Přijďte, poradíme, posloužíme. Až naprší a uschne.

První adventní neděli se má drahá polovička rozhodla, že jsem dostal chuť na předvánoční vylepšení bytu neboli polepit dětem zeď korkem a udělat na ni poličky. Na argument, že k tomu potřebuji korek, lepidlo zvané Chemoprén, ředidlo, lak, nařezat desky a... v tu chvíli jsem měl v ruce letáček jedné nejmenované firmy, který hrdě hlásal: Otevřeno denně 8.00 až 19.00, nejlepší ceny nejširší výběr, klademe důraz na odborné školení prodavačů, kteří vám rádi poradí. Nebylo vyhnutí. Chuť pracovat jsem vzal za vlastní. "Jdeme!" zavelela pertnerka. Jenomže, ejhle, v nejmenované obří prodejně na konečné v Kobylisích mají opravdu snad všechno, pokud ovšem nechcete něco konkrétního. V tom případě to ne a ne najít. A tak začnete procházet mezi regály s nepřeberným množstvím nablýskaného zboží, které teď vůbec nepotřebujete. Ale co kdyby někdy? Dobrý prodejní trik. Po tři čtvrtě hodině únavného, ale bezúspěšného hledání jsem přímo bytostně začal nenávidět všechny reklamní taktiky prodejců. Přestal jsem se shánět po chemoprénu a začal hledat prodavače. Další ztracenci třičtvrtěhodinka. Za tu doba bych už měl nalepený alespoň korek. "Nech si prodavače vyvolat v informacích, " radila manželka. Tam nám ukázali směr a poradili, kde je domeček, v němž šije paní a ta nám poradí. V domečku paní doopravdy byla a skutečně šila a vůbec nic nevěděla o chemoprénu, nemluvě o dalších konkrétních maličkostech, které jsem taky potřeboval. Nakonec se díky telekomunikační technice paní z domečku spojila s odborníky, ti poradili jí a ona pak nám. Takže jsme nakonec vše pořídili a mohli jít domů. "Já bych si stěžovala vedoucímu, " zazněl do ticha manželčin hlas. Po pěti minutách se dostavil vedoucí. U pokladen nám oznámil, že jsou samoobslužná prodejna, a přesto je na každém oddělení odborně zaškolený prodavač. Nevěřil jsem mu. Vedoucí použil techniko a mobilně se s prodavačem spojil a oznámil nám: "Je tam. " 'Ať nám ho ukáže, " radila manželka. Opět jsme se vrátili mezi regály. Nebyl tam. Druhý den při cestě do práce jsem mimoděk vstoupil do malého krámku vybudovaného z českého kapitálu. Skvěl se nad ním ošuntělý nápis: Barvy laky - železářství. Ustoupil jsem. "Přejete si?" ozvalo se zpoza pultu. "Chemoprén, " odpověděl jsem mimoděk. "Co budete Lepit, ono se to totiž liší, například když chcete... " Nic jsem sice nekoupil, ale s úsměvem blaženého idiota jsem opouštěl ten zázračný obchůdek. Nechápu, jak mohou zahraničním kapitálem podporované giganty ohrozit naše malé české obchůdky. Nepříjemný tón mého mobilu mě vytrhl z myšlenek. "Nezapomněl jsi? Zítra je Jitky, maminka má svátek. Potřebuje skládací schůdky a v letáku jedno inzerují a představ si, jen za... "