Byt už nepronajmu. Příšerný nájemník byl poslední kapka, píše čtenářka

  1:00aktualizováno  1:00
Vždy jsem si myslela, že pronajímání bytu je ta nejjednodušší věc na světě. Plno mých přátel tak bydlí a nikdy by si nedovolili něco ničit, nedodržovat smlouvu nebo neplatit nájem. Bohužel jsem velmi rychle zjistila, že takové chování je spíše výjimkou, píše ve svém příběhu o pronájmu bytu čtenářka Ivana.

Zájemců na pronájem přišlo hodně. Každému však něco vadilo, píše čtenářka. Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Nájemníka jsem do svého bytu 2 + kk kousek od centra Prahy začala hledat nejprve přes známé. A po pár týdnech jsem byla úspěšná. Nastěhoval se bohémský cizinec, který se živil focením. Sice nájem posílal čím dál později, ale nakonec pokaždé zaplatil, navíc se choval slušně a na všem jsme se vždy dohodli.

Jenže asi po půl roce se odstěhoval a začalo další hledání. Zájemců přišlo hodně. Každému však něco vadilo: že byt neprošel rekonstrukcí a i za dle mého názoru směšné nájemné by do něj nešel, jiný chtěl hned za domem supermarket a restaurace, další se lekl zvýšeného přízemí. Nikdo však nemluvil na rovinu a nic přímo neřekl. Všichni se stále vytáčeli a pak se již neozvali.

Obrátila jsem se proto na realitní kancelář a vše nabralo rychlý spád. Do týdne přišli první zájemci. Postarší pár byl z bytu nadšený. Hledali bydlení pro syna a jeho kamaráda. Dohodli jsme se hned. Slíbili, že osobní údaje pro smlouvu pošlou do večera, ale nakonec jsme z nich vše museli páčit. 

Jak se žije nájemníkům

Pohled z druhé strany

Bylo snadné najít vhodný byt a chová se k vám majitel nemovitosti slušně? Museli jste řešit nějaké nepříjemné situace, a jak jste se bránili? Budeme rádi i za případné rady a vaše zkušenosti, jak se vyhnout či předejít konfliktům. Příběhy posílejte na e-mail: bydleni@idnes.cz.

Trochu mě znepokojilo i to, že na předání bytu dorazili pozdě, ale říkala jsem si, že už přece zaplatili rezervační poplatek a že to třeba byla jen náhoda.

Nájem za prvních několik měsíců zaplatila ještě maminka nového nájemníka. Byla to od pohledu rázná ženská, která budila respekt, a tak jsem měla pocit, že kdyby byl jakýkoliv problém, svému synovi domluví. Několik měsíců byl klid.

Až asi po půl roce se začaly platby za nájem zpožďovat. Pokaždé jsem se také musela s nájmem připomínat. A pak peníze nepřišly vůbec. Telefon nájemník nebral, na zprávy neodpovídal. Tehdy jsem ještě naivně volala jeho mamince a měla jsem strach, zda se mu něco nestalo. Jeho matka mě ubezpečila, že mi peníze hned pošle.  

Další měsíc se situace opakovala. Opět žádná platba, donekonečna vyzvánějící telefon, na zvonění a bušení nikdo neodpovídal. Jeho rodiče mi řekli, že i s nimi přestal komunikovat a že neví, co s ním dělat. Udělal to již dřív. Tímhle způsobem řeší své problémy. Tehdy se dušoval, že už se to nestane.  

Navíc se přidaly stížnosti od sousedů. Hlásili mi, že se po domě pohybují zvláštní existence, z bytu je slyšet křik a dívčí pláč, několikrát už prý zvuky připomínaly padající nábytek. Dotyčná slečna prý navíc strávila některé noci na chodbě. Vchod do domu byl totiž zamčený a ona se nemohla dostat ven.

Rozhodla jsem se nájemníka co nejrychleji z bytu vypoklonkovat. Jenže, jak mu doručit výpověď z nájmu? Na zvonění nikdo neotvíral, přestože byl za dveřmi slyšet pohyb a kukátkem bylo vidět, že se někdo dívá. Nakonec jsme nájemníka o několik dní později náhodou potkali před domem a výpověď nám tedy podepsal. Už neměl kam utéct.

