Původní „standardní“ dům už dvěma rodinám – prarodičům a rodině s dvěma dětmi - nestačil. Přitom právě pro ně chtěli rodiče získat dva pokoje pomocí přístavby.
Architekt Radek Lizna jim tento nápad naštěstí rozmluvil. Proč nepořídit k domu celé „křídlo“, které by uspokojilo všechny potřeby, a to dokonce i ty, na které původní obydlí nemyslelo.
Starší nenápadný až nevýrazný dům s malými okny by mohl stát všude, třeba na holém pozemku. Jeho obyvatelům u něho chyběl přímý kontakt se zahradou, což u domů v zahradní čtvrti je nesmírná škoda.
Vlastně na tom byli stejně jako lidé z paneláků, které časem vyrostly za domem: mohli jen roztáhnout záclony, a dívat se na pár stromů. Nic víc.
Život na schodech
Koncepce nového „křídla“ domu vycházela z přímého spojení se zahradou i z přesvědčení architekta, že spojovacím a zároveň nejživějším „mostem“ mezi starým a novým se stanou schody.
„Moc jsme tomu nevěřili, ale teď musím přiznat, že měl pravdu. Na schodech sedáváme my i syn a dcera, tady se řeší spousta věcí, děti na nich dokonce i jedí, protože tak mají přehled o všem kolem,“ říká štíhlá Renata, ke které jen těžko „ladí“ sedmnáctiletý habán i jeho mladší sestra.
Starý a hmotově „těžký“ dům však hlavně získal křídlo s takřka prosklenou čelní stěnou. Protože spojovací „krk“ mezi starou a novou částí potřeboval stejně jako krční páteř pohyblivé obratle, zafungovaly schody jako přirozený a zajímavý „hybný“ spojovací prvek.
Představa, že mladá rodina získá výhled do zahrady v každém ročním období, se naplnila vrchovatě. Prosklenou stěnu tvoří posuvná okna, jimiž lze propojit terasu před nimi a obytný prostor takřka v jeden celek.
Tak jako v brněnské vile Tugendhat, skvostu světové architektury, jen s tím rozdílem, že okna zde nesjíždějí dolů, ale posouvají se do stran, a místo výhledu do veliké svažité zahrady se můžete potěšit pohledem „jen“ na velký ořech a pečlivě udržovanou zahrádku.
„Tak trochu lituji, že jsme něco takového neměli, když byly děti malé. Mohly spát venku na zahrádce, třeba v dešti, protože terasa je částečně krytá, a já mohla být uvnitř a vlastně s nimi,“ konstatuje Renata.
Pohled na prosklenou stěnu může v sychravém počasí vyvolávat pocit, že v obývacím pokoji bude chladno. Jenže není. Důvod?
„Využil jsem příhodnou orientaci na východ, navíc zde zahrada vytváří přirozenou hradbu proti větru, které napomáhá i zástěna v horní části. Ta chrání terasu před větrem i uživatele před dotěrnými pohledy z okolí,“ vysvětluje architekt Radek Lizna.
Zástěna je po čtyřech letech dokonale obrostlá břečťanem, takže chrání stolovníky nejen před větrem, tak i před výhledem na užitnou zahradu s kompostem a skleníkem. Na terase můžete v soukromí grilovat či popíjet čaj, aniž vás cokoli obtěžuje.
Jediné, co odmítlo Radkovi Liznovi „poslušnost“, byl starý ořech. Maminka se jej odmítla vzdát, jenže jeho kořeny a jejich kyselý „dech“ ničí rostliny v okolí stromu včetně těch, které měly oživit zídku z břidlice.
I tu si vymyslel architekt Lizna, protože chtěl přirozeným způsobem oddělit zahradu od terasy. Ačkoliv zahradní architekt, kterého si rodina pozvala na pomoc při řešení zahrady, volil do zídky odolné rostliny, ořech vyhrál.
Sklo místo zdí
Vedle posuvných oken se sklo uplatnilo jako materiál i na posuvných dveřích, které oddělují zádveří od dalšího obytného prostoru. Původně se tu s dveřmi ani příliš nepočítalo, ale nakonec se ukázalo, že se vyplatí – chrání před větrem i listím, které sem ze zahrady občas zavane vítr.
„Najít vhodného dodavatele byl docela problém. Museli jsme hodně dlouho hledat, ale nakonec se firma našla,“ upozorňuje na zdánlivou maličkost Renata. Prosklené zádveří s posuvnými celoskleněnými dveřmi „předsíň“ moc nepřipomíná, spíš zimní zahradu, což je vidět nejlépe ze schodů.
S dodavateli na stavbě většinou žádné obtíže nebyly, jenže – jako vždycky – se nějaká ta chyba na kráse objevila.
