Do bytu jsme zavedli plynové topení, vybudovali zde koupelnu s vanou, přidali toaletu a postupně jsme se zabydlovali. Po revoluci vrátilo město dům v restituci původním majitelům. Ti ho prodali. Další vlastník začal v domě zřizovat obchodní prostory.
Firmě, která zde vykonávala stavební práce, se podařilo vybourat nosné zdi a celý dům se začal rozpadat. My jsme bohužel měli byt pod půdou, kde žili holubi. Puklinami po obvodu stropu nám do bytu začal padat holubí trus. To byla katastrofa. Syn má totiž astma. Situace byla neúnosná. Z bytu, do kterého jsme investovali nemalé peníze, jsme se museli z důvodu havárie vystěhovat.
Byt byl v otřesném stavu |
Po nějaké době nám byl opět městem přidělen vybydlený byt pod půdou. Měli jsme si ho opravit a jako bonus získat větší bydlení. Celý prostor vypadal příšerně. Na balkoně chyběly roky dveře, kvůli tomu bylo z bytu holubí sídlo. V kuchyni si udělali hnízdo a vyvedli tam i mladý.
Rok jsme na vlastní náklady byt opravovali. Modernizovali jsme veškeré plynové rozvody, vyvložkovali komín, natáhli novou elektřinu, dali nový záchod i vanu. Položili dlažbu, vyměnili plynový kotel a samozřejmě provedli kompletní deratizaci. Celý byt jsme dali do pořádku.
Město nám slíbilo, že nám základní vybavení proplatí. Pak nám úředníci řekli, že žádné peníze nemají. Neměli jsme chuť žebrat a vše hodili za hlavu. Byli jsme rádi za byt, ve kterém jsme si spokojeně žili až do března 2010. Tehdy v domě začaly stavební práce a s tím spojené problémy.
Jednoho dne jsem přišla domů a zjistila, že se začíná stavět i na půdě. Nikdo nám nic neřekl, prý byt není náš a vlastník, tedy město, nemá povinnost nám úpravy oznamovat.
Úředníci chodili bytem, fotili si vzniklé škody a říkali, že to musíme vydržet.
Stejně jako v předchozím bytě nastaly problémy. Začaly praskat obvodové zdi a já se bála, že nás opět čeká stejný scénář. Na staveništi jsem žít nechtěla a oznámila jsem na místním úřadu. Úředníci nás postupně navštěvovali, procházeli bytem, fotili si vzniklé škody a obírali nás o čas i soukromí. Vždy jsme byli ujištěni, že se nemusíme ničeho obývat, že vše je jen dočasné a že to musíme vydržet, stejně jako ostatní sousedé.
Byla jsem ze všeho naprosto vyřízená. Neměli jsme kam jít, a to ani v případě, kdy na půdě chytly od svařování trámy a den před Štědrým dnem nám hasiči vodou zničili strop, který se provalil a vznikla zde půlmetrová díra. Jenže na střeše nebyly tašky. Když začalo pršet, tekla voda rovnou do kuchyně.
Úředníci opět vedli svou. Byla to jen nešťastná náhoda a musíme to vydržet. Žádala jsem město, aby vzniklé škody napravilo.
Pošlete svůj příběhMajitelé a nájemníci. Jak se jim žije? S nájemníky bývá problém, stejně jako s majitelem nemovitosti. Zajímá nás, jaké máte zkušenosti a zda jste někdy museli řešit nějaké nepříjemné situace a jak jste se bránili. Budeme rádi i za případné rady a vaše zkušenosti, jak se vyhnout či předejít konfliktům. Příběhy posílejte na e-mail: bydleni@idnes.cz. |
Žili jsme v opravdu příšerných podmínkách. V té době mi poštou dorazil dopis o navýšení nájmu, se kterým jsem přirozeně nesouhlasila. Chování úředníků jsem považovala za šikanu.
Vše nakonec zamířilo k soudu a kvůli dluhu na nájemném mi bylo nařízeno vyklizení bytu. Se splátkami jsem se opravdu opozdila, přišla jsem o práci a byla odkázána pouze na invalidní důchod ve výši 6 200 korun. Nasadila jsem tedy prášky na bolest a nastoupila do nové práce a dluh začala splácet.
V bytě žijeme dodnes. Náklady na bydlení hradím pravidelně. Plíseň a houbičky, které nám začaly růst ze stropu, jsme odstranili a zdi vysoušíme. Koho zajímají problémy nájemníka, který má soudní vystěhování?
