a na tohle potrebovali dizajnerku ?

Proč všude cpou ty hrozně dlouhý závěsy? To jim nevadí, že se válí po zemi, vypadá to blbě a navíc se v těch hačmaninách drží spousta prachu?

Za tak dlouhé záclony se schovají i dva milenci, když přijde třetí.

To nikdy nepochopim. Co za práci se dá udělat na notebooku v posteli? Ano, dá se celkem obstojně psát na klávesnici, ale ne každý se živí spisovatelskou nebo programátorskou činností. Pak už se tímto způsobem dá pouze zoufale šmrdlat něco na touchpadu, ale je to znatelně pomalejší, než u stolu s myší, o to spíše je to handicap u kreativních povolání (grafik, módní návrhář,...).

Bez legrace, rád bych znal názor někoho, kdo dokáže kloudně, pravidelně a dlouhodobě pracovat s notebookem na posteli nebo v klíně...

Jinak celkově se proměna pokoje povedla.

Notebook na práci = ntb+dock+LCD+klávesnice+myš. Pak se dá hovořit o práci.

Ale tak proč né, mě se ten pokoj zdá inspirativní - pro 18ctku super, well done!

Mne se to libi! Az na ten odporny koberec...

Pracuje v manželské posteli....tak holka je to hezká; určitě si hodně vydělá

A kde je to baroko?

Pracovat, učit se, kreativně tvořit v posteli nejde...slečna možná věkem těsně dospělá, ale jinak je to pořád dětský pokoj...

Dnešní mladí jsou stále nároční. Já měl v jejím věku stůl židli ze 60 let mám je doteď. Prostě jsou tak poctivě udělané, že vydržely doteď. Ostatní nábytek skříně, postel mám starý 30 let a pořád je to v OK stavu.

Já je mám dokonce 50 let a jedno křeslo asi 100 let, ještě po babičce, to mi dcera dokonce zakázala vyhodit (přestože jsem to neměla v úmyslu)...

Ale má to být měřítkem náročnosti ?

Kdyby si všichni nechávali nábytek po babičce, kam by dospěl nábytkářský průmysl? To by nakupovali jen ti, na které už nábytek z pozůstalosti nezbyl ?

A mně se to líbí! Osmnáctileté holce s jejími zájmy a zálibami se návrhářka viditelně terfila do přání a vkusu. Ten správně střelený a rozháraný a na pohled neuspořádaný punk styl V. Westwoodové tam vidím a není podstatné, co se líbí těm ostatním, kteří v tom nežijí.

Taky jsem jako mladá holka v podstatě na nic nepotřebovala stůl a židli, můj životní prostor byl veliký a široky gauč, kde jsem se učila, četla, malovala, obložená vším potřebným na dosah, kecala s kamarádkama, dokonce i jedla pokud jsem byla sama a večer si ho ustlala na spaní.. Přesně stejně to měla moje dcera.. Až teprve s věkem jsem objevila, že pohodlnější je leckterá činnost u stolu na židli..

Vybavilo se mi to, když jsem článek začala číst a chtěla se divit, že tam ten pořádný stůl nemá. Najednou se mi vybavila moje studentská léta.. vždyť jsem to v jejím věku měla vlastně stejně! Dneska mám postel jen na spaní a bez stolu a pořádné židle si život samozřejmě neumím představit.

Prostě se mi to nové uspořádání a i barevnost pro mladou holku líbí a ty dveře na zahradu jsou senzační bonus.

Kdybych si tuhle místnost měla v současnosti zařizovat pro sebe, vypadala by určitě úplně jinak. Ale asi to bude tím, že už holt nejsem osmnáctiletá maturantka . Kdybych ale byla, byla bych tímhle nadšená!