Starý dům z roku 1890 stojí pevně opřený ve stráni jako vzdorovitá hráz nepřízni osudu i přírody. Se zatvrzelostí starého a ošlehaného námořníka se postavil i povodním před několika lety.
Ačkoliv voda z nedaleké řeky vystoupala až do úrovně prvního patra, s fortelně postavenou stavbou nepohnula. Ta se jí vysmála. Ale všechno zlé pro něco dobré - po záplavách se zrekonstruovala zadní část domu na mládenecké 1+1. Původně bytový dům totiž řadu let sloužil jen pro kanceláře. Vnuk původních majitelů mu tak opět vdechl život.
Všechno už tu bylo
Ke kuchyni a obytné ložnici, které se staly základem bytu, přibyla moderní pánská koupelna se sprchovým koutem v elegantním šedém provedení z velkoformátových italských obkladů.
Stará dřevěná veranda s úžasným výhledem do zahrady se opravila a zvětšila. Vznikl tak obývací pokoj, v němž díky zasklení bylo možné trávit příjemné chvíle takřka po celý rok.
Starý dům měl radost. Do jeho zdí nevtrhlo nic, co by ho rušilo. Zachovalé kusy nábytku, jež zůstávaly v domě ladem, se postupně opravovaly a vracely k původnímu určení - třeba kredenc se šikovnými detaily a dokonalým využitím prostoru.
Jen k ní přibyl ostrůvkový pracovní stolek s pracovní deskou z jilmového dřeva a skříňka pod dřez vyrobená v podobném stylu jako původní kuchyňský nábytek. Ne vždy se trvalo na původní podobě - například plná dvířka vestavěné spížky se proměnila na prosklená - a rázem tu byl supermoderní prvek.
"Proč pořizovat něco nového, když to jiní vymysleli nebo vyrobili za nás?" říká s přesvědčením majitel, který ctí kvalitní řemeslo a miluje masivní dřevo. Vyměnit stará dřevěná okna za plastová by proto nenechal ani omylem, byť oprava byla zdlouhavá a pracná, totéž platilo o podlaze.
Život jde dál
Jenže co stačí jednomu, dvěma už bývá občas malé. S partnerkou a hlavně s očekávaným příchodem potomka nezbylo než přemýšlet o dalších krocích. Do stran expandovat nešlo, zbývala půda.
"Požadavek byl získat za dostupné peníze další obytný prostor, který bude ale respektovat charakter celého domu," vysvětluje designér Michal Peřina z firmy Lugi, který při navrhování nemohl přehlédnout blízkost řeky.
Proto jeho půda připomíná tak trochu loď v přístavu - při otevření dveří vidíte celou půdu jako palubu lodi, kulatá okénka ve dveřích evokují lodní kajutu, trámy zase ráhnoví. Dokonce i zavěšená hamaka (houpací síť) připomíná lůžka námořníků.
Prosklením štítu získala půda světlo a její majitelé neuvěřitelný výhled do zahrady - jako z přední paluby lodi. Aby neunikalo teplo ven z půdy na schodiště a verandu, která se příliš nevytápí, byla tu postavena prosklená stěna se skleněnými dveřmi v kovovém rámu, aby zůstal výhled do zahrady zachován. Radiátor visící nad schodištěm na zdi brání rosení skel.
Designér důsledně hledal jednoduché přírodní materiály, které by ladily se starým domem i zadáním. To bylo totiž na dnešní dobu velmi neobvyklé: "Byli jsme v Chamomix. Pršelo už několik dní a náš výstup na Mont Blanc, nejvyšší horu Evropy, se stále odkládal. Penziony byly obsazené, našli jsme si proto ubytování ve starém stavení. Dole bydleli domácí, nám pronajali půdu. Všechno tam bylo strašně jednoduché, schody za ta léta ošlapané, dřevěná podlaha 'vykartáčovaná' od častého mytí, mělo to nádech vzpomínek z dětství, kdy se na půdách skrývala spousta pokladů. Ráno nás probudilo slunce, na dvorku kvetly kytky a z mraků vykukoval Mont Blanc. Když jsme se pustili do úvah o rekonstrukci půdy, chtěl jsem, aby i na té naší byla podobná atmosféra. Až se děti jednou odstěhují, aby jim zůstal v paměti prostor s vůní dřeva, hrou světel, byť by to byla úplně obyčejná půda s trámy. A hlavně pocit, že se mají vždycky možnost do ní vrátit," vysvětluje majitel svou představu.
Její realizace v době, kdy rekonstrukcím vládne sádrokarton a spousta nových technických materiálů, tak jednoduchá nebyla. "Zvolil jsem proto minimální členění dispozice a na podhledy pouze MDF desky kladené na pero a drážku rovnou na trámy. Pod nimi je samozřejmě izolace, vzduchová mezera, parotěsná fólie a nad ní krytina," popisuje Michal Peřina.
Největší práci představovalo očištění trámů. Použila se rotační bruska, poté se nanesla bezbarvá lazur Herbol. Stěny - včetně obezdění vany - tvoří cementová stěrka.
Smrkové palubky doplnily sisalové čtverce (nejdražší použitá podlahová krytina na půdě, zato takřka nezničitelná), do dětského pokoje byl zvolen koberec s teflonovou úpravou, který se snadno udržuje, a navíc je i pro "lezouny" příjemný.
Díky použitým materiálům se zhruba 100 metrů čtverečních (vnitřní šířka místností je pět metrů, ložnice má délku 6,6 metru, pracovna 4 metry, koupelna 4,5 metru a dětský pokoj 6,2 metru) pořídilo za velmi přijatelnou cenu.
Nábytek tvoří především policové i uzavřené skříňky vyrobené na míru podél stěn, kde je nízká podchodná výška a prostor by stejně nebylo možné využít. Ke slovu přišly i zrekonstruované kusy po prarodičích a na míru vyrobené velké dvojlůžko s kvalitními rošty a matracemi.
Zadání počítalo nejen s příchodem dítěte, ale také s tím, co nastane za desítky let. Děti odejdou a rodiče se vrátí do spodního bytu, protože pro ně bude pohodlnější. Půda osiří, ale bude připravena pro ty, kteří se sem třeba vrátí, možná si tu budou hrát vnoučata a hledat poklady.
Spojený svět
Dvoupodlažní byt spojuje schodiště umístěné ve verandě, proto je kontakt obou podlaží poměrně malý. "To byl dokonce záměr. V domě fungují i nadále kanceláře, původní byt má tak kvůli tomu poměrně málo soukromí, byť má díky zasazení domu do stráně samostatný vstup na úrovni prvního patra. Proto například nahoru na půdu nevede zvonek ani telefon," vysvětluje Michal Peřina.
Jenže večer, když dům utichne, nemusí být odloučení obou podlaží příjemné. Místo telefonu proto zvolil "světelný telegraf" - velkou skleněnou desku zapuštěnou do podlahy v koupelně, která je nad dnešním obývacím pokojem (dříve ložnice). Světlo procházející nahoru informuje o tom, co se dole děje, vstupem na sklo lze upozornit zase na to, že se nahoře sami nudíte.
Hra s průhledy a sklem funguje také na verandě, mezi kuchyní a verandou, dokonce i na schodišti, kde byly proskleny některé podschodnice (svislá část schodu). Rekonstrukce se totiž dočkala také veranda - čelní dřevěnou stěnu s velkými okny nahradily plně prosklené skládací dveře. V horkém létě je lze složit do strany - a rázem se ocitnete na terase.
Více se dočtete v časopise Living 5/2007.
