Projekt včetně kompletní realizace interiéru svěřila rodina českému architektovi Martinu Frankovi. Dům s plochou 112 m2 byl součástí architektonicky zdařilého komplexu domů se stejnou kamennou fasádou, jednotlivé stavby se lišily pouze svou velikostí.
„Měli jsme vytvořit prázdninový dům, s lehkou a ležérní letní atmosférou a neformálním charakterem, který na sebe nebude strhávat pozornost množstvím nápadů a použitých materiálů a přirozeně se začlení do stávajícího prostředí. Trošku primitivní, lehce patinovaný a současně pohodlně sparťanský. Trochu plážová, dřevěná převlékací kabinka, ale současně s odkazem na dobu vzniku domu,“ popisuje zadání Martin Frank.
Projekt prázdninového domu přihlásil jeho autor do soutěže Interiér roku 2017, do dalšího ročníku se mohou hlásit architekti a designéři z České a Slovenské republiky od 1. 10. 2018. Vítězové budou vyhlášeni 2. dubna 2019 na závěr kongresu o bydlení, designu a architektuře Living forum v pražském Centru současného umění DOX. Jeho tématem je tentokrát „Luxus a budoucnost versus štěstí“.
Dům mezi kameny
Oslovení Martina Franka nebylo náhodné, pro investory pracuje i na jejich domě v Itálii, vzájemná důvěra tak fungovala. Nebyl ani problém dodržet místní předpisy a omezení. Pro úpravy v exteriéru i interiéru použil Martin Frank šedý kámen, typický pro danou lokalitu.
Jednotlivé kameny zasadil i do okolí domu a přidal místní rostliny, takže stavba „mizí“ v krajině a nijak na sebe neupozorňuje. „To dům začlenilo do okolí tak, že při pohledu z dálky je téměř neviditelný a splývá s okolní skálou a krajinou,“ popisuje Martin Frank.
Velkým zásahem do okolí domu se stal patnáctimetrový bazén, přesto nijak neruší. „Je totiž zasekaný z jedné strany do skály, aby mohl být rozložený přes celou délku domu. Při výstupu z interiéru jeho hladina splývá s hladinou moře pod námi,“ vysvětluje architekt Frank.
A přidává i „motto“ dostavby celého domu: „Už naše první návštěva na tomto místě nás natolik oslovila, že při pohledu na moře z této výšky nás napadl interiér: střídmý, lehký, prostě bílý interiér jako mezi mraky v oblacích.“
Dům pro početnou rodinu
Aby mohl vzniknout pohodlný a funkční prostor pro rodinu se čtyřmi dětmi, která ráda vaří, bylo rozhodnuto, že zařízení interiéru vznikne téměř výhradně na zakázku, tedy kromě křesel, židlí a pohovky. V některých případech se pak kombinovala typová výroba s doplňky vyrobenými na míru. To se stalo například u sériově vyráběné postele, kterou doplnilo dřevěné čelo a nebesa s moskytiérou.
V interiéru převažuje bílá barva. Důvod? „Když se člověk ráno probudí, tak vidí přes velká okna pod sebou jen modrou, nikde nekončící hladinu… Pohled jako z nebe. To vše nás přimělo použít téměř všude jenom bílou barvu, na jemnou bílou látku čalounění, bílé dřevo nábytku, na bílé doplňky,“ objasňuje architekt Frank.
Bílou doplnila šedá barva, která z okolního kamene prostupuje do interiéru na podlahu a částečně i na nábytek v několika dalších tónech. Vše doplnily barvy suché trávy, její zlatavý nádech, který je použitý na pár kusech surových dřevěných stolečků a lustrů z přírodní trávy nebo na jutových kobercích.
Skála, na které dům stojí, zelení rozhodně neoplývá, najdete tu většinou pouze divoké trávy a olivovníky. Tato omezená barevnost se promítla i do interiéru domu. Použité materiály, kámen, dřevo či velkoformátová dlažba s edekorem přírodního kamene, odpovídají okolní přírodě. Vše zjemňují lehké lněné závěsy. Samozřejmě bílé.
Projekt na Sardinii nebyl samozřejmě jednoduchý, stavební práce na domě však zvládla italská firma a místní řemeslníci, nábytek z 90 procent přivezly kamiony z České republiky.