Popínavé rostliny zkrášlí i starou zeď

- Angličané si libují v domech, alespoň zčásti pokrytých zeleným kobercem. A není divu. Teprve popínavé rostliny, které svou zelenou barvou dobře kontrastují s červení pálené hlíny, dají vyniknout kráse cihlových zdí. Popínavé rostliny však mohou zastat mnoho dalších služeb na zahradě. Schovají nehezké stěny a ploty, obléknou do zeleně pergoly, zídky i altány, ozdobí fasády nebo se s nimi dají pohledově oddělit různé části zahrady. A protože rostou do výšky, aniž zabírají mnoho místa, jsou také ideálním prvkem do malých zahrad.
Na rozdíl od ostatních okrasných rostlin na zahradě, které se vybírají hlavně podle barvy či vůně květů, u popínavých rostlin jsou důležité hlavně listy. Výběr rostliny pak záleží na tom, čeho se má v zahradě docílit. Pro zakrývání ošklivých zdí, kůlny a jiných nepěkných zákoutí je nejlepší volit stálezelené druhy. Naopak u prvků, které je žádoucí jen přes léto jemně zvýraznit, se budou hodit některé hezky kvetoucí opadavé liány i barevné letničky. A na zelenou stěnu v odpočinkovém koutku se dají vybrat druhy, které navíc krásně voní.

Břečťan izoluje, ale může narušit zdivo

Při výběru rostlin pro určitá místa v zahradě je, kromě životních nároků, potřeba brát ohled na to, jakým způsobem se pnou. Některým rostlinám bude stačit stěna, na kterou se přichytí svými kořeny. Jako například dobře známý břečťan, který je úplně nenáročný a dobře roste ve stínu. Jeho rozpínavost je však zapotřebí důrazně usměrňovat řezem, a to i proto, aby se v něm nemohli zdržovat hlodavci. Příčepivé kořeny břečťanu se pevně drží podkladu a jeho souvislý porost na stěně domu bude působit jako izolační vrstva. Nebezpečný je však pro staré stavby, jejichž cihly jsou spojeny měkkou vápennou maltou, protože může narušit zdivo. Břečťanů je několik druhů a různých kultivarů, které se liší ve tvaru a zabarvení listů. Při jejich nákupu se však nezapomeňte informovat na jejich nároky. Některé kultivary jsou méně odolné vůči mrazu. Jinou oblíbenou rostlinou je přísavník. Nejkrásnější je na podzim, kdy se jeho listy zbarví do ohnivě nachové barvy. Hezké jsou i modré plody, podle nichž si u nás přísavník (rod Parthenocissus) vysloužil lidové pojmenování psí víno. Často bývá zaměňován s loubincem, ten se však latinsky jmenuje Ampelopsis a v našich podmínkách je v zimě poškozován mrazem. Spíše než ven se proto hodí do zakrytých verand nebo chladných zimních zahrad.

Plaménky nesnesou výheň

Jiné rostliny se zase ovíjejí a přichytávají se úponkami. Takové druhy rozhodně ocení nějakou oporu, ať už dřevěnou konstrukci, či natažený drát. Pomocí této opory se také určí jejich tvar. U těch bujněji rostoucích se zamezí jejich rozpínavosti zpětným řezem. Vděčnou rostlinou z této skupiny je plamének. Rychlý růst, krásné květy v létě a nadýchané chomáčky ochmýřených semínek na podzim předurčují plaménky k širokému použití v zahradách. Nemají však rády přímé slunce, takže se jim nedaří u jižně orientovaných zdí a opěr. Na přehřátí je citlivý hlavně kořenový bal, proto se doporučuje podsazení drobnými keříky či půdopokryvnými rostlinami nebo zeminu nad kořeny zasypat štěrkem, oblázky či kameny. Jejich barva by měla být světlá, aby slunce přitahovala co nejméně. Plaménků bylo z několika botanických druhů vyšlechtěno velké množství barevných forem i velkokvětých kultivarů, takže jsou k dostání v bílé, žluté, růžové, světle modré i fialové barvě. Téměř stejně rychle jako plaménky rostou i rdesna (Polygonum), někdy uváděná pod názvem opletka (Fallopia). Mají zajímavá květenství z velkého množství droboučkých kvítků, hezké jsou i velké hrozny jeho drobných plodů na podzim. Během několika let hravě porostou a skryjí například ošklivou kůlnu. Krásnými květy se mohou pochlubit keřovité zimolezy, které dlouho kvetou a některé i hezky voní. Existují druhy opadavé i stálezelené, časně kvetoucí i pozdnější, takže se dají kombinovat tak, aby se bylo stále na co dívat. Jinou vonnou popínavkou je opadavá liána vistárie. Její bílé nebo fialové květy, které svým vzhledem prozrazují příbuznost k fazolím, jsou uspořádány v dlouhých převislých hroznech. Vistárie jsou vhodné na pergolu, krásně se vyjímají na domovních zdech.

Ozdobou může být i chmel

Popínavou rostlinou, která je v Čechách vyhlášená z jiných důvodů než jako ozdoba v zahradě, je chmel. Ozdobnější jsou samičí rostliny, na kterých dozrávají chmelové šišky. Do zahrad se obzvlášť hodí žlutolistý kultivar Aureus. Otáčivý chmel rychle obroste jakoukoli konstrukci umístěnou na slunném místě. K jižním stěnám se dá vysazovat réva. Nejen taková, od níž se očekávají sladké hrozny, ale i druhy, které vynikají svým podzimním zbarvením listů. Další rostlinou, která může přinést i užitek je aktinidie. U druhů Actinidia arguta a A. chinensis se můžete na teplém a slunném stanovišti dočkat i jedlých plodů známých pod názvem kiwi. Aby vyrostlo, musí být jeho květy opyleny. To se stane pouze tehdy, pokud budete mít alespoň jednu z rostlin samčí.

Zimolezy snášejí slunce, ale lépe se jim povede v polostínu.