Problém nastal i se stěhováním. Neustále se vymlouval, že mu věci nemá kdo odvézt. Až na výhrůžku, že vyměníme zámek a nebudeme řešit, na které straně dveří budou jeho věci, začal s vyklízením.

Jen vynášení všeho možného před dům mu trvalo přes čtyři hodiny. Dodnes jsem nepochopila, jak mohl během necelého roku do bytu nanosit tolik věcí. Samozřejmě, že byt po něm zůstal v otřesném stavu.

Všechno bylo neuvěřitelně špinavé a smrdělo. V bytě kouřil, i když jsem mu to ve smlouvě zakázala. Dokonce se při podpisu dušoval, že vše bude dodržovat a že před odstěhováním vymaluje. Nic z toho se nestalo. Cigaretový popel po celém bytě a propálený koberec, to mluvilo za vše.

Na zdech byly zbytky nějaké barvy po sprejování. Nádobí jsem našla tak ulepené, že jsem ho musela v myčce mýt třikrát, než jsem se na něj odvážila sáhnout bez rukavic. A i tak jsem polovinu vyházela. Bylo totiž v šíleném stavu.

Pod linkou, v troubě i v lednici se válely zbytky jídla pokryté tlustou vrstvou plísně. Plesnivá byla i sama lednice, nechápu, jak se to tak rychle mohlo stát.

Je mi jasné, že dlužné nájemné už nikdy neuvidím. A velmi rychle jsem došla k závěru, že byt už nikdy nikomu nepronajmu. Snad jednou možná velmi dobrým kamarádům, u kterých si budu jistá, že se umí chovat a chápou, že bydlení není zadarmo. 

Autoři:



Nejčtenější

Když si koupíte koženou pohovku za dvacet tisíc, budete sedět na igelitu

O koženou pohovku je třeba se starat přesně podle návodu výrobce.

Zatímco poměr masa v uzeninách už vnímá většina zákazníků, jen málokoho napadne, že pro nábytek označený jako kožený...

Peklo se sousedem. Kůlnu přestavěl na továrnu s pětimetrovým komínem

1

Místo kůlny má soused na zahradě zděnou budovu, ve které podniká, vyrábí dřevěné suvenýry. Z komína se valí kouř a...



Až se muž vrátí, ložnici nepozná. Manželka ji proměnila za 300 tisíc

Na novou ložnici si Tereza připravila 300 tisíc korun.

Ložnice Terezy a jejího manžela připomíná skladiště. Místnost je přeplněná starým nábytkem, nekvalitní manželskou...

Za Prahou si postavili dům snů. Obavy z dřevostavby jsou zbytečné

Stavba domu trvala pět měsíců od kopnutí do země po stěhování do hotového.

Renata a Ladislav pobývali dlouhé roky v Americe, ve dřevěném domě. Kolem nich žila spousta dalších lidí v...

Deset let stavěl dům z pohledového betonu. Inspiroval se v Japonsku

Výrazné vodorovné slunolamy podporují exotický vzhled domu a zároveň chrání...

Příběh tohoto domu je vyprávěním o cestě za snem, lásce k architektuře, ideálech a zejména o houževnatosti, se kterou...

Další z rubriky

Obývací kuchyně ve srubu vyšla na 500 tisíc. Zábradlí muselo pryč

Obývací kuchyně v přízemí získala novou moderní tvář.

Lucie svůj srub za Prahou miluje. Ráda by se do něj s rodinou přestěhovala na trvalo. Místnosti však nejsou pro...

Za Prahou si postavili dům snů. Obavy z dřevostavby jsou zbytečné

Stavba domu trvala pět měsíců od kopnutí do země po stěhování do hotového.

Renata a Ladislav pobývali dlouhé roky v Americe, ve dřevěném domě. Kolem nich žila spousta dalších lidí v...

Co dokáže zlatá barva v interiéru: dodá mu na eleganci i luxusu

Svítidlo Pinto Gold ocenili už návštěvníci prestižního veletrhu Light and...

Zlatavý podzim sice brzy skončí, ale „zlato“ tím nekončí. Konec roku i zima budou totiž letos výrazně ve znamení zlaté...



Najdete na iDNES.cz