První panelák v Praze slaví 55 let. Stále nabízí komfort a je příjemně lidský

  • 118
První panelový dům v Praze stojí dodnes v Ďáblicích. Je v něm dvanáct bytových jednotek 3+1 o velikosti téměř 100 metrů čtverečních. Pro stavbu byl vyvinut nový konstrukční systém, takzvaný skeletopanel, jehož autorem byl Miloslav Wimmer. Později též obyvatel domu.

Hradba šedivých paneláků s tisíci byty, obrovských dvanácti i vícepatrových monobloků s mnoha vchody střídaných sem tam věžákem. To je obrázek mnoha sídlišť, především ze 70. a 80. let, přezdívaných někdy „králíkárny“.

Takto poněkud hanlivě by před 55 lety obyvatelé údajně prvního paneláku v Praze svůj dům určitě nenazvali. Už proto, že třípodlažní panelový dům stojící dodnes v Praze Ďáblicích, do kterého se nastěhovali 1. července 1955, má příjemně lidské rozměry. A platí to i pro rozlohu bytů.

První nájemníci se přistěhovali 1. července 1955

První pokusná panelová stavba v ulici U Prefy 771, postavená v roce 1953, má zajímavou historii. Byl pro ni vyvinut nový konstrukční systém, takzvaný skeletopanel, jehož autorem byl Miloslav Wimmer. Projekt podal v roce 1948 a použil v něm takzvaný typ T16, který v typizované výstavbě umožňoval velkorysejší vnitřní prostory.

Při výstavbě byla použita řada objevných konstrukčních řešení. Patentován byl odlehčený stropní panel, při jehož vývoji byla poprvé využita bionika, analogie s vývojem přírodní konstrukce přesličky za 150 milionů let. Novinkou byl také ornamentálně řešený povrch panelu zlepšující jeho technologické vlastnosti.

Pro stavbu byl vyvinut nový konstrukční systém, takzvaný skeletopanel, jehož autorem byl Miloslav Wimmer

Výstavba prototypu se jako nová věc potýkala s překážkami. Oponentní posudek statiků tvrdil, že konstrukce je „na hranici lability“ a bydlení v domě sestaveném z jednotlivých panelů by nebylo bezpečné.

Stavba pokračovala až když tyto názory vyvrátil uznávaný odborník v betonovém stavitelství akademik Stanislav Bechyně a potvrdil původní zkoušky prokazující jedenáctinásobnou bezpečnost skeletu. Dům tak nájemníky přivítal až 1. července 1955. Od počátku v něm bydlel i jeho tvůrce Miloslav Wimmer.

Oproti pozdějším panelákům se lišil i tím, že neměl plochou, ale sedlovou střechu s mírným sklonem a s ozdobnou římsou a panely kryla omítka. Svým obyvatelům nabízel slušný komfort dvanácti bytů 3+1 o výměře téměř 100 metrů čtverečních. Pro srovnání panelákový byt 3+1 70. let měřil okolo 60 metrů čtverečních.

Zdobení panelových domů se časem vytratilo

Kromě několika realizací se ve výstavbě skeletopanelových domů nepokračovalo. Železobetonový skelet byl drahý a chyběla kapacita a technologie k masové výrobě, skelety i panely se vyráběly na místě stavby.

Byly nahrazeny typy G40 a dalšími, které využívaly konstrukce z montovaných panelů. První pětipodlažní dům s označením G40 byl postaven v roce 1953 ve Zlíně. V Praze se první větší sídliště z těchto domů stavělo na Pankráci Na Zelené lišce (1954 až 1955).

Paneláky byly tehdy zdobeny různými detaily, domovními znameními, arkádovými vchody, mozaikami, které se záhy v rámci masové výstavby vytratily.

Oproti pozdějším panelákům se lišil i tím, že neměl plochou, ale sedlovou střechu s mírným sklonem a s ozdobnou římsou

Tři miliony Čechů žijí v paneláku

Paneláky znamenaly v tehdejším socialistickém Československu rychlé řešení bytové krize, nejvíce se jich postavilo v letech 1958 až 1990. V roce 1985 tvořila panelová výstavba dokonce skoro 99 procent všech nových bytů v bytových domech.

Standardizovaná a neosobní panelová sídliště vytvářela celé nové městské čtvrti a výrazně měnila ráz měst. Příkladem za všechny může být pražské Jižní Město nebo brněnské Bohunice. (viz článek Panelstory v jednadvacátém století)

V Česku je na 1,2 milionu panelových bytů, v nichž žijí více než tři miliony lidí. Téměř 700 tisíc panelových domů je starších víc než 35 let a celkovou rekonstrukci potřebuje přes 60 procent bytového fondu.

Paneláky byly původně projektovány pro životnost přibližně 40 let, někteří odborníci však nosným konstrukcím dávají dalších 50 let existence. Rychlá a levná stavba tehdy ale šla na úkor kvality.

Problémem tak bývá špatná tepelná izolace obvodového pláště či střechy, dožití bytových jader a nevyhovující elektroinstalace. Peníze na opravu paneláků především poskytuje Státní fond rozvoje bydlení v rámci programu Panel (úrokové dotace), regeneraci panelových sídlišť podporuje také ministerstvo pro místní rozvoj.

,