Podlahové vytápění je ideální pro spojení s tepelným čerpadlem, které mívá tím větší účinnost, čím menší je potřebná výstupní teplota vody. Vzhledem k tomu, že podlahové topení nepotřebuje větší teploty než 55 stupňů, dosáhne se tímto propojením velké účinnosti celého topného systému, a tím i malých provozních nákladů. Může se však použít i pro běžné kotle, lze dokonce kombinovat běžné radiátory s topením v podlaze.
Na výběr je voda nebo elektrická rohož
Existují dva základní typy podlahového topení - teplovodní a elektrické. Cena prvního se pohybuje kolem tisícikoruny za metr čtvereční, cena druhého od tisíce do patnácti set korun podle typu a množství. Tyto ceny jsou jen velmi orientační, záleží na konkrétní situaci. Princip teplovodního typu je shodný s topením radiátory. Pouze ohřátá voda z kotle nesměřuje do radiátorů, ale do trubic, které jsou zabetonované do podlahy. Specializované firmy pracují se systémy různých výrobců, montuje se například Pedotherm, Rehau, Pipe Life či Rotex. Při stavbě je vždy potřeba dbát na to, aby se jednotlivé systémy nekombinovaly. Pokud by během životnosti podlahy mělo dojít například k úniku vody z trubek, opravy by znamenaly rozbourání celé podlahy. Proto se musí věnovat zvláště velká pozornost tlakovým zkouškám ještě před zabetonováním. Kdo chce mít možnost zateplit si podlahu i v době, kdy se nevyplatí zapínat kotel, může použít elektrické topné fólie nebo rohože. Jejich tloušťka obvykle nepřesahuje dva milimetry, proto se pokládají přímo pod dlažbu. Nejznámější rohože na trhu jsou například značky AEG, Devi, Ebeco či Ecofloor. Jednoduchá regulace, která stojí kolem dvou tisíc korun, pak zajistí, že se topení zapne třeba hodinu před rozbřeskem a rodina má v době ranní hygieny teplo od nohou.
Rekonstrukci omezuje tloušťka
Teplo pod nohama je příjemné, nemůže si ho však dopřát každý. Například v podkroví starých domů, kde málo masivní trámové stropy neunesou váhu těžkého betonu, nelze počítat s teplovodním systémem. Jeho celková tloušťka je totiž deset až čtrnáct centimetrů, z toho minimálně pět či šest centimetrů představuje vrstva betonu. Proto je nutná spolupráce se statikem. Tento systém lze jen těžko aplikovat také tam, kde jsou už tak velmi nízké stropy, třeba ve většině panelových domů. Proto je lepší pro podobné rekonstrukce použít spíše stávající topný systém a podlahu pouze přitápět topnými rohožemi.
Kam s ním
U nových domů se vyplatí počítat s podlahovým topením tam, kde budoucí obyvatelé požadují dlažbu. To znamená nejčastějí do předsíní, koupelen, někdo dává tomuto podkladu přednost i v kuchyni. Dlažba totiž velmi dobře vede teplo a proto se teplota vody snadno přenáší na povrch podlahy. Výhodou je také to, že se podlaha rychleji vysouší, takže nehrozí nebezpečí uklouznutí. Také zádveří rodiného domku, kde se hlavně v zimě brzy nanese venkovní břečka, je ideálním adeptem pro podlahové vytápění. Vytvoří se tak navíc i »tepelná clona«, jakou každý zná třeba ze vchodů obchodního domu. Horší účinnosti se dosáhne u plovoucích podlah nebo koberců. Rizikem je použít podlahové topení pod palubkovou podlahu. Dřevo totiž začne rychle vysychat a jednotlivé lamely se zkroutí.
Na výběr je voda nebo elektrická rohož
Existují dva základní typy podlahového topení - teplovodní a elektrické. Cena prvního se pohybuje kolem tisícikoruny za metr čtvereční, cena druhého od tisíce do patnácti set korun podle typu a množství. Tyto ceny jsou jen velmi orientační, záleží na konkrétní situaci. Princip teplovodního typu je shodný s topením radiátory. Pouze ohřátá voda z kotle nesměřuje do radiátorů, ale do trubic, které jsou zabetonované do podlahy. Specializované firmy pracují se systémy různých výrobců, montuje se například Pedotherm, Rehau, Pipe Life či Rotex. Při stavbě je vždy potřeba dbát na to, aby se jednotlivé systémy nekombinovaly. Pokud by během životnosti podlahy mělo dojít například k úniku vody z trubek, opravy by znamenaly rozbourání celé podlahy. Proto se musí věnovat zvláště velká pozornost tlakovým zkouškám ještě před zabetonováním. Kdo chce mít možnost zateplit si podlahu i v době, kdy se nevyplatí zapínat kotel, může použít elektrické topné fólie nebo rohože. Jejich tloušťka obvykle nepřesahuje dva milimetry, proto se pokládají přímo pod dlažbu. Nejznámější rohože na trhu jsou například značky AEG, Devi, Ebeco či Ecofloor. Jednoduchá regulace, která stojí kolem dvou tisíc korun, pak zajistí, že se topení zapne třeba hodinu před rozbřeskem a rodina má v době ranní hygieny teplo od nohou.
Rekonstrukci omezuje tloušťka
Teplo pod nohama je příjemné, nemůže si ho však dopřát každý. Například v podkroví starých domů, kde málo masivní trámové stropy neunesou váhu těžkého betonu, nelze počítat s teplovodním systémem. Jeho celková tloušťka je totiž deset až čtrnáct centimetrů, z toho minimálně pět či šest centimetrů představuje vrstva betonu. Proto je nutná spolupráce se statikem. Tento systém lze jen těžko aplikovat také tam, kde jsou už tak velmi nízké stropy, třeba ve většině panelových domů. Proto je lepší pro podobné rekonstrukce použít spíše stávající topný systém a podlahu pouze přitápět topnými rohožemi.
Kam s ním
U nových domů se vyplatí počítat s podlahovým topením tam, kde budoucí obyvatelé požadují dlažbu. To znamená nejčastějí do předsíní, koupelen, někdo dává tomuto podkladu přednost i v kuchyni. Dlažba totiž velmi dobře vede teplo a proto se teplota vody snadno přenáší na povrch podlahy. Výhodou je také to, že se podlaha rychleji vysouší, takže nehrozí nebezpečí uklouznutí. Také zádveří rodiného domku, kde se hlavně v zimě brzy nanese venkovní břečka, je ideálním adeptem pro podlahové vytápění. Vytvoří se tak navíc i »tepelná clona«, jakou každý zná třeba ze vchodů obchodního domu. Horší účinnosti se dosáhne u plovoucích podlah nebo koberců. Rizikem je použít podlahové topení pod palubkovou podlahu. Dřevo totiž začne rychle vysychat a jednotlivé lamely se zkroutí.
 Podlahové topení je nejvhodnější pro podlahy pokryté dlažbou. |
