Příběh rozepře dvou bratrů začal v době, kdy po svém zesnulém otci zdědili rodinný majetek – lukrativní stavební pozemek s výhledem na Středozemní moře.
A hned začali vymýšlet, jak s ním naloží. Nemohli se ovšem na žádném nápadu shodnout. Vše ještě zhoršilo město, které jednu část pozemku odřízlo rozvíjející se infrastrukturou. Tato parcela měla divný tvar a byla blízko silnice.
Bratr, kterému připadla tato nešťastná parcela, se rozhodl smělé plány šťastnějšího sourozence na luxusní bytovou rezidenci zhatit tím, že mu do milionového výhledu na moře postaví extrémně úzkou, přesto obyvatelnou nemovitost.
Plán mu vyšel. Luxusní dům za hubenou stavbou ztratil původní hodnotu. Podivné obydlí se tak stalo ztělesněním zášti mezi sourozenci.
Čtrnáct metrů vysoká stavba pojmenovaná příznačně Al Ba’sa (v překladu Zášť, Nevraživost), která má v nejužším bodě jen šedesát šest centimetrů a v nejširším čtyři metry, je skutečně plnohodnotně obyvatelná.
Budova, která má v každém patře pouze dva byty, sloužila po dlouhou dobu jako nevěstinec a později se stala útočištěm pro válečné uprchlíky. Dnes je opuštěná, demolice ji však nejspíš nečeká. O příliš úzký pozemek není zájem.
Detaily již zapomenutého příběhu znovuoživila libanonská urbanistka a architektka Sandra Rishani v knize o zajímavostech Bejrútu.