„Chtěli jsme nechat zeď obýváku ´holou´, jen z pohledového betonu, jenže zedníci to jaksi nepochopili. Jednou jsme přišli domů a na zdi našli vzkaz vyrytý hladítkem: Ahoj, Radime! A bylo po záměru, protože hrubé rýhy už ztvrdly. A tak dostala zeď klasický štuk,“ lituje dodnes majitelka.
Jinak s řemeslníky žádné větší problémy nebyly – nebo o nich za zdí nevěděli. „Díky tomu, že se všechny sítě vedly přes suterén domu, probíhala stavba nezávisle na dění v domě,“ vysvětluje architekt Lizna.
Majitelka pokládá za jeden z největších zážitků celé stavby moment, kdy nebyla přestřižena pomyslná páska, ale jen „shozená“ zeď ze sádrokartonu. Po jejím zborcení se nová kuchyně okamžitě spojila s dalším obytným prostorem, jako kdybyste roztáhli oponu.
„My jsme v kuchyni vařili a jedli, a za stěnou vznikal nový dům. Vyhnuli jsme se tak i typickému nepořádku a prachu ze stavby,“ popisuje majitelka dění před čtyřmi lety.
Místo „opony“ se dnes v domě s úspěchem využívají oranžové rolety. Jsou poměrně hodně široké a i v sychravých dnech, kdy pošmourné počasí optimismu právě nepřidá, dodávají interiéru slunečnou náladu.
Teplá bambusová podlaha a zářivé vlčí máky na zdi k této náladě přispívají svou troškou do mlýna také. Přemíru „tepla“ tak vyvažuje elegantní šedá pohovka z prodejny Artefakt a jídelní stůl se skleněnou deskou (IKEA). Jinak zde příliš nábytku ani dekorace nenajdete, možná i proto, že paní Renata je výtvarnice a dekoratérka na volné noze.
„Když přijdu domů, nemusím už žádnou dekoraci a ozdoby vidět, bohatě mi stačí ty, s nimiž pracuji.“ Pohled na kultivovaný interiér dává za pravdu starému tvrzení, že „méně bývá někdy více“.
Pohodlně i se schody
Podlaží domu se jakoby obrátilo: obývací a dětský pokoj (rozšířený na dva) se přestěhovaly do nového křídla, kde přibyla i další koupelna a WC pro děti. Soukromí bylo učiněno zadost, což je zejména v případě syna, jehož návraty se už občas odehrávají v poněkud pozdnějších či přímo ranních hodinách, hodně příjemné.
Aby se nemuselo pobíhat pro každou zapomenutou lžičku nahoru, přestěhovala se do spodní části také část nádobí; dokonce se něco pořídilo i dvakrát.
„Každý, kdo jde nahoru nebo dolů, už jaksi automaticky sebou bere to, co patří o pár schodů dolů nebo nahoru. Nemusí se zbytečně pobíhat po schodech,“ popisuje zvyklosti v Chodu domácnosti paní Renata. Jediné, co jí snad chybí, je možnost vidět na televizní obrazovku.
„Nejsem žádný televizní maniak, ale když vařím, občas bych uvítala odreagovat se třeba sledováním nějakého filmu.“
Z „horní“ kuchyně brání výhledu do obývací části příčka, v níž byl zabudován krb. Pohled do ohně sice nikdy neomrzí, ale s výhledem na pánev či do hrnců vždycky nekoresponduje.
Prostorná a šikovně navržená kuchyně (IKEA) má i svůj pracovní pult pro drobné spotřebiče. Původně zde byl „barový pult“ vedoucí do obývacího pokoje ve starém domě, ale po rekonstrukci se zazdil a do vzniklé niky skvěle zapadla skříňka a police na spotřebiče.
Na barové řešení se nezapomnělo, skleněná deska slouží i k příležitostnému stolování. Skvěle opracované sklo drží na kovových nosnících pouze skleněné lepidlo.
„Je dokonalé, můžete se o desku i opřít a bez problémů vás udrží. Tady to se sklem vyšlo, jen v dětské koupelně nám skleněné umyvadlo a deska radost neudělalo. Poměrně brzy prasklo, a tak je vystřídal nerezový kruhový kuchyňský dřez. Pro výtvarnici, která umyvadlo vyráběla, to byl první pokus. Hodně nás to mrzelo, už kvůli poměrně vysoké ceně – reklamace nevyšla – ale dnes s odstupem uznávám, že by stejně nebylo praktické kvůli úklidu. To jsme poznali i během krátké doby užívání.“
Praktická se ukázala dlažba v „horní“ předsíni, která přechází volně i do kuchyně. Chytře vymyšlený kladečský plán (opět nápad architekta Lizny) supluje tak trochu koberec. Motiv pruhů se objevuje jak na podlaze, tak na obkladu v koupelně.
