Květnový převrat na bělohradské radnici, při němž radniční koalice tvořená Klubem podnikatelů a lidovci hodila přes palubu místostarostu Václava Machka, zahalili pučisté do prohlášení, že mezi Machkem a starostou Šubrem to neklape. A že to má na svědomí Machek. Jak by ne! Vždyť to byl právě zástupce starosty, který se postavil Šubrovu teroru na radnici. "Už to dál nemohu snášet! Nesmím mlčet!" zaříkával se Machek po každém jednání městské rady. O co vlastně šlo? Žádné chyby v komunikaci ve vedení města, žádné spory o využití známé lázeňské Bažantnice, spory nevedli politici ani o výstavbu kanalizace či o přípravu průmyslové zóny - Machek zkrátka odmítl cvičit. Dříve než se totiž Pavel Šubr stal bělohradským starostou, byl jako sportovní redaktor MF DNES hluboce ponořen do dění kolem sportu. Aby nevyšel ze cviku, zavedl na radnici pravidelné fyskulturní čtvrthodinky. Zpravidla se začínalo žabáky. "Jenom když měl Šubr dobrou náladu, protože zrovna prosadil vyšší poplatky za bahenní koupele, zadával mírnější poskoky vzpažmo," prozrazuje Machek. Tak to šlo téměř dva roky - radní cvičili tak, jak starosta pískal. Machkovi začala docházet trpělivost. Když si však Šubr začal nosit do zasedací síně i stopky a jednotlivým radním měřil, za jak dlouho zvládnou běh z radnice do vinárny U Sokola a zpět, Machek se vzbouřil. "Nezapadl jsem do koncepce osazenstva radnice, které do vedení vynesly komunální volby. Proto jsem musel zmizet," vysvětlil. Od té doby je Šubr na radnici ještě jistější v kramflecích. V oddacím sále radnice se objevilo pískové doskočiště, z druhého patra visí lana pro šplh, radní vrhají koulí.
30. prosince 2000
