Psychologie nebo muzika, zvažuje Leona Prokopcová

H r a d e c K r á l o v é - Zpívající studentka Leona Prokopcová, která se v pondělí večer v sále královéhradecké Filharmonie postaví před JH Big Band Jiřího Hasala, se nemusí bát, že doma uslyší onu klasickou větu Nejdřív škola a pak si zpívej! Dezertérka z pražské Konzervatoře Jaroslava Ježka se totiž vrhla na studium psychologie a dosud rozvažuje, čemu dá přednost.

Zpívající studentka Leona Prokopcová, která se v pondělí večer v sále královéhradecké Filharmonie postaví před JH Big Band Jiřího Hasala, se nemusí bát, že doma uslyší onu klasickou větu Nejdřív škola a pak si zpívej! Dezertérka z pražské Konzervatoře Jaroslava Ježka se totiž vrhla na studium psychologie a dosud rozvažuje, čemu dá přednost. Při tom chce dělat dobrou a přístupnou muziku. Po maturitě na Gymnáziu J.K. Tyla odešla z Hradce do Prahy na Konzervatoř Jaroslava Ježka, ale po roce studia si k hudbě přibrala psychologii. Po dvou letech "Ježkárnu" opustila. "Bylo tam strašně předmětů, které mě prudily. Od té doby se věnuji psychologii a zpěv dělám, protože mě baví," říká jedenadvacetiletá zpěvačka. V Praze si sestavila popjazzovou kapelu Leona Prokopcová Band a s ní obráží jazzové kluby. "Neděláme vyloženě standardy, ale jdeme více do popu či do latiny, podobně jako Sade. Lidi to víc berou, není jim to tak vzdáleno jako třeba čistý jazz," míní. Její kořeny však sahají do hradecké folkové kapely Bez návratu, kterou sestavil nynější baskytarista countryrockové formace Wild West Zdeněk Hladík. Z Prahy se do rodiště vrací k Jiřímu Hasalovi, s nímž zpívala na plesech i v jeho JH Big Bandu. S ním si už třetí sezonu dopřává swingové standardy, muzikálové songy i písně ze zpěvníku Barbry Streisandové. "Zpěv mě živí a přitom stíhám školu. Ještě nemám rozmyšleno, jestli zůstanu u muziky. Není to moc zábavné, každý měsíc obtelefonovávat stejné lidi a pořád jim říkat to samé: mám kapelu, dáte mi kšeft? Pokud nejste mediálně známá figura, a nejsem si jistá, jestli o to vůbec stojím, tak vám nikdo nezavolá. A stále se připomínat není zrovna zábavné," říká, ale jedním dechem dodává, že živé hraní s muzikanty, s nimiž si rozumí i lidsky, ji to plně vynahrazuje. Nyní má až sedmnáct hraní za měsíc. Málokdy však s Bandem opustí Prahu, rodný Hradec její popjazzovou tvář zatím neslyšel. Prokopcová plánuje album, ale do rádií mezi Ilonu Csákovou a Leonu Machálkovou se ji nechce. "Ráda bych ji udělala "po našem" s původním repertoárem. Když se bude někomu líbit, jenom dobře, když ne, nic se neděje. Snažím se o dobrou hudbu, a tu prodat je velmi těžké. Nevím, jestli ji dnes lidi vůbec unesou," uvažuje zpěvačka, která zpívala také muziku Jiřího Doubka pro pražské černé divadlo All Color Theatre k představení Faust. Ale muzikály, s nimiž se nyní roztrhl pytel, ji nelákají. "To už není moc o hudbě. Je to mašinérie, každý den dělat to samé, z toho bych se zbláznila. Zkoušela jsem konkurs na Evitu a Hamleta, dostala se do druhého kola, ale když jsem viděla ty přísné podmínky, vycouvala jsem. Navíc muzikály jako žánr se mi zas až tak nelíbí. Chci zůstat u popjazzu," říká odhodlaně. Dobrého popu se však nezříká. "V Americe na rozdíl od nás dobrý pop je," říká ctitelka Erykah Badu, Michaela Franka, George Duka i jazzové Diany Krall, "líbí se mi nová deska Mariah Carrey i Whitney Houston. Ta má skvělý hlasový fond a umí s ním pracovat, zazpívá všechno. Škoda, že teď už na to kašle. Asi jede v jiných věcech než v hudbě." Z jazzové historie ctí klasiku Ellu Fitzgeraldovou, ale upřednostňuje Billy Holiday.