Ačkoliv okýnka neposkytují příliš denního světla, když jsou otevřená, je cítit, jak bytem proudí vzduch. Před více než rokem podepsala nájemní smlouvu. Než ale stihla vybalit kufry, uběhlo pár měsíců.
„Dlouho mi trvalo, než jsem se sem nastěhovala. Často jezdím k mamce, která má zahradu. Téměř celé loňské léto jsem tak byla u ní a tady plnohodnotně bydlím zhruba od září,“ svěřila v úvodu herečka Mariana Prachařová.
 |
V úvahu připadalo několik lokalit. Prioritou byly především Vinohrady, víkend strávený u kamarádky na Letné však stačil na to, aby drobná blondýnka téměř lusknutím prstu změnila názor. „Velice se mi tu zalíbilo, včetně atmosféry, která tu je,“ pokračovala.
Rozhodující pro ni byla samozřejmě i cena. K podkrovnímu bytu v Praze 7 ji přivedla náhoda. „Vlastně za něj vděčím Nikol Moravcové (někdejší modelka a blogerka), již mám v současné době za sousedku. Právě ona mi dala vědět, když se tu uvolnily dva byty, zda se nechci přijít podívat. Když mi napsala cenu, která byla docela vysoká, rovnou jsem to zavrhla a řekla si, že to nebudu ani zkoušet. Nakonec jsem si uvědomila, že za to přece nic nedám, a vyrazila jsem na obhlídku.“
Než se rozhoupala, jeden z bytů už nebyl k mání. Půdní byt, který na ni čekal, si však okamžitě získal její srdce. „Cítila jsem se tu hezky, hned jak jsem sem vešla, a řekla jsem si, že přesně tohle chci. Dokonce mi dali nižší cenu. Měla jsem štěstí, že to nakonec vyšlo.“
Přestože žije sama, od začátku měla jasno v tom, že její kroky nepovedou do garsonky. Trvala na oddělené kuchyni a ložnici stranou. Srdcem celého bytu je obývací pokoj, v němž na první pohled zaujmou dřevěné stropní trámy, které si herečka nemůže vynachválit. „Jsem na ně odmala zvyklá, protože jsou i u mamky v baráku. Uklidňují mě,“ přiznává.
Vedle toho, že je herečka využila pro umístění různých věcí, jejich podpírací sloup rovněž nenápadně odděluje místnost od kuchyně. Určitou dominantou, již nelze přehlédnout, jsou i malá okénka, která snad až na tvar připomínají ta lodní. „Je to roztomilé, i když musím přiznat, že zpočátku jsem se bála, že tu nebude dost vzduchu,“ přiznala obavy, které jsou dnes minulostí.
Ideální kombinace
V celém interiéru vládne bílá barva spolu s šedou, díky nimž byt působí vzdušně, elegantně, čistě a harmonicky zároveň. Původní dřevěné trámy našly využití například pro zavěšení světýlek, kterých si chce herečka do budoucna pořídit více.
„Mám ráda jednoduchost. Docela podobně jsem to měla zařízené i u mamky,“ pokračuje Mariana, jíž při zařizování interiéru pomáhala především kamarádka.
„Nevěděla jsem, čím mám vyplnit prostor, a ona má pro to cit, takže jsem s ní všechno konzultovala. Člověk si sem zpočátku naveze kdejaké věci. Nakoupí první poslední, ale když to rozestaví, po čase zjistí, že ho to vlastně nebaví, a chce úplně něco jiného. Pořád jsem to tu různě předělávala. Je těžké vychytat to tak, aby to bylo přijatelné pro oko. Nakonec jsem skončila u tohoto a raději už na nic nesahám,“ směje se blondýnka, jež se neobávala experimentovat ani chybovat. Byt byl zpočátku částečně vybaven, šanci zařídit si ho podle svého gusta však bez rozmýšlení čapla za pačesy.
„Většinu nábytku, který tu byl, jsem nechala odvézt, protože se mi sem vůbec nehodil. Nechala jsem si jen obrovskou šatní skříň v ložnici.“
Snad až na designové doplňky a různé dekorace je bílý rovněž veškerý nábytek včetně kuchyňské linky, zmíněné šatní skříně v ložnici či postele. „Věděla jsem, že zrovna do obýváku, kde je méně světla, nemohu dát žádné tmavé kusy nábytku,“ vysvětlila skoro jako profík.
Všude je něco
Přestože se byt nachází u poměrně rušné hlavní silnice, Prachařová si nestěžuje. „Když jsem měla spolubydlení s kamarády, bydleli jsme kousek od vlaku. To mě vycvičilo takovým stylem, že jsem na kdejaký ruch zvyklá a tohle je pro mě procházka růžovým sadem,“ směje se.
Jediné, co jí zpočátku dělalo vrásky, byli prý hluční nevítaní hosté. „Na střeše jsou holubi, kterých tu na začátku bylo poměrně hodně, takže byli dost slyšet. Postupem času, když zjistili, že tu někdo bydlí, jich značně ubylo. Ale co, aspoň tu mám kámoše,“ neztrácí optimismus herečka, jež na závěr přiznává, že největším a neřešitelným problémem je parkování, a to především v noci.
I přesto je ve svém hnízdečku nadmíru spokojena a bydlení, které si málem nechala vyfouknout, si nemůže vynachválit.
