Vše začalo neuvěřitelnou náhodou. "Asi před rokem volala sousedka, že je tu dům na prodej, jestli se nechceme podívat. Přestože byl dům postavený ve stylu, který neodpovídal našim představám, místo a výhled do krajiny byly tak úžasné, že jsme neodolali," vzpomíná majitelka Anna.
Po narození druhé dcery a s rozrůstajícím se podnikáním manžela rodině už třípokojový byt nestačil. Tomáš vždy toužil po vlastním domě, ale hlavním impulzem pro změnu byla snaha, aby každá dcera měla vlastní pokoj a on své zázemí, kam se může nerušeně zavřít a věnovat se práci.
Z původně plánované částečné úpravy domu se nakonec stala rekonstrukce kompletní. Architekt Martin Frank, jemuž Anna a Tomáš práci na domě svěřili, se snažil dispozici domu upravit tak, aby byla úspornější. Bylo třeba vyhnout se hluchým místům, například celému otevřenému schodišti a nevyužitému prostoru pod ním.
Na přání majitelů nejsou použity fotografie domu zvenčí.
Důvěra je důležitá
Manželé se na zásadních věcech shodli. "O bydlení jsme se vždycky hodně zajímali a doma se nám stále vršily časopisy věnované této problematice. Manžel se rekonstrukcí domu velmi zabýval a interiérů, které vytvořil architekt Martin Frank, jsme viděli hodně. Ostatně v jednom takovém domě žije spokojeně i moje sestra. Volba byla tedy jasná," prozrazuje Anna.
Architektovi majitelé plně důvěřovali a některé detaily s ním průběžně konzultovali. Vzhledem k orientaci obývacího prostoru směrem na východ požadovali interiér hodně světlý, útulný, teplý a vybavený přírodními materiály, proto se zde hodně objevuje dřevo a len. Vyměnila se také okna, některá se rozšířila, aby tu byl dostatek světla.
Děvčatům se nakonec jejich sen splnil, každá má svůj pokoj a manžel pracovnu.
"Tak jsme to plánovali. Holky mají své pokoje v patře a každá také vlastní šatnu. Pokoje mohly být ještě větší, ale považuji za velmi praktické rozhodnutí vetknout mezi ně šatny. Kdyby měla každá v pokoji podél zdi skříně, připravili bychom je o zeď, kterou bylo možné využít jinak. Tereza se Zuzanou mohou být spolu, ale také mají své soukromí, což ocení ještě víc, až budou starší. Kromě jiného zbožňují závěsná křesla, v nichž se často houpou," popisuje Anna.
Manžel Tomáš má pracovnu a veškeré své zázemí v přízemí domu, manželka v patře. Vyšli z dispozice domu, která to tak nabídla, a maximálně jim vyhovuje. "Jsem také moc ráda, že máme koupelnu s oknem. Je to praktičtější, proudí sem denní světlo," doplňuje majitelka.
Krb a kulatý stůl
Kuchyň není zhotovena na míru, ale uspořádaná podle návrhu architekta. Je praktická a majitelka moc oceňuje, že odtud vidí přes jídelnu až do zahrady, a má tak kontakt s rodinou.
"V kuchyni člověk přece jen stráví hodně času. Přáli jsme si otevřený společenský prostor a také krb. Skvělý je i kulatý stůl, který sem příjemně zapadne, a rozhodně u něj máme větší pocit soudržnosti, než bychom měli u stolu hranatého. Také jednotlivá místa u kulatého stolu vnímáme jako rovnocennější oproti stolu hranatému," tvrdí Anna.
Za velice důležitou součást interiéru pokládá doplňky, které mu podle ní vdechnou duši. "Myslím, že nejen vhodně zvolený doplněk, ale i jeho umístění rozhoduje o celkovém pocitu. I v tomto ohledu jsme se plně spolehli na nám blízký vkus architekta. Několikrát jsme navštívili obchod Deconcept ve Zlíně, který mě naprosto okouzlil nejen krásnými věcmi, ale i příjemnou atmosférou," popisuje Anna.
Osobně jsou jí velmi příjemné předměty s kruhovým půdorysem: stolky, světla, dřevěné kolo z indického povozu i mlýnský kámen. Místo obrazů majitelé zvolili černobílé fotografie Sebastiāa Salgada. Majitelka si velmi oblíbila také dřevěné okenice, které dekorují jídelnu.
Teď už zbývá dokončit jen několik drobností v manželově pracovně. Spoustu práce ovšem vyžaduje zahrada. Na dokončení čekají i terasy. Jsou tady celkem tři: východní s pergolou, jižní, kterou lze propojit s jídelnou, a západní při vstupu do domu. "Ještě bych také ráda doplnila černobílými fotografiemi schodiště. Se soukromými fotografiemi ale počítám jen v ložnici," dodává Anna.
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Moderní byt č. 1/2014.