K tomuto prohlášení jsem se nelehce a dlouho odhodlával. Rozhodující byla prohlídka několika nových "oblastí výstavby" v okolí Brna, zejména v obci Soběšice. Podobné lokality, zpravidla obdařené poetickými názvy, aby lépe předstíraly něco, čím nejsou, jsou rozesety po celé republice, nejen u velkých měst.
Co je příčinou toho, že jinak soudní a vzdělaní lidé vloží své úspory, a často ještě zadluží i své děti, do předmětu, který jen předstírá, že je domem? Vidíme směsici kalifornského bungalovu z amerických seriálů, šestibokých arkýřů německých historizujících vil konce 19. století, z nichž už tehdy byly mnohé kýčem, barokizující balustrády z laciného betonu a térového papíru předstírajícího střešní tašku...
Vše s množstvím zatékajících úžlabí střech a půdorysných zalomení, oblouků a výklenků, které zvyšují tepelné ztráty, náklady na údržbu a které prakticky znemožňují účelné využívání obyvateli. Má to s domem společné snad jen to, že ochraňuje, byť s leckterými nedostatky, majitele před vrtochy počasí.
Odchýlení od zásad
Proč se stavebníci, stavitelé a někdy architekti odchýlili od osvědčených, generacemi tvůrců ověřených zásad? Kvalitní dům vzniká přece tvorbou, ne sériovým opakováním schémat a bezdůvodně převzatých tvarů.
Tvorbou, která vychází z dialogu moudrého klienta s poučeným architektem, z vlastností místa, ze způsobu života stavebníka a jeho rodiny a z mnoha dalších souvislostí. Vzniká jen procesem, ve kterém je nalézán tvar uměřený funkci, odpovídající technické řešení, v němž jsou vyhledávány emoce dodávající domu krásu a vnitřní sílu, měnící stavitelství v architekturu.
Předstírání a lež
Podmínkami takového procesu je však vědomí, kdo jsme a co chceme. A to jak na straně budoucího obyvatele, tak na straně architekta. Ti, kdo po domu touží, však zpravidla neznají nebo nechtějí znát svou skutečnost, v domě míní zhmotnit sen být někým jiným, kým být nemohou. Ztotožňují se s tím, co zahlédli v časopisech, seriálech a v hradech navštívených během dovolené. To je ideál - a co na tom, že oni stavějí u Soběšic.
Kým jsou a kde se nalézají, nevědí ani mnozí architekti a stavitelé. Také oni chtějí být zajímavějšími, žádanějšími, často nemají názor na současnost, mnohdy ani nechtějí vyjádřit skutečnost. Tak vznikají iluzorní seskupení předmětů k bydlení (ostýchám se které mají se současností pramálo společného. Příčinou celého problému je tedy předstírání a lež.
Situace se lepší
V poslední době tento převládající model naštěstí dostává konkurenci. Je stále více stavebníků, kteří chtějí pravdivý výraz svých potřeb, možností a existujících okolností vyjádřit v účelném domě, který pro jejich životní styl na míru navrhl architekt. Jsou ochotni vynaložit na hledání tvaru - pro ně toho pravého - tolik chybějící čas. Jsou si vědomi, že složitější, bolestnější a na počátku i dražší hledání vyústí v úměrné a efektivní řešení domu, ve kterém se jim bude nejen dobře žít, ale v konečném výsledku bude celkově i lacinější.
Není podle mne náhodou, že jde většinou o lidi, kteří v 90. letech založili malé firmy a po letech úsilí a finančních investic do jejich stabilizace jim "vybylo" na vlastní bydlení. Příkladů takových domů je stále více. Stačí vzít do rukou katalog Úsporný dům České komory architektů či časopisy ERA, Architekt nebo Stavba, které jsou známy především stavitelské obci, ale bohužel v záplavě komerčních tiskovin o bydlení unikají pozornosti široké veřejnosti.
Úměrnost a řád
Co mají tyto domy společné? Především úměrnost, sepětí s místem, na kterém stojí, pokoru a řád. Nepřehlédnutelné je jednoduché až banální, ale perfektně funkční rozvržení, prosté, účelné až asketické tvary. Evidentní jsou pravdivě přiznané vlastnosti, textury a barvy materiálů, které nepředstírají, že jsou něčím jiným. Velká pozornost je věnována řemeslnému zpracování detailu.
A projevuje se tu hlavně ona již zmiňovaná nepostižitelná vnitřní síla, která vzniká ze znalosti a zápalu zúčastněných. Nezáleží na tom, zda je možno domy zaškatulkovat do některého z neo-ismů, nezáleží na tom, zda mají plochou, pultovou či sedlovou střechu, zda jsou na vesnici, či v Praze. Důležité je, že byly vytvořeny, ne "dodány" či smontovány z univerzálně vyrobených dílců či myšlenek.
OČIMA ARCHITEKTA
Dalibor Borák, Architektonická kancelář Borák-Boráková
Zabývá se projektováním rodinných domů i komerčních staveb
Ing. arch. Dalibor Borák
Projektovou praxi započal v roce 1984 ve Stavoprojektu Brno v Atelieru 01. Od roku 1987 pracoval v podniku Drupos Brno. Samostatnému projektování za začal věnovat od roku 1990 nejprve jako samostatný architekt, později spolu s Ing. Jiřím Prachařem a Ing. Jaroslavem Suchým ve sdružení "Nový dům".
O dva roky později se ke sdružení připojila Ing. arch. Helena Jelínková (od roku 1998 Boráková). Sdružení zaniklo v roce 1997 a vznikla Architektonická kancelář Borák - Boráková, která projektuje dodnes. V roce 1996 započala spolupráce s architekty Hrůšou a Pelčákem; Dalibor Borák jako odpovědný architekt vede projekty tohoto ateliéru, které jsou zpracovávány pro firmu IKEA ČR.
Dalibor Borák je také spolu s Tomášem Dusem a Jiřím Šigutem spolumajitelem firmy Dobrý Dům, která domy projektuje i staví. Také je jedním ze zakládajících členů České komory architektů. |
 Tato moderní stavba vznikla nedávno v Omnici na úpatí prudkého svahu. Majitelé jsou s konečnou podobou spokojeni, protože dům vypadá zvenku neobvykle a zároveň má velmi dobře vymyšlené vnitřní dispozice.
|
