Sousedka nás svým chováním velmi obtěžuje a nejen nás, ale také zahlcuje úřady, nejčastěji ten stavební. Úřednice musí její stížnost vyslechnout, vše zaznamenat a na základě tohoto oznámení stavbu navštívit, udělat šetření a s výsledkem obě strany seznámit.
Neustálé návštěvy a kontroly ze strany úředníků a vyjadřování se k rekonstrukcím a různým sebemenším stavebním úpravám nás všechny otravuje.
Z pohledu sousedky je to oprávněné oznámení, my na její chování máme ale jiný názor. Není možné neustále otvírat dveře úředníkům a vše jim vysvětlovat. Můžeme se nějak bránit?
Na dotaz čtenáře odpověděli dva odborníci, kteří se touto problematikou zabývají:
Tomáš Frýdek, RE/MAX Delta
Odpověď na posouzení postupu výměny původního okna za větší nalezneme ve stavební legislativě. Podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. c) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu nevyžadují udržovací práce, jejichž provedení nemůže negativně ovlivnit zdraví osob, požární bezpečnost, stabilitu, vzhled stavby, životní prostředí nebo bezpečnost při užívání a nejde o udržovací práce na stavbě, která je kulturní památkou. Podle odstavce 2 však ohlášení nebo stavební povolení vyžadují změny staveb uvedených v odstavci 1, jejichž provedení by mělo za následek překročení uvedených parametrů.
Podle ustanovení § 104 odst. 1 písm. j) stavebního zákona ohlášení stavebnímu úřadu vyžadují udržovací práce na stavbě neuvedené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. c) stavebního zákona.
Na souseda stížnosti neplatíPro něj jsem mrňavý, křivý bonzák Bydlím v paneláku, kde je všechno slyšet. Nově nastěhovaný soused, kterému je 85 let, dělá v noci neuvěřitelný nepořádek a hluk. Nejhorší je to mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní. Městská policie nekoná a já jsem již naprosto zoufalý, píše čtenář do seriálu Sousedské války. |
Pokud se při výměně okna nebude měnit barva nebo členění okna, není nutné tuto stavební úpravu řešit s příslušným stavebním úřadem. Nebude potřeba požádat o vydání stavebního povolení ani výměnu okna ohlašovat. Výměnu okna za větší je však nutné stavebnímu úřadu ohlásit, neboť se touto změnou mění vzhled stavby.
Podle ustanovení § 178 odst. 2 písm. a) stavebního zákona se fyzická osoba jako stavebník dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 104 provede stavbu nebo její změnu, terénní úpravy nebo udržovací práce bez souhlasu stavebního úřadu a za tento přestupek lze uložit pokutu do 500 tisíc korun.
Mezi udáváním a oznámením může být velmi tenká hranice. Je třeba posoudit, zda činnost, která je oznamována, je či není vykonávána v souladu se zákonem. Tedy zda jde o činnost povolenou, zda oznamovatel jedná v dobré víře tím, že oznamuje nepravost a nesleduje touto činností vlastní prospěch.
Je otázkou, zda by v případě nahlášení protizákonného jednání měl být takový oznamovatel označen za udavače. Pokud tedy oznamovatel informuje stavební úřad o porušování stavebního zákona, tak proti takovému „udávání“ je možné se bránit respektováním zákona. Žaloba, jejímž předmětem sporu by bylo zabránit oznamování porušení zákona, by nebyla úspěšná.
Lenka Ptáčková Resová, advokátka
Soudní ochrana proti obtěžujícímu chování souseda je zakotvena v ustanovení § 1012 občanského zákoníku, podle kterého má vlastník právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.
Pokud se rozhodnete domáhat se svých práv u soudu, potom je vhodné obrátit se na advokáta, který poskytne právní pomoc. Seznámíte jej s věcí, předložíte doklady a on posoudí, do jaké míry je možné očekávat kladné rozhodnutí ve věci. Odměna advokáta za poskytování právních služeb se řídí jeho smlouvou s klientem a není-li odměna advokáta takto určena, řídí se ustanoveními vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) o mimosmluvní odměně.
Výše mimosmluvní odměny se stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal. Přitom se vychází z tarifní hodnoty, kdy např. částka 50 000 korun se považuje za tarifní hodnotu ve věcech osobnostních práv.
Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí z této tarifní hodnoty částku 3 100 korun. Mimosmluvní odměna náleží za každý z těchto úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb, další porada s klientem přesahující jednu hodinu, písemné podání nebo návrh ve věci samé nebo také sepsání právního rozboru věci či jednání s protistranou, a to každé dvě započaté hodiny.
Pošlete příběh Svůj boj se sousedy nám pošlete na adresu: bydleni@idnes.cz pod názvem Sousedské války. Zajímavé texty zveřejníme a přineseme i jejich řešení. |
Advokátu náleží také náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie.
Nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 300 korun na jeden úkon právní služby. Pokud je advokát plátcem daně z přidané hodnoty, potom se odměna o tuto daň zvyšuje.
Soud nerozhoduje jen o věci samé, ale rozhoduje také o náhradě nákladů řízení.
Podle § 142 občanského soudního řádu účastníku soudního řízení, který měl ve věci plný úspěch, bylo-li žalobě vyhověno, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.
Kdo prohraje soudní spor, nese veškeré náklady, které na jeho vedení vynaložil, tj.
- soudní poplatky,
- odměnu za právní zastoupení svému advokátovi,
- úhradu znaleckých posudků atp.,
- jakož i náklady, které musela vynaložit protistrana, např. za právní zastoupení advokátem. Zahájení soudního řízení je tak nutné dobře zvážit. Někdy je rozhodnutí o tom, kdo zaplatí náklady řízení, významnější než rozhodnutí sporu samého.
