Životní nároky ryb se omezují v podstatě na kvalitu vody a dostatek potravy. Kvalita vody znamená vodu nezatíženou pro ryby jedovatými látkami. To mohou být jednak látky přicházející z vnějšího prostředí (hnojiva, vodní srážky), ale i produkty rozkladu organických látek ve vodě jako jsou odumřelé zbytky rostlin, listí spadlé ze stromů a zejména nevyužité krmivo na dně nádrže. Hlavní roli v procesu samočištění vody, tedy odbourávání těchto látek a jejich přeměnu na látky nejedovaté, má kyslík rozpuštěný ve vodě. Obecně lze říci, že pokud je dostatek kyslíku ve vodě, nemusíte se ničeho bát. Kyslík je ve vodě produktem fotosyntézy vodních rostlin a řas, producentem kyslíku je i fytoplankton, zelený zákal vody mnohdy nepříjemně snižující průhlednost vody. Dále se kyslík rozpouští ve vodě kontaktem s ovzduším, tedy čeřením vody (fontány. vodopády), či vháněním vzduchu do vody (aerace neboli vzduchování). Vždycky je lépe nespoléhat se jen na roli rostlinstva ve vodě a umístit v nádrži ještě náhradní zdroj kysliku, fontánku či vzduchování. To platí hlavně v zimním období. Vše pak závisí na velikostí a hloubce nádrže. Opět platí, že čím větší, tím lepší. Příjem potravy u ryb je ovlivněn teplotou vody a zdravotním stavem. Optimální teplotou pro příjem potravy okrasných ryb je 15-28 stupňů Celsia, při teplotě pod 10 stupňů ryby přestávají potravu přijímat. Hlavní složkou potravy ryb v nádrži jsou larvy hmyzu (komárů a pakomárů), zooplankton (buchanky, dafnie), nitěnky a další. Většinou však výskyt přirozené potravy apetitu ryb nestačí a bývá vhodné je přikrmovat krmivem, jež lze zakoupit ve speciálních obchodech. Užitečnou zásadou je krmit ovšem jen tolik, kolik ryby bezprostředně zkonzumují. Zabráníte tím nežádoucímu rozkladu krmiva na dně a následným komplikacím s obsahem kyslíku. Ten se projevuje plaváním ryb u hladiny a "lapáním" po dechu. Řešením je výměna vody v nádrži či rychlé přidání vzduchování nebo oběhu vody ve fontáně.
- pátek 27. července 2001
