Zrakově postižený člověk vnímá rostlinu především hmatem, proto jsou nevhodné nejen známé jedovaté rostliny, jako je diefenbachie, ale také ty, které mohou vyvolat podráždění pokožky. Kromě šeflery, krotonu, protažitky a břečťanu takové riziko hrozí u pryšcovitých rostlin a jiných, které roní po poranění mléko. Vhodné nejsou ani rostliny s trny. Nejde jenom o kaktusy a některé sukulenty, ale například o citrusy, které mají trny zrádně roztroušené na větvičkách. Obyčejný hyacint může pomoci při výuce dětí, které nikdy neviděly, získat představu o tom, jak z narašené cibule postupně vyrostou listy a poté stonek s mnoha výraznými květy, které po rozvití navíc krásně voní. Důležité na tom je, že celý vývoj rostliny proběhne během několika týdnů a každým dnem je rostlina větší a větší. Kromě vonných rostlin se dají vybrat i takové, které vydrží každodenní pohlazení. Zároveň ukazují, jak je rostlinný svět pestrý, a to jak ve tvarech listů, tak v různosti jejich povrchů. K tomu dobře slouží měkké jehlice araukárie, prolamované lístky některých pepřinců i chlupaté listy pantoflíčků, gloxínií a afrických fialek. Snadno pěstovatelné zelence mají trávovitý vzrůst a na konci jejich výhonků se často tvoří malé dokonalé zmenšeniny mateřské rostliny, jimiž se rozmnožuje. Mučenky zas mohou zaujmout svými dlouhými stonky, na kterých jsou spirálkovité úponky, a jejich květy mají hodně zajímavou členitou stavbu. Do kategorie nezničitelných rostlin už tradičně patří různé fíkusy, stejně jako kořenokvětka a šáchor. Z kapradin jsou odolné například ledviník, sleziník ptačí hnízdo a cyrtomium, u kterého se po krátké době můžete dočkat na spodní straně listů drobných knoflíčkovitých výtrusnic tvořících spory. U marantovitých rostlin se dá těsně pod listem nahmatat kolénko, pomocí něhož rostlina každý večer sklápí listy. Lidově se jim kvůli tomu říká modlivky.
 Voňavé květy hyacintu vyrostou z cibulky behem několika týdnů. |
