Nábytek do dětského pokoje obvykle tvoří tři základní prvky. Postel, úložné prostory a přebalovací pult. Ten se dá, až dítě vyroste, jednoduše přetvořit v komodu.
Ideální je, když výrobce nabízí ve stejném stylu i další doplňky, jako třeba psací stůl a skříně. Tak aby bylo možno pokoj doplňovat a s minimálními náklady upravovat podle toho, jak dítě roste.
Když vsadíme na praktičnost u základních kusů nábytku, o to víc se můžeme vyřádit v doplňcích, designu a různých maličkostech, aby byl dětský pokoj krásný a barevný.
Příčky dětské postýlky nesmí být daleko od sebe. Hrozí, že jimi dítě prostrčí nohu či ruku
Postel, která roste
Do módy se v posledních letech vrátily kolébky, které vypadají jako z dob našich babiček. Jsou půvabné, často vyzdobené nebesy. Většina dětí se v nich houpáním snadněji uspává než v klasické postýlce.
Je však třeba počítat s tím, že je využijeme jen na dobu prvních tří měsíců. Pro toho, kdo nepočítá s dalšími potomky, případně nemá těhotné kamarádky, které by kolébku rády využily, je praktičtější vsadit rovnou na postýlku.
NA CO SI DÁT POZOR* Postýlka nemá být u okna |
Od postýlky se dají odmontovat postranice a naopak je možné časem přidat čelní desky tak, aby vyhovovala většímu dítěti.
Dětem všechno skončí v puse
Ať děláme, co děláme, většinu z toho, co je nablízku, dítě časem olíže, ožužlá, okouše. Proto je třeba věnovat pozornost materiálům, z jakých je vybavení dětských pokojů vyrobeno.
Kvalitu nábytku, který kupujete, poznáte i podle toho, zda je prodejce či výrobce schopen doložit, že je z nezávadného materiálu, případně jakým lakem či lazurou je dřevo natřené.
Lazura je na dřevu vhodnější než lak, který může dítě oloupávat, kousky se mu mohou dostat do úst. Stejně je třeba si všímat, zda jsou všechny hrany zaoblené a zda různé úchytky či šňůrky nemůže dítě samo odmontovat. A pak samozřejmě spolknout, jak jinak.
Právě dětské postýlky představují mnoho nástrah a při jejich výběru je třeba ohlídat především jejich bezpečnost. Pozor na příčky, které tvoří stěny postele. Neměly by být od sebe více než osm centimetrů daleko. Hrozí, že jimi dítě prostrčí hlavičku.
Nábytek, který roste s dítětem. Z přebalovacího pultu je psací stůl a z dětské postýlky s ohrádkou postel klasická
Také by neměly být příliš blízko sebe, aby si do nich nevklínilo nohu či ruku a pak ji nemohlo vytáhnout. Na to však zavedení výrobci dětského nábytku pamatují, na pozoru je třeba se mít, když si postýlku necháme vyrábět na míru.
Matrace by měly být umístěny pevně v rámu postýlky, aby si mezi ně dítě nemohlo zasunout prsty nebo nohu. Někteří výrobci proto nabízejí matrace, které jsou větší než rozměr postele a přivazují se šňůrkami za postranice. Předchází se tomu, aby se do tyček dítě neuhodilo, když se v posteli různě převaluje.
Dobré také je, když postel nestojí stále na stejném místě. Dítě má tendenci točit se za světlem, případně za zvuky, které přicházejí z jiných pokojů. Když by se naklánělo či natáčelo dlouho jedním směrem, mohlo by to vést k poruchám při vývoji pohybového aparátu.
Při zařizování a výběru hraček počítejte s tím, že vše skončí v dětské puse
Růžová a modrá nejsou nuda
Růžová barva v pokojíku pro holčičku, modrá pro chlapečka, to je klasika. Když se někomu tyto barvy líbí, může po nich sáhnout. Právě tyto barvy patří mezi uklidňující, dobře se v nich usíná.
Každopádně psychologové nedoporučují vymalovat pokoje pro miminka výraznými barvami, jako je červená, fialová či ostře žlutá, případně jejich kombinacemi.
Vyřádit se podobným způsobem je vhodnější, až když je dítě školákem či puberťákem a už si samo umí říct, jaké barvy se mu líbí. Pokoj, kde spí malé dítě, by však měl působit uklidňujícím dojmem.
Proto je vhodné volit na stěny, závěsy a nábytek spíše jemné neutrální barvy, aby pak pokojík nepřipomínal pestrobarevný cirkus. On jej totiž stejně nakonec připomínat bude, ať děláme, co děláme.
