Víte, kde Děvín leží? Rozlehlý kopec nad levým břehem Vltavy (je jen o 15 metrů nižší než Petřín) dostal jméno podle hradu, který tu pravděpodobně stál stěží sto let.
Před rokem 1338 jej měl postavit Štěpán z Tetína, ale když pak hrad koupil kartuziánský klášter kolem roku 1370, zmínky o něm zmizely. Počátkem 16. století zkoušeli vojáci na zřícenině dostřel nových pražských děl, v 19. století ruiny posloužily jako dostupné kameny pro stavbu statků v okolí. A přesto jsou pozůstatky hradu Děvín významným orientačním bodem a místní památkou.
V průběhu 19. století se zemědělský ráz kraje začal proměňovat v průmyslový - otevřel se tu lom, továrna na šamotové zboží, sklárna a vápenka.
„Děvín obepínal pás bunkrů, který důkladně střežila německá protiletecká obrana. Až ke konci války přiletěli Američané s cílem zničit továrnu na letecké motory Waltrovku a Škodovy závody pod Děvínem. Místo Waltrovky srovnali se zemí sousedící vesnici Radlice, bomba pro Škodovku utrhla kus svahu nad Smíchovem,“ ukazuje Petr Kollmann, otec Denisy Hejlové, strmý sráz pod domem.
Rodiče jej postavili v 80. letech na konci slepé ulice s výhledem na Vltavu a branické skály. Tehdy se na prudkém svahu rozkládal park s vinicí a borovice na jeho okraji váhavě mířily k nebi. Dnes zakrývají nádherný výhled i zarostlé rumiště. Třeba se ještě dočká obnovy, místní usedlíci totiž svou čtvrť stále zvelebují. Zeleň je pro ně velmi důležitá, o čemž svědčí upravené staré zahrady.
„Jedna z nejkrásnějších zahrad patřila malířce Evě Kmentové a sochaři Olbramu Zoubkovi. Na jaře v ní rozkvetla záplava petrklíčů, z kterých vystupovaly sochy. Nikde jinde jsem nic podobného neviděla,“ usmívá se Denisa Hejlová, vedoucí katedry marketingové komunikace a PR na FSV UK.
„Děvín v době mého dětství byl jedna velká vesnice. Bydleli jsme nahoře na kopci a chovali jsme králíky. Jednoho nám přivezl strejda Pavel a chtěl, abychom ho po něm pojmenovali. Brácha je učil jezdit na skejtu. Sousedé měli slepice, všude rostly ovocné stromy a stávaly skleníky na zeleninu. Pořád jsme lítali s ostatními dětmi venku a prozkoumávali zahrady, pole nebo různá tajuplná zákoutí.“
Sobím spřežením do školy
Z centra sem dojedete autem za 10-15 minut, přesto si tu připadáte jak v jiném světě. Honosné rodinné vily z 20. i 70. let stojí v úzkých klikatých uličkách na úbočí prudkých svahů. Lidé se na ulici zdraví, protože se znají už po několik generací a vypadá to, že nikdo nikam nespěchá. Není kam, autobus sem jezdí jednou za patnáct minut, za stejný čas seběhnete schody dolů k Vltavě.
Děvín
|
„Dřív sem jezdil autobus jednou za půl hodiny, všichni se setkali na zastávce, a tak si povídali. V zimě se horko těžko prokousával sněhem, přezdívali jsme mu sobí spřežení. Sněhu bývalo tolik, že jsme běžkovali od domu rovnou do Prokopského údolí,“ vzpomíná Denisa.
Dnes sem občas vyrazí na procházky s rodinou, během deseti minut se ocitnou ve volné přírodě. Začíná za novostavbami na kopci pod vodárenskou věží, která od roku 1976 sloužila k vyrovnání tlaku při přečerpávání pitné vody ze Želivky do vodovodu pro Jihozápadní Město. Navrhl ji Karel Hubáček, autor vysílače na Ještědu.
Po úzké pěšině lesem dojdete na planinu s dechberoucím výhledem na město i do kraje. Volný prostor tzv. Dívčích hradů zaručuje výjimečný stepní charakter místa - minimum vody a půdy na vápencovém podloží.
Obnovení komunity
Kromě tříleté přestávky na Jarově, když její rodiče stavěli nový dům, a studijních pobytů v USA a Japonsku, strávila Denisa na Děvíně celý život. Původně bydlela nahoře na kopci, v nejstarší části čtvrti, pak se rodina přestěhovala do domu na kraji zlíchovského kopce, do části Žvahov. Dnes už ale žije s manželem a dcerami v centru, protože to mají oba blíže do práce.
Prohlédněte si Prahu |
Sedmým rokem vede katedru marketingové komunikace a PR na FSV UK, vyučuje marketing a pracuje na různých projektech v soukromé i veřejné sféře. Vytvořila například studentskou platformu Markething.cz, která v současné době platí za komentátorskou špičku v oblasti marketingu a PR.
Dlouhodobě se angažovala v komunikaci výzkumů názorů veřejnosti na kouření a jeho zákaz v restauracích, který platí od loňského května. Teď se studenty spustila projekt Férová reklama, ve kterém přesvědčuje celebrity, aby označovaly příspěvky s reklamním obsahem.
„Zjistili jsme řadou výzkumů, že děti sledují reklamu na sociálních médiích a nedokážou ji rozlišit od nekomerčních příspěvků. Nechápou, že firmy celebritám platí za to, že o nich napíší nebo se vyfotí v jejich produktech. Naposledy jsme přesvědčili manželku Leoše Mareše, Moniku, k dodržování tohoto kodexu,“ usmívá se Denisa Hejlová.
Mimochodem Marešovi na Děvíně také bydlí, klidná čtvrť je mezi celebritami oblíbená. Jen jejich děti si už nehrají na ulicích a lidé se společně moc nepotkávají. Jedna ze starousedlic se to rozhodla změnit, a tak v téměř 90 letech zorganizovala setkání sousedů. Mělo takový úspěch, že už chystá další.
Denisa Hejlová (39) Vystudovala humanitní studia a mediální studia na Univerzitě Karlově, docenturu obhájila v oboru mediální a komunikační studia. Získala Fulbrightovo stipendium na Kolumbijské univerzitě v USA, rok studovala v Japonsku. Sedmým rokem vede katedru marketingové komunikace a PR na Fakultě sociálních věd UK. Provádí výzkumy marketingové a politické komunikace a PR, založila se svými studenty weby Markething.cz a Ferovareklama.cz. Věnuje se školení a konzultacím v oblasti komunikace ve firmách, veřejných institucích i neziskových organizacích. Je vdaná a má dvě děti. Zajímá se o japonskou kulturu, japonsky i mluví. Při studiu si udělala krejčovský kurz a občas si navrhuje a šije šaty. |
