní věci, ale musí se kombinovat s citem. Hodil se mi jídelní stůl po babičce, stejně jako věci z IKEA,“ doplňuje.
Hraní s interiérem
Dlažba v retro stylu má hodně výrazný vzor, který přitahuje pozornost, proto jej částečně tlumí dekor patinovaného dubu plovoucí podlahy. „K černobílé stačí přidat decentně jednu barvu a je to tam,“ připomíná jednoduché pravidlo designérka.
Kresba dřeva „oteplila“ i černý kovový nábytek (dřevěné jsou jen dva odkládací stolky v obývacím pokoji). Nástrojem, který umí dobře zútulnit, je textil. Starší pohovku po předešlých majitelích zachránil nový čaloun. O zakázku se postarali rodiče Andrey, kteří vlastní firmu Čaltex. Repasovali i křeslo z padesátých let v ložnici.
Novou kuchyňskou linku vyrobil truhlář. Kout opticky rozšiřuje výrazný obklad čelní stěny. Magnetická psací tabule na příčce vymezuje barové sezení a dá se na ni psát.
Andrea ví, že důležité jsou nevšední detaily. Jako například magnetická psací tabule v kuchyňském koutě na boku skříně.
„Začala jsem je vyrábět před pár lety jako funkční dekorace do dětských pokojů. Pomohou mi navodit atmosféru v pokoji, děti na nich mohou vystavovat své práce, kreslit na ně,“ říká Andrea Vokřálová-
Z bytu udělala originál také tím, že k výzdobě použila i vlastní tvorbu: nad pohovku pověsila skleněnou plastiku (klauzurní práce na VŠUP), obraz z přírodního mechu v jídelním koutě vytvořila se synem Alexem.
